Už od dětství jezdíme k babičce na Moravu, kde se pořád udržují velikonoční tradice. A nejspíš tam jsem došla k názoru, že Velikonoce jsou svátky určené spíš pro mužské pokolení. Kluci chodili hrkat (u čehož se můj bratr vždycky nezapomněl nafukovat důležitostí jako krocan), za hrkání dostali v neděli "finanční koledu" a na velikonoční pondělí vyrazili koledovat znovu. Domů se vraceli se sbírkou mašlí na mrskačce a košíkem plným barvených i čokoládových vajec, zatímco já jsem musela celou dobu sedět doma jako poslušná holčička a tiše bratrovi závidět zábavu a nemalé "zisky". Vrcholem hanby pro mě bylo, když jsem si pro výprask musela dojít až ke dveřím, aby se koledníci nemuseli zouvat!!! Ano, jako malá jsem Velikonoce nesnášela...
Teď už jsem velká, a tak bráchovi ta čokoládová vejce nezávidím :o) Velikonoce beru spíš jako předzvěst jara a sluníčka.
Všem čtenářům mého blogu přeju veselé svátky jara a pěkného beránka!
(Letos jsem si koupila formu a zkusila upéct domácí jehně – tohle je výsledek)