Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení

30. září 2017 | 15.48 |
Opět máme konec dalšího čtvrtletí a já musím konstatovat, že jsem se o letních prázdninách v rámci projektu vážně snažila :o). Je sice pravdou, že jsem holdovala i činnostem a výletům, které tak úplně v mém seznamu nefigurovaly, ale to hlavně proto, že mě napadají pořád nové a nové ďábelské plány, výlety a podobně, na které je i tenhle projekt krátký (např. když už je člověk ubytovaný v Písku kvůli výletu na Orlík, byla by škoda vracet se hned domů a nenavštívit i Blatnou apod. :o). Výsledky tudíž nejsou nijak závratné, ale já jsem s nimi spokojená :o)
Mimochodem je neuvěřitelné, že tohle je vlastně předposlední report a pak už mě čeká jen finální rozuzlení v prosinci – doteď mi hlava nebere, kam se všechen ten čas poděl :o(. Každopádně tady jsou splněné cíle za uplynulé tři měsíce:


č. 53 – Podívat se do Jindřichova Hradce

Splněno ve čtvrtek 6. 7. 2017 jako součást narozeninové jízdy a oslavy (tedy oběda v restauraci Zlatá husa u hotelu Concertino na náměstí Míru :o) jednoho nejmenovaného člena naší rodiny, kdy jsme kromě procházky městem zvládli i kompletní prohlídku zdejšího státního hradu a zámku – podrobný report v rámci samostatného článku je ještě v plánu :o)


č. 81 – Upéct si narozeninový dort

Splněno, jakmile se mi na trzích konečně podařilo ukořistit košík jahod (což v průběhu prázdnin, tedy lehce po sezóně, nebylo vůbec jednoduché :o). Narozeninový dort jsem neměla upečený už roky, naposledy možná jako dítě od babičky, ale to jsem byla hodně malá, no a od doby, co jsem bezlepkář, ho ani nemůžu od nikoho čekat, takže jsem se rozhodla, že si ho upeču sama, a i když se ve výsledku vlastně o pečení nejednalo – vybrala jsem si osvěžující variantu ala cheescake s čerstvým ovocem, něco ve stylu Charlotte nebo jak se těmhle dortům říká – stejně to byla celkem piplačka :o). Vyhrála jsem si totiž s exteriérem a výzdobou, abych se co nejvíc přiblížila oněm stylizovaným fotkám na internetu :o), zainvestovala jsem do cukrářských bezlepkových piškotů, které jsem musela objednat z internetu, a tak vůbec, ale výsledek rozhodně stál za to, dortík byl výborný na chuť a ještě k tomu krásný pro oko :o). Kochejte se a sliňte :o)

Trhy 2017  Trhy 2017-02

Zdejší trhy, které jsem si letos hodně oblíbila, i se stálými maskoty jednoho z prodejců, kteří nejsou na prodej, max. jako mazlíčci :o)

Trhy 2017-03  Dort 2017-01

Dort 2017-02  Dort 2017-03

...a dortík, včetně zdokumentovaného výrobního procesu :o)

Dort 2017-04  Dort 2017-05


č. 65 – Navštívit Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem a vidět na vlastní oči pravého kladrubáka, nejlépe bělouše :o)

Splněno v pátek 25. 8. 2017, vzhledem k množství zážitků se můžete také těšit na sáhodlouhý samostatný článek :o)


č. 51 – Dojet se někdy podívat na Karlštejn, Křivoklát nebo Konopiště

Los nakonec padl na Křivoklát, kam jsem se podívala v sobotu 26. 8. 2017 a opět o tom bude samostatný článeček :o)


č. 99 – Podívat se na Petřínskou rozhlednu

Zvládnuto v neděli 27. 8. 2017 před návratem z Prahy zpátky domů (byť zrovna nefungoval výtah :o), časem vás čeká opět článek a samozřejmě tuna fotek :o)


Dále se mi podařilo dotáhnout do zdárného konce i pár dosud rozpracovaných cílů:


č. 25 – Splnit alespoň 80% z cílů, které si tímhle projektem stanovím

V tuhle chvíli mám už splněno nějakých 82,18% cílů (bez tohohle), takže s klidným svědomím odškrtávám :o)


č. 59 – Vykoupat se v přírodním koupališti v Borovanech nebo v kterémkoliv jiném koupališti (zjišťuju, že se přes léto v Čechách vlastně vůbec nejezdím koupat a to je škoda)

