Umění překladu

13. červenec 2014 | 14.30 |
Tak se jmenuje kniha zabývající se teorií překladu od Jiřího Levého, kterou jsem přelouskala někdy během loňských prázdninových měsíců v rámci jakési teoretické samopřípravy na překladatelskou soutěž Obce překladatelů (ocenění účastníci dokonce dostávají výtisk téhle knihy jako odměnu). Co se jejího obsahu týče, musím říct, že mi nezbylo než s ním souhlasit, veškeré uvedené zásady mi připadaly logické a většina z nich dokonce jako samozřejmá, ale problém jsem měla trochu s formou, protože kniha je psaná na můj vkus (resp. um) hodně odborným jazykem a dost těžko se mi četla. Musela jsem si jednotlivé věty a odstavce vždycky v duchu "překládat", sesumírovat si z toho vlastními slovy, co se tím autor asi snažil říct. Ve výsledku mi z toho po vší té námaze naneštěstí v hlavě moc vědomostí neutkvělo :o( Pamatuju si jen, že překladatel musí při své práci činit řadu velmi těžkých rozhodnutí, co z originálu doslovně zachová, a co volně přizpůsobí jazyku, do kterého dílo překládá, takže jeho práce je de facto nekonečným řetězem nelehkých verdiktů, které jsou ve svém důsledku stejně těžko hodnotitelné a velmi subjektivní. Každopádně souhlasím s tím, že dobrý překlad je uměním, že zahrnuje spoustu lidského (kdyby zvládaly perfektní překlady stroje, nemuseli bychom se vlastně učit cizí jazyky a všichni by si se všemi rozuměli) a je k němu potřeba i nemalý literární talent, aby kniha plynula stejně přirozeně, jako kdyby byla původně psaná vaším mateřským jazykem. Jinak jestli jste o Jiřím Levém nikdy v životě neslyšeli, nedělejte si z toho hlavu – já jsem se o něm dozvěděla až v momentě, kdy jsem narazila na zmínku o oné překladatelské soutěži, a řekla bych, že navzdory tomu, jak ho na Obci překladatelů vyzdvihují coby světoznámou kapacitu, mezi obyčejnými smrtelníky o něm slyšel málokdo.


"Literární dílo je fakt historicky podmíněný, a tedy neopakovatelný, mezi originálem a překladatelem nemůže být vztah totožnosti (dva duplikáty anebo duplikát a kopie), proto nelze zachovat specifičnost do všech důsledků. Takový požadavek by vedl k doslovnému překladu, k naturalistické kopii sociálních, dobových i lokálních dialektů, k formalistickému lpění na metru a teoreticky k tezi o nepřeložitelnosti díla. Mezi originálem a překladatelem není však také přesně takový vztah jako mezi objektem a jeho odrazem (skutečnost a umění, případně literární předloha a samostatné variace na její téma), proto v překladu nejde o umělecké přetváření a domýšlení typických rysů originálu; to by v praxi vedlo k aktualizaci a lokalizaci, v teorii k tezi, že překlad má být lepší než originál.

Mezi překladem a originálem je vztah díla a jeho provedení v jiném materiálu, proto konstantou má zůstat nikoli realizace jednoty obsahu a formy v materiálu, nýbrž její konkretizace v mysli vnímatele, populárně řečeno výsledný dojem, působení díla na čtenáře. Při překládání pak nejde o mechanické uchování formy, nýbrž o její významové a estetické hodnoty pro čtenáře, v otázce národní a dobové specifičnosti nejde o to, zachovat všechny jednotlivosti, v nichž se uplatnilo historické prostředí vzniku, jako spíše vzbudit ve čtenáři dojem, iluzi dobového a národního prostředí." (str. 110)


