Nevím, jak u vás, ale nákup zimních bot v mém případě silně připomíná nikdy nekončící odyseu. A můžu vám říct, že už mě to vůbec, ale VŮBEC nebaví :o( Momentálně mi do botníku přibyl už pátý pár zimních bot a pořád vlastně nemám v čem chodit :o(
Poslední dva roky jsem měla to štěstí, že jsem si vždycky na začátku zimy koupila jedny moc prima sněhule v Deichmannovi, a ty jsem nosila celou zimu doslova do roztrhání. Vždycky se jim totiž po nějaké době vytrhala ta svrchní šusťáková látka ze švů, takže jsem je po zimě pokaždé reklamovala a oni mi za ně vrátili peníze. Mohlo by se to zdát celkem dobrý, že jsem vlastně měla boty na zimu "vypůjčené" zadarmo, ale zaprvé: je hrozná otrava chodit něco do krámu reklamovat, a zadruhé: je ještě větší otrava na začátku každé zimy vybírat boty nové, navíc vloni už v Deichmannovi moje sněhulky neměli, a tak nastal problém, který se snažím vyřešit už dobré tři měsíce :o(
Můj první úlovek – obyčejné černé šusťákové sněhule – jsem ukořistila v A3 Sportu někdy v půlce října dokonce s O2 slevou, takže vyšly na sympatických cca 650,- Kč, ale když jsem si je donesla domů, zjistila jsem, že je šil nějaký flink, který v místě, kde je k hornímu okraji přišitá cedulka s informacemi o materiálu, jaksi vynechal stehy, tudíž je tam díra skrz do podšívky s předpokladem, že se při nošení, resp. při nazouvání bude zvětšovat a zvětšovat, až se mi možná horní okraj odpáře úplně. Nuž šla jsem boty vyměnit za jiné, jenže i když jsem si je prohlížela v obchodě sebelíp, když jsem je chtěla doma naimpregnovat, všimla jsem si, že mají úplně stejnou vadu (po poradě se stařešinami rodu jsme se dohodli, že si boty nechám a buď si tu podšívku nechám v opravně přišít, nebo je pak po sezóně zajdu reklamovat). Po první vycházce jsem ale ještě navíc zjistila, že pravá bota je nějak divně ušitá a tlačí mě u malíkové hrany :o( Nejde o nic tragického, ale pokud toho mám ve sněhulích víc nachodit nebo je nosit víc dní za sebou, není to zrovna pohodlné a ta "domačkaná" noha docela bolí. Nicméně boty si zatím nechávám, protože mám strach, že kdyby napadly závěje sněhu, neměla bych v čem jít.
Částečně i proto jsem si o měsíc později koupila druhé sněhule (a taky proto, že se mi ty z A3 Sportu až tak moc nelíbí), a to prosím v Albertu za 900,- Kč (ano, čtete správně, v hypermarketu s potravinami měli takový jeden kovový koš plný černých lesklých sněhulí s kožíškem vyrobených v Číně, které mi shodou okolností seděly a netlačily, což se o botách značkových, z nejrůznějších sportovních obchodů říct nedalo). Zašla jsem tam čirou náhodou na konci jednoho zoufalého odpoledne, kdy jsem v nákupním centru bez valného výsledku prošla všechny možné i nemožné prodejny sportu a obuvi a chtěla si koupit něco dobrého na zlepšení nálady. Sněhule jsou hezké na pohled a opravdu teplé, jenže po několika dnech nošení se jim nějak "porouchal" opatek a teď mě (opět na pravé noze :o( celkem bolestivě rozdírají kotník :o(
No, a aby toho nebylo málo, přikoupila jsem si v Renu o pár dní později ještě jedny roztomilé válenky na dobu, kdy nebudou sněhové závěje či příliš mokro a, jak jsem velmi záhy zjistila, i na dobu, kdy nebude zrovna mrznout, až bude praštět, protože jejich pohodlné placaté podrážky solidně prochládají, i když je pár stupňů pod nulou :o(
V lednu jsem proto vyrazila na lov zimní obuvi znovu, protože na současnou nanicovatou zimu s minimální vrstvou sněhu jsem si chtěla pořídit nějaké lehce nazouvatelné boty, do kterých bych se zašněrovala za méně než pět minut :o) Ještě vloni jsem měla jedny super kecky s kožíškem taktéž z Deichmanna, ale po letošním obutí jsem zjistila, že se mi v nich zhroutila podrážka na patě a že v nich tudíž nedobrovolně šmajdám, takže jsem je musela taktéž reklamovat. Naštěstí jsem za ně nakonec dostala zpátky peníze, ale prodavačka v Deichmannovi se na to moc netvářila a na moji prosbu o jejich opravu reagovala poměrně vtipnými zlepšováky typu, že si do nich mám koupit vložky. Každopádně letos nejsou kecky s kožíškem asi v módě a tudíž ani k sehnání :o( Musela jsem se proto uchýlit k botám kozačkového typu – na jedny moc chic jsem narazila v jedné maličké prodejně "zdravé" obuvi. Jsou to Riekery a s 30% slevou mě vyšly na necelých 1200,- Kč (v den nákupu jsem z nich byla v naivně nadšené euforii a opravdu jsem věřila, že jsem konečně narazila na dobré boty). Jedinou nevýhodou je zhruba třícentimetrový podpatek, na který jsem si ještě pořád nezvykla a ze kterého mě hlavně zezačátku solidně bolely nohy (připadala jsem si jako zmlácená, nebo jako bych ušla strašně moc kilometrů). Navíc mají mít uvnitř údajně pravý ovčí kožíšek, ale když jsem je měla na sobě a bylo pár stupňů pod nulou (žádných mínus dvacet nebo tak), zábly mě v nich nohy :o( Každopádně nikde netlačí ani nedřou, takže asi přece jen jde o nejlepší z mých nákupů, i když v nich mám problémy při chůzi po kostkovém dláždění v centru...
Hlavně kvůli těm podpatkům, protože je to pro mě opravdu nezvyk a pořád se s nima necítím pohodlně a sama sebou, jsem si tenhle týden koupila ještě jedny nižší boty opět z A3 Sportu. Jsou to takové "traktorky" značky Skechers, ve slevě mě stály bez koruny 1300,- Kč a bohužel ani ony nejsou žádná výhra. Doufám, že to časem povolí, ale momentálně mě trochu tlačí a otloukají kotníky :o(
Zkrátka a dobře, výběr bot je očistec. Zjistila jsem ale pár zajímavých faktů – například, že snad všechny boty, včetně poměrně známých značek, které stojí dva nebo i tři tisíce korun, jsou šité v Číně, nebo že když si od stejných značkových bot vyzkoušíte čtvery páry stejné velikosti, každé z nich jsou úplně jiné. Jedny mají podivně "sešlápnutou" patu, u druhých vás tlačí švy a ve třetích máte pocit, že jste si popletli pravou botu s levou a obuli si je naopak :o( Pak si něco takového kupte. Každopádně jsem znechucená a už se nemůžu dočkat, až bude jaro a já se budu moct vrátit ke svým starým dobrým teniskám.