Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Ostrovy Tremiti
12. srpen 2009 | 17.39 |
Název ostrovů pochází z italského slova tremare a znamená třást se (kdysi tu bývala častá zemětřesení). Souostroví tvořené 5 ostrovy: San Nicola, San Domino, Cretaccio, Capraia a Pianosa, vzdálených asi 10 námořních mil od severního pobřeží Gargana, bývá také nazýváno Diomedovy ostrovy podle antického hrdiny, který zde přistál, když po návratu z Trójské války zjistil, že ho jeho žena podvádí, a zůstal zde až do své smrti.
Na výlet do "malého Karibiku", jak se tomuto souostroví občas přezdívá, jsme vypluli pátý den našeho pobytu na poloostrově Gargano dvoupatrovou linkovou lodí z městečka Rodi Garganico. Cesta trvala asi hodinu a čtvrt a silně mi připomínala monotónní jízdu vlakem, ovšem příjezd do cíle mě úplně připravil o řeč. Je to jako byste vstoupili do jiného světa. Tyrkysové moře je tak čisté, že téměř v jakékoliv hloubce dohlédnete až na dno, kde se mezi bílým pískem sem tam zvedají menší útesy a mezi nimi se prohánějí hejna rybek. To vše zalité všudypřítomnými slunečními paprsky vytváří nezapomenutelný obraz jako vystřižený z katalogu cestovní kanceláře do hodně exotických destinací.
Zakotvili jsme v přístavu na nejdéle osídleném ostrově San Nicola. Odtud jsme se nejdřív "přívozem" přeplavili na největší z těchto 5 ostrovů, San Domino, kde jsme měli asi hodinu na rozkoukanou. Dali jsme si oběd na zastíněné vyhlídce, pořídili pár fotografií a pak jsme pokračovali gumovým člunem na méně zalidněnou pláž přístupnou jen z moře. Snad nemusím zdůrazňovat, že koupání v tak čisté a teplé (!) vodě bylo úžasné (chvílemi jsem měla pocit, že plavu v bazénu). Asi po třech hodinách si nás 
vyzvedl opět gumový člun, aby nás převezl zpět na San Nicolu (zbývající 3 ostrovy jsou neobydlené). Tentokrát na něj naložili asi trochu víc cestujících, takže jsme doslova "seděli" u hladiny, a jak se asi dalo očekávat, další kolem projíždějící člun, přestože na naléhavou gestikulaci našeho převozníka znatelně zpomalil, udělal na jinak klidné hladině řadu vlnek, které přeběhly až k nám do člunu, a já měla nejen mokré nohy ale i sedací část umístěnou na okraji člunu :o(
vyzvedl opět gumový člun, aby nás převezl zpět na San Nicolu (zbývající 3 ostrovy jsou neobydlené). Tentokrát na něj naložili asi trochu víc cestujících, takže jsme doslova "seděli" u hladiny, a jak se asi dalo očekávat, další kolem projíždějící člun, přestože na naléhavou gestikulaci našeho převozníka znatelně zpomalil, udělal na jinak klidné hladině řadu vlnek, které přeběhly až k nám do člunu, a já měla nejen mokré nohy ale i sedací část umístěnou na okraji člunu :o(Na ostrově San Nicola jsme si prohlédli historické centrum tvořené vlastně jen zbytky benediktýnského kláštera z 8.-9. století, sestávajícími ze dvou klášterních nádvoří a kostela. Za povšimnutí rozhodně stojí "důlky" po dělových koulích na průčelí kostela Santa Maria a Mare z posledního obléhání, vedeného ze sousedního ostrova Capraia, jehož název je odvozen od Kaparů, které se zde pěstují. A pak je také z tohoto nejvyššího místa ostrova San Nicola, který sám o sobě představuje jednu velkou pevnost, nádherný výhled na celé souostroví.