Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Článek Jihočeská filharmonie a Pavel Šporcl
Komentáře k článku: Jihočeská filharmonie a Pavel Šporcl
jana dioszegi: Dobrý den,
Vaše hodnocení koncertu Pavla Šporcla v Českých Budějovicích nemůžu nechat bez povšimnutí: překvapuje mě, že máte odvahu tak amatérsky hodnotit vystoupení jednoho za našich nejlepších umělců vůbec. To, že vás zaskočily modré housle a šátek svědčí o tom, že v této oblasti nemáte vůbec žádný přehled.
Pavel Šporcl je totiž desítky let typický svým šátkem, nekonvenčním vystupováním a modrými houslemi. Ty nejsou pouze projevem rebelie. Více se o tomto jedinečném mistrovském nástroji a jeho zvukových inovacích dozvíte na našich webových stránkách: www.pavelsporcl.cz
Wieniawského koncert č. 1 fis moll se oproti jeho druhému houslovému koncertu hraje velice zřídka. Právě proto, že je technicky velice náročný. Jeho provedení je velice vzácné. Snažíte se hodnotit chování Pavla Šporcla a pana dirigenta Talicha na pódiu: možná nemáte vůbec představu, jakou koncentraci tak technicky náročné dílo vyžaduje. K pousmání je, cituji: často dával dvojzvuky. Viděla jste notový zápis? Umíte jej vůbec přečíst? Dvojzvuky a trojzvuky do houslového koncertu houslisté nepřidávají. Drží se zásadně autorova zápisu. Dvojzvuky a trojzvuky - tedy akordy- jsou napsány v originále. Váš příměr s druhými houslemi nebo basovou linkou je úplně mimo elementární znalosti a ještě navíc s ironickým a ne příliš moudře zvoleným: smejlem na špatné adrese.
Píšete o čistotě techniky: technika není čistá a nečistá. Techniku houslista buď má nebo nemá. A zrovna v této schopnosti se u Pavla Šporcla mýlíte o 100%. Jeho technika je neuvěřitelná a málokdo ji ovládá bravurněji. Mluvíte-li o čistotě, pak byste měla hodnotit intonaci, nikoli techniku.
Každý umíme něco jiného. Já se celý život pohybuju v oblasti klasické hudby. Vystudovala jsem hru na housle na konzervatoři v Brně. Deset pracuju pro Pavla Šporcla a troufám si říct, že své práci a hře na housle, kterou jsem léta také vyučovala a kterou jsem se živila ve filharmonii, rozumím. Současně bych neměla tu drzost hodnotit oblasti jiného lidského počínání, kterým nerozumím a nikdy bych se do toho také nepustila.
Zkuste se věnovat tomu, co umíte, co jste vystudovala nebo se vyučila. Protože v klasické hudbě jste bohužel úplně vedle: nevědět, že jeden z nejžádanějších českých umělců u nás i ve světě, hraje na modré housle a v šátku a být tím zaskočen, svědčí o tom, že nemáte v této oblasti přehled vůbec žádný.
Věřím, že se zamyslíte a budete v budoucnu psát o něčem jiném a já se třeba ráda z Vašeho názoru poučím.
Příjemné dny.
Jana Dioszegi
Manažerka Pavla Šporcla
rebarbora: Je mi líto, že vás můj článek natolik pobouřil, ale vyjádřila jsem v něm jen svůj subjektivní dojem z onoho večera, který samozřejmě může být ovlivněn osobními sympatiemi/antipatiemi, momentálním duševním rozpoložením atd. atd., a rozhodně nezastírám, že jsem co se vážné hudby týče naprostý laik a neznalec (myslím, že už fakt, že jsem u Čajkovského usínala, mluví za vše a krom toho jsem se o tom několikrát zmiňovala v předchozích článcích, což vám ona necelá dvacítka mých pravidelných čtenářů jistě ráda potvrdí), proto mě trochu překvapilo, že moje výlevy vůbec někdo „z branže“ vzal na vědomí 
Mám pocit, že svět klasické hudby a lidí, kteří se jí věnují, je tak trochu jiný vesmír, který svým způsobem obdivuji a kam, přiznávám, jen občas nahlédnu přes clonu své nevzdělanosti a nevědomosti v této oblasti, takže v určitých věcech máte jistě pravdu. Přesto se domnívám, že ještě pořád žijeme ve svobodné společnosti, kde můžu vyjádřit svůj názor, a blogy soukromých pisatelů, jako je tento, vlastně ani neslouží k jinému účelu, než ke sdílení osobních prožitků a dojmů. Nepíšu tenhle blog jako profesionál (a tudíž ho ani neberu nijak smrtelně vážně), je to jen jakýsi soukromý deník, koníček – tak to prosím mějte na zřeteli, než příště začnete někomu nařizovat, o čem nebo jak má na svém vlastním blogu psát. Nicméně jsem optimista a pevně věřím, že jste se mě svým komentářem jen snažila přesvědčit, abych na Pavla Šporcla změnila názor, případně nějakým způsobem obohatit mé (ne)znalosti vážné hudby či podpořit můj zájem o její hlubší studium, takže děkuji.
