Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Nothern Ireland Open 2016
29. listopad 2016 | 20.16 |
V listopadu jsem se ještě stihla mrknout i na část dalšího zbrusu nového snookerového turnaje ze série Home Nations, konkrétně na Nothern Ireland Open, který probíhal od 14. listopadu v Belfastu. Úvodní zápasy jsem zase nestíhala, takže jsem koukala až na čtvrtfinálový souboj mladé naděje Kyrena Wilsona s Markem Williamsem v pátek 18. listopadu odpoledne. Podle komentátorů proti sobě hrály vlastně světová patnáctka se světovou šestnáctkou a bylo to znát i na hodně vyrovnané hře. V prvním framu začal jako první střádat na své bodové konto Williams, ale pak se mu tak úplně nevydařila jistota a u stolu ho vystřídal Kyren, který uhrál pěkný 
58bodový náběh a pak musel kvůli horší přihrávce z červené zahrát jistotu, protože nemohl potápět žádnou barevnou pro pokračování. Nebylo to ale nic světoborného, protože Mark Williams viděl na červenou a pokusil se ji přes celý stůl potopit, jenže neúspěšně, a tak se mohl Wilson zase vrátit ke stolu a pokračovat ve sbírání dalších bodů, díky čemuž první frame vyhrál.
58bodový náběh a pak musel kvůli horší přihrávce z červené zahrát jistotu, protože nemohl potápět žádnou barevnou pro pokračování. Nebylo to ale nic světoborného, protože Mark Williams viděl na červenou a pokusil se ji přes celý stůl potopit, jenže neúspěšně, a tak se mohl Wilson zase vrátit ke stolu a pokračovat ve sbírání dalších bodů, díky čemuž první frame vyhrál.Ve druhém framu pak víc potápěl Williams a s menší pauzou nasbíral dostatek bodů na vítězství ve framu, takže srovnal na 1-1. Ve třetím framu se sice Williamsovi při úvodním pokusu útočit vyklepla červená z kapsy, ale Kyren Wilson po něm svůj strk taky hodně zkazil – bílá se mu srazila s několika červenými, takže se zasekla v blízkosti balíku a pro Marka Williamse tak zůstalo na stole několik nabídnutých možností pro potápění, čehož se samozřejmě chopil. Sice se mu nakonec nepodařil stovkový náběh, jak naznačovala grafika (zhruba po 47 bodech nepotopil černou), ale na vítězství ve framu mu oněch 68 bodů stačilo. Čtvrtý frame zahájil krásně potopenou dlouhou červenou zase Mark Williams, pak ale nepotopil růžovou na střed a frame mu vyfouknul Kyren Wilson pěkným náběhem 91 bodů, čímž srovnal na 2-2. V pátém framu (po patnáctiminutové přestávce) se oba hráči propracovali k patové situaci, takže se stůl nakonec vracel zpátky od začátku, přičemž pak se ho bezkonkurenčně ujal Kyren Wilson a vyhrál frame krásným 95bodovým náběhem (stovka z toho nebyla, protože se mu mezi čelistmi vyklepla černá). 
V šestém framu nejdřív nahrál slušný bodový náběh Williams, pak se mu ale pokusil frame ukrást Kyren Wilson, jenže mu na stole zůstala zelená a barevnou dohrávku místo něj dopotápěl Mark Williams, čímž frame nakonec vyhrál a srovnal na 3-3. Sedmý frame si vzal pod taktovku pro změnu Kyren Wilson, který si našel hned v úvodu kombinaci červené na potápění, i když ji musel potopit prostřednictvím několika jiných červených, zkrátka taková hodně riskantní strkanice, ale vyplatila se mu a zaslouženě tak frame vyhrál 69bodovým náběhem a dostal se zase do vedení 4-3.
