V sobotu 1. srpna letošního roku jsem šla za svědka na svatbu mé kamarádky, která se rozhodla říct svému milému "ano" v kostele na Hosíně u Českých Budějovic. Jediným "slabším" momentem celého dne pro mě byl samotný obřad. V kostele jsem si totiž připadala trošku jako vlk v rouše beránčím. Stejně jako asi většina dnešních rodin, ani ta moje není zvyklá chodit do kostela (ani o Vánocích ne), takže stát oddávajícímu knězi hned na ráně (v první řadě vedle snoubenců) byl menší očistec, zvlášť když došlo na odříkávání modliteb a moje rty zůstávaly tragicky nehybné. Naštěstí všechno ostatní bylo bez chybičky a svatba byla krásná a veselá přesně jak má být.
A protože mi moje kamarádka svěřila tak důležitou úlohu (dosvědčit jejich skutek), zapojila jsem zase svoje ruce a zhotovila novomanželům vyšívaný obrázek jako upomínku na jejich výjimečný den.