PS: To, že Pavel Šporcl nosí šátek, jsem samozřejmě věděla, šlo spíš o celkové vyznění kombinace barev a všeho, ale je to opět jen můj osobní názor a spíš otázka toho, jak jsem to vnímala.
jana dioszegi: Děkuji Vám za reakci, Rebarboro. Jistě máte pravdu, že v demokratických časech má každý právo na svůj názor a osobní postoj. Odbornou a nebo rozumnou kritiku je třeba respektovat. Vaše řádky na mě působily jako jakýsi povýšený výsměch a to v oblasti, ve které skutečně nejste dostatečně fundovaná. Možná netušíte, co je to monitoring tisku. Vaše řádky přišly do e-mailových adres nám všem, kteří máme monitoring tisku na Pavla Šporcla nastavený. Každý den mně přijde desítky odkazů na jakoukoli změnu na internetu, kde se objeví jméno Pavla Šporcla. A tak mi dnes také přišel Váš příspěvek. Monitoring tisku chodí novinářům, konkurentům apod. Cokoli umístíte na internet, je věc veřejná, nikoli soukromá. Blog můžete považovat za soukromý, ale přesto v něm můžete někomu třeba i nechtěně ukřivdit či ublížit. Současně se nevhodným komentářem na jakékoli sociální síti včetně facebooku a internetu obecně můžete dostat až do soudního sporu. Tuto informaci vezměte, prosím, jako dobře míněnou radu. Ne každý umělec je tak velkorysý a tolerantní k názoru jako Pavel Šporcl. Ať se Vám daří.
jana dioszegi: Ještě k předchozímu: konkurenci jsem myslela obecně. V naši branži jsme kolegové.
Vše dobré. Jana
zlomenymec: O Pavlu Šporclovi jsem nikdy v životě neslyšel, ale odteď ho asi budu zneužívat k umělému zvyšování své návštěvnosti 
A na případný soudní spor "Šporcl vs Rebarbora" (aneb Můj koncert se jí nelíbil!!) jsem fakt zvědavý 
rebarbora: Mečoune, nedráždi Ke zvýšení návštěvnosti doporučuju kombinaci jmen Šichtařová, Pikora - u článku o jejich poslední knize mi hned následující den po zveřejnění naskočila tříciferná hausnumera (teď jsem na nějakých 830 přečteních ). I když to mohlo být i oním slovem "lumpové" v jejím názvu 
Těžko říct 
jana dioszegi: Zlomenymec: z mých řádků je patrné, že žádné spory nejsou naším úmyslem nebo cestou. Jen dobře vím, jak to s komentáři na internetu chodí. My hledáme smířlivé cesty a v našem vytížení nemáme ani dost času se něčím podobný více zabývat. Asi jste nečetl "mezi řádky" Na koncert Pavla Šporcl určitě přijďte, rozšíříte si obzory, uslyšíte skvělého houslistu a já Vás ráda pozdravím. Hezké dny Vám i Rebarboře.
zlomenymec: Nevím zda bych se cítil příjemně na koncertě někoho, o kom vím, že má celou armádu PR pracovníků, která dává pozor na to, aby se o něm na internetu mluvilo "správně".
S přáním všeho nejlepšího,
ZM 
hroznetajne: Já si myslím, že klasiku může poslouchat i ten, kdo neumí číst noty. Takže se k ní může taky vyjádřit. Má na to právo. 80 % všech posluchačů v sále nezná hudební teorii, přesto mají právo říct, co se jim představení líbilo nebo nelíbilo. Zrovna Rebarbora chodí na koncerty často, takže takový úplný slepec podle mě nebude.
