Než jsem tě poznala

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Filmové zpracování tohohle knižního bestselleru jsme původně chtěly s kamarádkami pojmout ve velkém stylu a vyrazit do kina hromadně na "dámskou jízdu" (svůj výtisk knižní předlohy jsem totiž hojně půjčovala po okolí a vznikl tak jakýsi fanklub, který byl ochoten jít si pobrečet do kina), ale Cinestar nám trochu udělal čáru přes rozpočet, když se rozhodl promítání tohohle filmu totálně bojkotovat (nevím, jestli nekoupili práva nebo kde se stala chyba :o(, a tak jsme kvůli malému počtu repríz v našem zdejším normálním kině nakonec ve značně omezeném složení (svou roli sehrály i probíhající dovolené) stíhaly poslední promítací termín v pondělí 11. července 2016.

Nicméně musím říct, že i když jsem si ze začátku nebyla úplně jistá, jestli je návštěva zrovna tohohle filmu v kině dobrý nápad, protože kniha se mi hrozně moc líbila a nechtěla jsem si ji nechat filmovým zpracováním zkazit, odcházela jsem nakonec nadmíru spokojená. Tvůrcům se podařilo zachovat ono mistrné balancování na hraně smíchu a pláče, Louisinou potřeštěností a módními výstřelky počínaje a Willovými kyselými ksichty konče :o). Dokonce i ono trailerové křenění hlavní představitelky, které vypadalo, že bude hodně přehnané, působilo ve filmu přirozeně a k postavě Louisy mi prostě sedělo. A Finnick z Hunger Games neboli Sam Clafflin zvládal mimiku taky bravurně, takže jedním jediným pohledem nebo zašklebením dokázal naprosto přesně vystihnout, co si o tom či onom Will asi myslí :o). Líbilo se mi, že takhle vdechli obrazovou stránku všemu, co jsem znala z knižní podoby, včetně Louisiny bezradnosti a starostí, jestli o svoji práci nepřijde, když tam vlastně nic nedělá, nebo toho, jak moc bylo Willovi nepříjemné, když ho má na koňských dostizích vysvobozovat s vozíčkem z bahna parta mladíků a že tam rozhodně nechtěl jíst na veřejnosti, aby na něho někdo vyjeveně nekoukal, jak se nechává krmit. Naopak bych možná klidně ještě trochu přitlačila u té scény, kdy je Louisa sama u nemocného Willa a neví si s ním rady, takže je fakt vyděšená, protože mi z toho nepřišlo až tak patrné, že se Willův zdravotní stav zhoršuje a že už jde veškerá legrace stranou. A nádherné byly i scény z jejich dovolenkového tropického ráje (člověk by se k nim hned přidal), kde bylo pro zvlášť natvrdlé opravdu názorně ukázáno, jak Will Louise rozšiřuje obzory (např. když trvá na tom, aby si vyzkoušela potápění, přestože ona se bojí a zdráhá, a pak se jí to líbí, i když si nejsem až tak úplně jistá, jestli zrovna tohle v knize bylo :o). Jinak povedená byla u filmu i hudba – youtuberovými X Ambassadors a jejich "Unsteady" počínaje a "The Sound" od The 1975 hrající na svatbě Willovy bývalé přítelkyně konče (aneb opět začíná být všechno propojené se vším :o)

No zkrátka film Než jsem tě poznala byl super a ve všem podstatném kopíruje svou knižní předlohu, takže jsem u něj v kině promáčela minimálně tři papírové kapesníčky :o). I když překvapivě ne pouze slzami dojetí, ale i smíchu, kdy jsem celkem asi dvakrát dostala solidní záchvat poté, co to vždycky některá z divaček (ano, osazenstvo kina bylo ryze ženské :o) nevydržela a do toho ztichlého a svorně posmrkávajícího sálu vyprskla smíchy :o). Celkový dojem tudíž na jedničku (i včetně takovéhle té davové sounáležitosti :o), až jsem z toho dostala chuť zase si tuhle skvělou knihu co nejdřív přečíst :o)

Zpět na hlavní stranu blogu