No a ještě než se vrhnu na líčení toho, jak jsem ve zmiňované překladatelské soutěži dopadla, neodpustím si pár plamenných slov o tom, co pro mě vlastně překládání znamená a proč jsem s ním de facto celý loňský rok ztrácela svůj drahocenný čas :o) Překládání mě baví nejen proto, že od malička miluju knihy a čtení a psaní a umění slova a jazyky obecně mě odjakživa určitým způsobem fascinují, ale částečně určitě i proto, že mi připomíná luštění záhad. Když překládáte text, je to tak trochu jako byste skládali puzzle – jednotlivé dílky (tedy slova :o) neustále převracíte a zkoumáte ze všech stran a pak je skládáte dohromady k ostatním, až zapadnou přesně tam, kam mají. Když po vleklém dumání přijdete na ten správný termín, ekvivalent, který nejlépe vystihne ten který obrat, a výsledná věta konečně zní tak dobře, že lahodí uchu, je to neuvěřitelně dobrý pocit, přičemž nejvtipnější jsou situace, kdy přesně víte, jak daná věc vypadá, ale nemůžete si vzpomenout, jak se jí říká v češtině (to se mi stávalo hlavně u takových těch technických věcí, u popisu vybavení, pódiové show a tak :o) A protože jsem vloni překládala opravdu hodně a vlastně skoro pořád, dost často se mi stávalo, že jsem o některých obzvlášť zapeklitých obratech přemýšlela, kudy jsem chodila, třeba i v autobuse po cestě z práce nebo večer před usnutím. Vždycky jsem postupovala tak, že jsem text přeložila nejdřív takříkajíc nahrubo, a potom jsem ho postupně učesávala, uhlazovala a cizelovala. Každopádně to byla celkem zábava a přiznám se, že účast v překladatelské soutěži pro mě byla tou správnou motivací, abych opravdu mákla (na úplném začátku se mi zdálo nemožné stihnout přeložit těch zadaných 15-20 normostran, tedy v průměru 31.500 znaků, ale v lednu jsem nakonec musela ještě seškrtávat, odkud že ten úryvek tedy bude začínat, abych se do daného limitu vešla :o)
Už když jsem svůj příspěvek do soutěže posílala, věděla jsem, že můj výběr je tak trochu na hraně kategorie "umělecká próza" (někdo do ní biografie zařazuje, jiný ne), že rozhodně nebude spadat mezi jejich "normální" soutěžní příspěvky, že se vymyká, ale říkala jsem si, že to je o důvod víc, proč bych mohla zaujmout, že to bude představovat jisté vybočení z té jejich zapšklé akademické půdy, a taky jsem chtěla být tak trochu rebel, ale hlavně a především jsem si prostě nemohla pomoct – podle mě musíte mít k tomu, co překládáte, nějaký vztah, myslím si, že váš překlad je mnohem lepší, když se vám líbí předloha, a proto jsem neměla jinou možnost, než zkusit štěstí s biografií skupiny Muse od Marka Beaumonta. Samozřejmě jsem nečekala, že vyhraju (i když dostat alespoň nějaké to čestné uznání by nebylo marné, přece jen naděje umírá poslední, že :o), nicméně jsem od své výpravy na předávání cen čekala alespoň NĚCO – nějakou zpětnou vazbu, konstruktivní kritiku, že se poučím, co dělám špatně, co se mi případně povedlo a tak. Jinak bych si, řekněme si to na rovinu, to trmácení do Prahy v nejvíc nabitý den letošního roku, kdy jsem musela ještě dopoledne zvládnout projev do mikrofonu před davem lidí, odejít dřív z práce, abych stíhala autobus, i oněch necelých pět hodin na cestě klidně odpustila. Já bláhová jsem si dokonce v duchu představovala, jak budu s hodnotiteli v rámci následné besedy licitovat, proč jsem tu kterou větu přeložila tak, jak jsem ji přeložila, a budu obhajovat, co mě k tomu vedlo. Nic z toho se však ve skutečnosti nestalo :o(
Když jsem si po vyhlášení cen došla vyzvednout svůj výtvor, dostala jsem k němu posudek o několika větách, ve kterém se pan hodnotitel nejvíc rozepsal o mizerné kvalitě předlohy pro můj překlad a následně se letmo zmínil, že mám údajně talent, ale moje práce obsahuje tolik chyb, že ji nedoporučuje k dalšímu hodnocení :o( Upřímně řečeno, doteď nevím, co to vlastě znamená. Buď mám talent a ten překlad by měl za něco stát, nebo jsem nemožná a tudíž nemá cenu se se mnou dál zabývat. Každopádně nejvíc mě dostalo to, že se ani neobtěžoval vyznačit mi v textu chyby, které jsem udělala, a pokud jich bylo tak strašně moc, jak tvrdí, mohl vypíchnout aspoň ty největší, nebo je vyznačit na prvních dvou stranách a pak se na to vykašlat. Takhle si říkám, jestli tu moji práci vůbec někdo četl :o( Navíc nechápu, že při hodnocení překladu hodnotí porotci vlastně i kvalitu překládaného originálu. To jim podle mě nepřísluší a vůči soutěžícím překladatelům mi to připadá celkem dost nefér. Myslím si, že by nemělo hrát roli, jestli se panu hodnotiteli předloha líbí nebo ne (a pokud to uvede do výsledného posudku, připadá mi to hodně neprofesionální a celkově nevěrohodné, působí to, jako by měl předsudky a už jenom kvůli tomu se tím dál moc nezabýval). Jejich prací bylo posuzovat kvalitu překladu, ne originálu, měli by tudíž hodnotit, jak se držím ve svém překladu předlohy, jestli se mi ji podařilo vystihnout apod., ne to, jaká je předloha sama o sobě, od toho jsou literární kritici.
Každopádně mě v tuhle chvíli nejvíc mrzí, že jsem svému překladu věnovala takovou spoustu času a energie a všechno vlastě zbytečně. Že jsem kvůli překládání celý loňský rok odsouvala tolik věcí stranou a doufala, že se na oplátku dozvím, jak na tom jsem a jestli má vůbec smysl v mých pokusech o překlad pokračovat, a výsledkem je, že nejsem o nic chytřejší, než jsem byla vloni touhle dobou. Snad jen že mám podstatně menší motivaci trávit svůj volný čas zalezlá sama nad překlady :o(