Já osobně mám pana Šporcla ráda, ale chápu, že někomu jeho image nebo vystupování nemusí být po chuti. Taky jsem zažila pár koncertů, kde se solista tvářil velmi nerudně a spousta lidí v sále to pochopila tak, že umělce koncert akorát otravuje, což prostě kazí celkový dojem. Ano, důležité je, jakou má kdo techniku, jak nástroj ovládá a jak hudbu cítí. Ale to, jakým způsobem ji předá nebo jak se prezentuje jako člověk, je taky podstatné.
Netypické housle se mně osobně líbí, ale nebudu nikomu vytýkat, když se vyjádří opačně.
rebarbora: Moc mě nepřeceňuj I když jsme začali chodit na koncerty Jihočeské filharmonie poměrně pravidelně, stejně si připadám jako analfabet Ale o tom to koneckonců je, ne? Když budu sedět doma, tak si obzory nerozšířím 
A přesně jak píšeš, mám raději umělce, u kterých je na první pohled vidět, že hrají pro lidi, pro publikum a udržují s ním alespoň nějaký kontakt (přinejmenším oční, úsměv apod.).
Ty modrozelené housle jsou rozhodně zvláštní a řekla bych, že je to i dobrá poznávací značka (někdo by možná i řekl chytrý marketingový tah)
jana dioszegi: Kdepak: v České republice pro Pavla Šporcla pracuji pouze já. Ve světě ho zastupuje několik prestižních agentur. Mějte se hezky. Jana Dioszegi
jana dioszegi: Dobrý den. Děkuji za Váš příspěvek. Máte samozřejmě ve všem pravdu. Myslím, že také záleží na tom, s jakým pocitem člověk přistupuje k životu: buď si chce odnášet hezké pocity a vždy také něco hezkého nalézá a nebo stále hledá chyby a rád kritizuje. A to se týká všech oblastí života. Patřím do té první skupiny. Nejsem příznivcem blogů a nerozumím, proč si někdo, kdo nemá dostatek vědomostí a informací v dané oblasti, dá tu práci a věnuje čas kritice, když může udělat něco příjemného a dobrého pro druhé. Třeba jako Pavel Šporcl: odehrát ročně stovky koncertů, mnoho z nich benefičních na pomoc druhým: nemocným, dětem v náhradní péči či na obnovu církevních a jiných památek. Pavel Šporcl koncerty neodmítá a neruší. Řídí stovky kilometrů, v mrazu a sněhu, letí z jednoho kouta světa na druhý, přes různá časová pásma, beze spánku, třeba jen: aby mohl druhým. Kdo z nás má tu mimořádnou schopnost, kolik z nás vydá tolik energie pro ostatní? A na každý z koncertů, i ty benefiční, se musí připravit: v tom tempu denně 4 hodiny cvičí na housle. Umělec profesionál vystupuje i když je unavený, nemocný s horečkou, má nemocné děti a nebo smutnou událost v rodině a nikdy o těchto okolnostech nemluví. Každý se můžeme postavit na pódium jako sólista a jít s kůží na trh. Já si to zkusila. O to víc obdivuji každého, kdo to provádí denně. Obdivuji maminky po mateřské, které se vedle péče o děti zvládnou na ta prkna vrátit, cvičit, studovat nové tituly či role. A co teprve, když člověk vzpomene na profesi lékařů: operovat lidem hlavu nebo srdce... Vážím si každého, kdo něco umí. Každý jsme důležitý. A snažím se primárně vidět to dobré. A když se to zcela výjimečně nepodaří: nepotřebuji své negativní pocity vysázet na internet. Jsou to subjektivní pocity a názory a proč kazit radost nebo dojem ostatním. Ani u jídla neříkám: to mi nechutná. Proč, když ostatním ve společnosti chutná? Nic dobrého to přece nepřinese. Na blogy a diskuze nepřispívám. Nerozumím ani tomu, že autoři nemají dost cti a odvahy se podepsat vlastním jménem. Ani to ze zásady nedělám, pokud si za svým názorem stojím. I když Vy pravděpodobně víte, kdo je Rebarbora. Na její první příspěvek, který s výsměchem a bez dostatečného povědomí kritizoval umění a osobnost mého šéfa a přítele, jsem nemohla reagovat jinak. S úctou a přáním všeho dobrého. Jana Dioszegi
hroznetajne:
Mě by zase zajímalo, jestli pan Šporcl ví, že za něj někdo takhle hloupě mluví. Pochybuji, že by stál o takovéhle obhajování a hloupou reklamu. Ať za něj mluví výkon.
