Říká se: jak na Nový rok, tak po celý rok, ale možná to platí i na druhého, kdo ví. První pracovní den letošního roku jsem totiž využila svoji pružné pracovní doby a trochu si přispala (jen o hodinku, kdo by to potom nadělával, že?). Celá středa pak byla taková pohodová, nic jsem nehrotila, do pracovního procesu jsem po vánoční dovolené vplouvala zvolna – ne že bych nic neudělala, to zas ne, ale nehodlala jsem se nechat ničím rozčílit :o) No a tenhle týden zas. Do kanclu jsem ve středu dorazila až někdy ve čtvrt na devět, a i když jsem se mohla vyspat líp (poslední dobou mám nějak problémy s usínáním :o(, pořád je to zatraceně příjemné. Možná z toho udělám tradici :o)
Každopádně to názorně ukazuje, že se mi zatím celkem daří dodržovat svoje novoroční předsevzetí a trochu se rozmazlovat. Občasná pochybení nebo vykolejení beru jako cenná ponaučení do budoucna a píšu si je velkými písmeny do diáře – jedním ze zásadních je NEVAŘIT O VÍKENDECH PRO CELOU RODINU NEDĚLNÍ OBĚD – nikdo to stejně moc neocení a zabiju tím nehorázné množství času, které jsem mohla strávit něčím užitečnějším, jako třeba překladem nebo čtením :o). Došlo mi to až v neděli večer, kdy jsem místo usínání poslouchala hurónský smích některých členů rodiny sledujících celý boží den (vlastně celý víkend) jeden film za druhým, aniž by se namáhali s čímkoliv v domácnosti pomoct – proč bych potom já trubka měla trávit svůj drahocenný volný čas vařením pro zbytek famílie? Výjimkou samozřejmě zůstává vaření pro mě samotnou, protože to lze chápat jako další formu seberozmazlování :o) V neděli večer jsem si tak v rámci zachování pozitivního přístupu během onoho čekání, až se hlučná sekce naší rodiny taky milostivě uloží ke spánku, aspoň jen tak pro radost nalakovala nehty (což je u mě docela výjimečný, neřkuli sváteční počin :o)
Co se týče péče o zevnějšek, stihla jsem tenhle týden i bleskovou návštěvu kadeřnice – v pondělí jsem se zašla objednat a už ve středu jsem šla pod kudlu. Sice jsem se rozhodla nechat ty své pačesy malinko dorůst, ale chtělo to nějaký tvar. A povedlo se. V práci si změny nikdo nevšiml, ale já jsem spokojená a už zase si připadám jako člověk :o) Zvláštní bylo, že jsem se na tu návštěvu kadeřnictví tentokrát i těšila, což se mi moc nestává – většinou to beru jako nutnost, nikoliv jako relax nebo něco takového...
Jinak jsem tyhle dva týdny už zase vnitřně spokojená (chvílemi až nechutně moc :o) – nevím, jestli je to tím, že už zase chodím do práce (to by bylo asi trochu smutný, co?), ale prostě je to tak a v porovnání s Vánoci je to solidní kontrast (ironie, ne?). Každopádně v pondělí jsem měla jeden z vrcholných dní, kdy se mi dařilo všechno, na co jsem jenom pomyslela. Kromě kadeřníka se mi totiž zadařilo i v knihovně, kam jsem si zašla půjčit nějaké anglické idiomy (kýženou odpověď, jak přeložit "for someone's benefit" jsem v nich sice nenašla, ale to je vedlejší :o) a čirou náhodou jsem narazila na Umění překladu Jiřího Levého. Když jsem si ho chtěla půjčit někdy vloni v létě, tak byl beznadějně zamluvený nejmíň na půl roku dopředu, a teď si tam jen tak leží rovnou k vypůjčení. Bez váhání jsem ho přidala "do košíku" a odcházela z knihovny šťastná jako měsíček na hnoji :o) Třešničkou na dortu pak bylo, že jsem si koupila pytlík karamelek, abych měla čím zahnat chuť na sladké...
Dokonce mi ani nezkazilo náladu, když jsem v kamenné prodejně Knižního klubu našla "železný" komplet od Julie Kagawa, který jsem dostala pod stromeček, za pouhých 378,- Kč za oba díly, což je trochu podraz, protože já za každý díl zvlášť zaplatila i s vánoční ježíškovskou slevou 230,- Kč :o( Tedy část z toho zaplatil Ježíšek, ale stejně. Taky se mě zmocňuje neblahé tušení, jestli se nakladatelství BBart vůbec chystá vydat druhou půlku šestého dílu Společnosti Niccolò. Ještě pořád totiž nemají na svých stránkách ediční plán na první pololetí tohohle roku a to mě trochu znervózňuje. Bylo by docela blbý začít číst a nedočkat se pokračování :o(
Jinak mě povánoční výprodeje lehce navnadily na koupi tabletu, ale po zralé úvaze jsem došla k tomu, že bych ho asi stejně moc nevyužila – jen na dovolenou a když jedeme k babičce. Navíc jsem po menším průzkumu trhu zjistila, že ani e-knihy nejsou o moc lacinější než ty papírové (původně jsem si říkala, že bych se na ně mohla naučit, protože jsou skladnější :o), takže mám vyřešeno. Místo toho jsem si radši koupila přes slevový portál zájezd do karnevalových Benátek. Jen doufám, že nám tam na ty Hromnice nebude pršet :o)