V šestém framu nejdřív nahrál slušný bodový náběh Williams, pak se mu ale pokusil frame ukrást Kyren Wilson, jenže mu na stole zůstala zelená a barevnou dohrávku místo něj dopotápěl Mark Williams, čímž frame nakonec vyhrál a srovnal na 3-3. Sedmý frame si vzal pod taktovku pro změnu Kyren Wilson, který si našel hned v úvodu kombinaci červené na potápění, i když ji musel potopit prostřednictvím několika jiných červených, zkrátka taková hodně riskantní strkanice, ale vyplatila se mu a zaslouženě tak frame vyhrál 69bodovým náběhem a dostal se zase do vedení 4-3.V osmém framu začal potápět Williams, ale uhrál asi 41 bodů a pak se mu po nepovedeném potopení snažil frame ukrást Kyren, který měl vítězství (a to nejen ve framu, ale vlastně i v celém zápase, protože se hrálo celkem na 5 vítězných framů) už opravdu na dosah a měl ho vydřené, jenže pak nepotopil frameballovou růžovou a Mark Williams na rozdíl od něj ano, včetně poslední černé, čímž frame vyhrál a dorovnal na 4-4. Hrál se tudíž i poslední devátý frame, kde nasbíral docela dost bodů Kyren Wilson (asi 48) a pak chyboval, ale Mark Williams s tím tentokrát moc neudělal a po jedné červené chyboval taky, takže Kyren mohl pokračovat ve hře a nakonec frame i zápas vyhrál, což jsem mu po vší té dřině přála :o)
V sobotu 19. listopadu 2016 jsem pak koukala odpoledne na semifinálový zápas Kyrena Wilsona a Marka Kinga, kdy jsem přišla k obrazovce za stavu 0-2 pro Kinga (hrálo se na 6 vítězných framů) a v právě probíhajícím třetím framu byl u stolu stále Mark King a budoval si slušný bodový náběh, kterým pak frame i vyhrál. Ve čtvrtém framu Kyren konečně trochu zabojoval, ale nebylo mu to nic platné, protože 
King nakonec vyhrál 72bodovým náběhem už čtvrtý frame v řadě. Upřímně řečeno mě moc nebavilo tenhle zápas sledovat, protože jsem fandila Kyrenu Wilsonovi a bylo mi ho líto, že ho Mark King tak drtí. Nakonec Kyren v jejich zápase vyhrál až šestý a sedmý frame, čímž se snažil oddálit nevyhnutelné, ale v osmém framu nad ním Mark King stejně zvítězil a postoupil tak do finále stavem 6-2.
King nakonec vyhrál 72bodovým náběhem už čtvrtý frame v řadě. Upřímně řečeno mě moc nebavilo tenhle zápas sledovat, protože jsem fandila Kyrenu Wilsonovi a bylo mi ho líto, že ho Mark King tak drtí. Nakonec Kyren v jejich zápase vyhrál až šestý a sedmý frame, čímž se snažil oddálit nevyhnutelné, ale v osmém framu nad ním Mark King stejně zvítězil a postoupil tak do finále stavem 6-2.V neděli 20. listopadu 2016 ráno bylo opakování večerního semifinálového zápasu Barryho Hawkinse a Anthonyho Hamiltona, na které jsem začala koukat až za stavu 4-3 (hrálo se opět maximálně 11 framů, takže na 6 vítězných), kdy byl u stolu Barry Hawkins a postupně sbíral slušný bodový náskok, kterým nakonec i z onoho poměrně těžkého stolu pokračoval ve vedení 5-3. V devátém framu předváděl moc pěknou hru pro změnu Anthony Hamilton, který zvítězil náběhem 74 bodů. V desátém framu ale Anthony Hamilton potopil při úvodním pokusu místo červené žlutou a ke stolu se tak dostal Barry Hawkins se čtyřmi body navíc za Hamiltonův faul. Hawkins měl dobře rozehráno, kombinoval s černou a pěkně si porozstřelil i balík červených, jenže pak přelíznul strk a nepotopil, takže se k onomu hezky rozehranému stolu dostal zpátky Anthony Hamilton a vytěžil z toho skvělý 97bodový náběh a vítězství ve framu, čímž srovnal na 5-5. 