Shazujete sama sebe a potažmo i umělce, protože tyhle blogy mají úplně jiné poslání, takže Vaše obhajoby se tu míjí účinkem...
jana dioszegi: Vážená hrozně tajná,
Vaše reakce příliš moudrá není: 1/ za Pavla Šporcla skutečně mluví výkon a odborná kritika na místě prvním. A právě proto, že umí, může si dovolit nekonvenční oblečení i přístup. 2/ Přečtete-li si soudný člověk moji první reakci, jasně vidí, že rozumím tomu, o čem píšu a co je mojí profesí. Můj poslední - tedy předcházející příspěvek - byl dost o obecném postoji k umělcům, kterých si vážím a mnohé bylo obrazně řečeno. 3/ Jste-li moudrá, pravděpodobně jste si stačila všimnout, že nepíšu za Pavla Šporcla nýbrž sama za sebe. A na rozdíl od Vás jsem se pod své příspěvky podepsala. Moje jméno a tiskové zprávy, které vypovídají o mé práci, jsou snadno dohledatelné. 4/ Těžko by se tady člověk mohl setkat se slušností. Za víc energie to tady opravdu nestojí.
jana dioszegi: Výčet toho, co vše Pavel Šporcl dělá, zazněl proto, že skvělého umělce a člověka jakási Rebarbora nazvala floutkem či studeným čumákem. Nikoli proto, abych obhajovala výkon.
rebarbora: Souhlasím, také bych raději tuhle debatu ukončila a už se k tomu nevracela. Děkuji
lvice: Aaaa, bože, tady je sranda. Jak mi to mohlo uniknout
Nejlepší by bylo, kdybychom to tady zabalili a věnovali se tomu, čím jsme se vyučili!
tlapka: Taky žasnu, jaká diskuse mi unikla. Doufám, že ji zase nerozvířím, když už se uklidnila, ale přece jen k tomu něco řeknu, protože tvářit se, že jsem článek nečetla, mi nepřijde fér.
Nebudu se pouštět do hudební sféry, protože tomu nerozumím absolutně vůbec, ale o významnosti článku kdesi na blogu na malém serveru. Blogu. Ne vážně míněné odborné recenzi nebo kritice. Nekomerčnímu blogu, který slouží k uchovávání osobních vzpomínek. Spousta lidí píše blogy o tom, jak se kde najedli, aniž by byli vyučení kuchaři. A nemluvím o přehršli literárních blogů!
Na Pavla Šporcla kdysi šli naši a vrátili se spokojení, kdyby o tom tehdy napsali blog, vsadím se, že by to vůbec nevadilo, přestože neumí noty ani nic jiného z teorie a klasiku neposlouchají (tuším, že tehdy šlo o koncert filmových melodií, možná, je to už docela dávno).
Rebarbora nikde netvrdí, že je v oblasti erudovaná. V článku nijak nezastírá, že někdy mělo zřejmě něco z vystoupení působit jinak, než to zapůsobilo na ni. A přesně o tom je celý článek - jak to vnímala ona a přidává i zdůvodnění, proč to tak na ni působilo. Věřím, že kdokoli se k tomuto článku dostane, může tak posoudit, zda jsou dotyčné důvody pro hodnocení relevantní nebo malicherné, a podle toho přiložit blogu váhu. Stejně jako celé diskusi. Kdo si přečte více článků (na jakémkoli blogu), dokáže většinou posoudit, zda má s autorem podobný vkus, a podle toho přisoudit váhu i jednotlivým článkům (A se film XY nelíbil, ale na tom moc nesejde, on(a) je spíše na jiný styl. V knížkách se shodneme a tuhle doporučuje, tak ji zkusím.).
Zkrátka, každý si svůj názor buduje sám, podle více faktorů. A upřímně, jestli je tohle ta nejsžíravější kritika pana Šporcla na netu, není na tom zle. Zazněly tu výtky i obrana, což je dobře, protože tím dostáváme více informací. A ty už si každý přebere po svém.