HODNOTÍCÍ POSUDEK:

"Zvolená soutěžní práce se nachází na hraně soutěžních pravidel, neboť jde o novinářský text, který lze jen s přimhouřením očí označit za "literární". Překlad ale bohužel také trpí mnohými neobratnostmi (vyznačeno v textu). Přes tyto nedostatky se domnívám, že soutěžící má dostatek talentu k tomu, aby text dokázal přivést do lepší, redigovatelné podoby (zaslaný příspěvek by ke zredigování vyžadoval příliš mnoho sil a dobrý výsledek by se ani tak zřejmě nedostavil). Jisté je, že ani předloha není žádným literárním skvostem, jak už tomu u novinářských biografií bohužel často bývá, nicméně prohřešky překladatelské jsou tím, co výsledný text sráží do nepublikovatelné polohy. Soutěžní příspěvek nedoporučuji k postupu do druhého kola."


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Umění překladu tlapka 14. 07. 2014 - 13:06
RE(2x): Umění překladu rebarbora 14. 07. 2014 - 17:58
RE(3x): Umění překladu tlapka 14. 07. 2014 - 18:47
RE(4x): Umění překladu rebarbora 15. 07. 2014 - 19:33
RE: Umění překladu boudicca 14. 07. 2014 - 21:48
RE(2x): Umění překladu rebarbora 15. 07. 2014 - 19:38
RE(3x): Umění překladu boudicca 23. 07. 2014 - 23:30
RE(4x): Umění překladu rebarbora 25. 07. 2014 - 18:33