Musel se tak hrát i poslední možný jedenáctý frame, ve kterém se nejdřív ujal vedení Barry Hawkins a hrál opravdu dobře, třebaže před sebou neměl nijak lehký stůl, ale nakonec poměrně nepochopitelně (holt asi nervy) nepotopil barevný frameball – stačila mu jakákoli barevná a on se rozhodl pro ne zrovna snadnou zelenou, kterou pak nepotopil a hned po odehrání si to evidentně hodně vyčítal, protože si ťukal prstem na spánek a šklebil se u toho :o(. Anthony Hamilton měl podle komentátorů po 14 nebo 15 letech šanci dostat se do finále velkého turnaje a nejspíš právě i kvůli tomuhle tlaku se mu to nepovedlo, po menší jistotové bitvě se totiž Barry Hawkinsovi podařilo haluzí potopit (měl z toho radost jako malý kluk a několikrát si poklepal pěstičkou do stolu :o) a pokračovat tak ve střádání bodového konta až k totální výhře nejen ve framu, ale i v zápase, a k postupu do večerního finále. Nakonec to byl nečekaně vyrovnaný a těžký souboj, ve kterém už Barry Hawkins vedl 5-3 a byl doslova krůček od postupu, načež to pak dokonce chvíli vypadalo, že možná prohraje, ale zvládl to a svého soupeře udolal :o)
Musel se tak hrát i poslední možný jedenáctý frame, ve kterém se nejdřív ujal vedení Barry Hawkins a hrál opravdu dobře, třebaže před sebou neměl nijak lehký stůl, ale nakonec poměrně nepochopitelně (holt asi nervy) nepotopil barevný frameball – stačila mu jakákoli barevná a on se rozhodl pro ne zrovna snadnou zelenou, kterou pak nepotopil a hned po odehrání si to evidentně hodně vyčítal, protože si ťukal prstem na spánek a šklebil se u toho :o(. Anthony Hamilton měl podle komentátorů po 14 nebo 15 letech šanci dostat se do finále velkého turnaje a nejspíš právě i kvůli tomuhle tlaku se mu to nepovedlo, po menší jistotové bitvě se totiž Barry Hawkinsovi podařilo haluzí potopit (měl z toho radost jako malý kluk a několikrát si poklepal pěstičkou do stolu :o) a pokračovat tak ve střádání bodového konta až k totální výhře nejen ve framu, ale i v zápase, a k postupu do večerního finále. Nakonec to byl nečekaně vyrovnaný a těžký souboj, ve kterém už Barry Hawkins vedl 5-3 a byl doslova krůček od postupu, načež to pak dokonce chvíli vypadalo, že možná prohraje, ale zvládl to a svého soupeře udolal :o)Do finále Nothern Ireland Open se tak dostali Mark King a Barry Hawkins, jejichž hru jsem sledovala až v pondělí 21. listopadu 2016 odpoledne ze záznamu, kdy jsem se začínala koukat za stavu 5-7 pro Kinga (hrálo se celkem na 17 framů, tedy na 9 vítězných). 
Ve třináctém framu měl velký bodový náběh Barry Hawkins (konkrétně 73 bodů), přesto když Barry nepotopil černou a Mark King by potřeboval na vítězství dva snookery, šel to ještě ke stolu zkusit a trochu se protáhnout, červenou kouli ale nepotopil a frame vyhrál Hawkins, čímž dotáhl skóre na 6-7. Čtrnáctý frame vyhrál opět Barry Hawkins dalším pěkným 76bodovým náběhem a srovnal tak na 7-7. V patnáctém framu už začínalo jít trochu do tuhého a oba hráči bojovali jako lvi doslova o každou kouli, po rozvleklejším jistotovém úvodu (Barrymu se povedlo moc pěkně vypořádat s jistotou od Kinga za zelenou, ze které trefil červenou s dechberoucí čistotou o dva mantinely) ale nakonec dopotápěl nezbytné koule Mark King, který se tak dostal zpátky do vedení na 7-8. V šestnáctém framu vedl na body Hawkins, ale poté, co potopil modrou, si hráči chvíli pinkali jistoty na růžové, načež měl chudák Barry Hawkins faul, když ťukl prvně do černé, která byla spolu s růžovou namačkaná u čelistí pravé dolní kapsy. Obě zbývající barevné pak dopotápěl King, čímž se na body vyrovnal Barry Hawkinsovi (oba měli 65 bodů), na stůl se tudíž musela ještě jednou vrátit černá, kterou nakonec po Kingově neúspěšném pokusu potopil Barry Hawkins a srovnal na 8-8. Hrál se proto i poslední 17. frame, ve kterém měl víc bodů 
nasbíráno Mark King, byla to taková zdlouhavá hra bez velkých náběhů, spíš samé jistotové přetahování, Barry Hawkins měl pak celkem ošklivý kopanec na bílé, když odehrával růžovou, nakonec nechal na stole pološanci na červené pro Kinga, kterou potopil a navázal na ni slušnou sérií potápění, dostal se i přes frameball, po něm ale musel jít do jistoty a Barry Hawkins to šel samozřejmě ještě zkoušet, třebaže by potřeboval dva snookery na vítězství. King pak potopil ještě i zelenou kouli, o kterou se přetahovali na jistotách, potom i hnědou a bylo rozhodnuto. Podle komentátorů prý Mark King po 25 letech profesionální kariéry konečně vyhrál velký bodovaný turnaj a měl z toho velikánskou radost, dokonce se až rozbrečel, což u takového chlapáka s holou hlavou a tetováním vypadalo zvláštně a dojemně. Svým způsobem jsem mu to vítězství přála (když jsem viděla, jakou z něj má radost), i když jinak jsem měla u tohohle turnaje trochu problém komu fandit, protože mi chyběli moji oblíbení favorité – Judd Trump ani Mark Selby podle všeho nenastoupili a Ronnieho O'Sullivana vyřadil ve 4. kole Kyren Wilson, takže jsem ho ani neviděla :o(. No, to je holt nevýhoda těchhle "rychlých" turnajů s krátkými zápasy, ale aspoň jsem si rozšířila své snookerové vědomostní portfolio o další hráče :o)
Ve třináctém framu měl velký bodový náběh Barry Hawkins (konkrétně 73 bodů), přesto když Barry nepotopil černou a Mark King by potřeboval na vítězství dva snookery, šel to ještě ke stolu zkusit a trochu se protáhnout, červenou kouli ale nepotopil a frame vyhrál Hawkins, čímž dotáhl skóre na 6-7. Čtrnáctý frame vyhrál opět Barry Hawkins dalším pěkným 76bodovým náběhem a srovnal tak na 7-7. V patnáctém framu už začínalo jít trochu do tuhého a oba hráči bojovali jako lvi doslova o každou kouli, po rozvleklejším jistotovém úvodu (Barrymu se povedlo moc pěkně vypořádat s jistotou od Kinga za zelenou, ze které trefil červenou s dechberoucí čistotou o dva mantinely) ale nakonec dopotápěl nezbytné koule Mark King, který se tak dostal zpátky do vedení na 7-8. V šestnáctém framu vedl na body Hawkins, ale poté, co potopil modrou, si hráči chvíli pinkali jistoty na růžové, načež měl chudák Barry Hawkins faul, když ťukl prvně do černé, která byla spolu s růžovou namačkaná u čelistí pravé dolní kapsy. Obě zbývající barevné pak dopotápěl King, čímž se na body vyrovnal Barry Hawkinsovi (oba měli 65 bodů), na stůl se tudíž musela ještě jednou vrátit černá, kterou nakonec po Kingově neúspěšném pokusu potopil Barry Hawkins a srovnal na 8-8. Hrál se proto i poslední 17. frame, ve kterém měl víc bodů nasbíráno Mark King, byla to taková zdlouhavá hra bez velkých náběhů, spíš samé jistotové přetahování, Barry Hawkins měl pak celkem ošklivý kopanec na bílé, když odehrával růžovou, nakonec nechal na stole pološanci na červené pro Kinga, kterou potopil a navázal na ni slušnou sérií potápění, dostal se i přes frameball, po něm ale musel jít do jistoty a Barry Hawkins to šel samozřejmě ještě zkoušet, třebaže by potřeboval dva snookery na vítězství. King pak potopil ještě i zelenou kouli, o kterou se přetahovali na jistotách, potom i hnědou a bylo rozhodnuto. Podle komentátorů prý Mark King po 25 letech profesionální kariéry konečně vyhrál velký bodovaný turnaj a měl z toho velikánskou radost, dokonce se až rozbrečel, což u takového chlapáka s holou hlavou a tetováním vypadalo zvláštně a dojemně. Svým způsobem jsem mu to vítězství přála (když jsem viděla, jakou z něj má radost), i když jinak jsem měla u tohohle turnaje trochu problém komu fandit, protože mi chyběli moji oblíbení favorité – Judd Trump ani Mark Selby podle všeho nenastoupili a Ronnieho O'Sullivana vyřadil ve 4. kole Kyren Wilson, takže jsem ho ani neviděla :o(. No, to je holt nevýhoda těchhle "rychlých" turnajů s krátkými zápasy, ale aspoň jsem si rozšířila své snookerové vědomostní portfolio o další hráče :o)