Vzhledem k tomu, že poslední letní projektová sezóna je už za námi, můžu bez skrupulí vyhodnotit i tenhle bod :o). Nejlepší na koupání byl samozřejmě rok 2015, kdy bylo překrásné tropické léto a já se naprosto spontánně vykoupala v řece a potom i v soukromém bazénu na zahradě u známých. Vloni jsem si zas dopřála návštěvu Aquapalace v Praze a v létě jsem pak překecala mamku na návštěvu třeboňských lázní Aurora. No a letos jsem se nejdřív vykoupala v bazénu u Safari hotelu ve Dvoře Králové (měli jsme ho hned za francouzskými okny pokoje :o). Další příležitost nastala v úterý 1. srpna, které bylo nejteplejším dnem z asi jediného tropického týdne letošního léta a kdy jsem byla původně rozhodnutá zůstat v práci normálně, ale když předpověď hlásila 37 stupňů a teplota panující venku tomu silně odpovídala, řekla jsem si, že nastal čas na spontánní výlet na koupaliště, než se to počasí zkazí bouřkami (a taky než přijdou mé dny :o), a vyrazila jsem na koupaliště v nedaleké Hluboké nad Vltavou, kam jsem už roky špekulovala, že bychom se mohli někdy podívat (jen jsem se musela z práce otočit doma pro plavky a osušku :o). A bylo to super a moc jsem si to užila, i když jsem se původně trochu ošívala, že bude asi divné vyrazit na koupaliště sama. Ve výsledku jsem se rochnila ve vodě dobrou hodinu a půl, z toho jsem teda většinu času plavala, neb na nějaké postávání či opalování mě moc neužije – nahřát se na sluníčko jsem šla jen jednou, když už mi začalo být ve vodě chladno (a na prstech jsem měla hotové varhany, ne varhánky :o), ale i tak jsem se vyhřívala jen chvilku, a pak jsem se šla ještě zchladit zpátky do bazénu. Jinak zdejší tobogán jsem si nevyzkoušela, neb ústil do onoho normálního plavacího bazénu o hloubce 1,2 metru a já tudíž měla obavy, že bych se mohla přitopit, byť teda plavčíků měli na Hluboké habaděj (asi čtyři nebo pět :o).

Koupák Hluboká 05  Koupák Hluboká 04

Koupák Hluboká 03  Koupák Hluboká 02

Koupák Hluboká 06  Koupák Hluboká 08

Obří šachy na koupališti u břehu Vltavy a hlubocký přístav cestou domů na bus, vč. čapího hnízda :o)

Koupák Hluboká 07  Koupák Hluboká 01

No a nakonec jsem se 24. srpna znovu podívala do pražského Aquapalace (zase na tři hodiny) a užila jsem si to stejně skvěle jako vloni, dokonce jsem omrkla venkovní bazény (ty teda pro mě osobně nic moc, absolutním vítězem v mých očích stále zůstává ona líná řeka u potápěcí nádrže, tedy v Paláci relaxu :o) a víc jsem plavala, neb na tobogány byla hrozná fronta a pořád mě štve, že adrenalinovost toho daného tobogánu zjistíte až těsně před vstupem, kdy si vystojíte onu několikametrovou frontu (nemluvě o tom, že mi ty schody k jednotlivým tobogánům přijdou hrozně zmatené a nepřehledné a tudíž vlastně nikdy s jistotou nevím, na kterýže to tobogán vlastně lezu :o(, takže jsem si sjela malý červený Rodinný tobogán, dvakrát žlutý tobogán Frekvence 1 a šla jsem radši zase plavat (byť mě lákal takový ten dlouhatánský tobogán vedoucí až do venkovního bazénu, ale nakonec mě odradilo, že měl volitelnou adrenalinovost a zrovna v době, kdy jsem vylezla nahoru byl ukazatel náročnosti vypnutý, a taky tam nebyl vyloženě semafor a lidi lezli jeden za druhým, takže jsem měla strach, aby mě pak nějaký rychlík po cestě nezmrzačil, nemluvě o tom, že ve venkovním bazénu je přeci jen trochu hloubka a já si nechtěla utrhnout ostudu s tím, že bych se tam přitopila, zatímco všichni ostatní, včetně malých dětí, by byli v pohodě :o). Dokonce mi ani tentokrát nebylo vůbec chladno, protože jsem neudělala tu chybu, že bych se šla nahřát do nejteplejšího bazénu s akvárky v Korálovém dómu :o). Jo a užila jsem si i jedno pořádné vlnobití v Paláci pokladů :o)

Aquapalace 2017-01  Aquapalace 2017-02

Chobotnice u zastávky Aquapalacebusu a hvězdice před vchodem :o)

Aquapalace 2017-03  Aquapalace 2017-04

Aquapalace 2017-05  Aquapalace 2017-06

Je libo foto s Příšerkami?

Aquapalace 2017-07  Aquapalace 2017-08

Tady jsem si užila vlnobití :o)

Aquapalace 2017-09  Aquapalace 2017-10

Venkovní bazény...

Aquapalace 2017-11  Aquapalace 2017-12

...a zase zpátky uvnitř, včetně obhlídky tobogánů :o)

Aquapalace 2017-14  Aquapalace 2017-15  Aquapalace 2017-17

Aquapalace 2017-13  Aquapalace 2017-16

PS: Fotky jsou tentokrát moje vlastní :o)


č. 73 – Zkusit najít nějaký nový dobrý seriál

Jo, kdyby jenom jeden :o). Z tohohle nenápadně vyhlížejícího cíle se vyklubalo solidní monstrum, neb díky svému poctivému testování jsem objevila docela dost seriálů, na které mě baví koukat (jenom mít kdy :o(, přičemž některé exempláře mám už zhltnuté komplet celé :o). Každopádně jde o tak rozsáhlou problematiku, že jsem se rozhodla sepsat své názory do samostatného článku, který se chystám publikovat přednostně co nevidět :o)


č. 84 – Nešetřit si dražší parfémy jen na zvláštní příležitosti, ale dělat si s nimi radost i ve všední dny

Taktéž splněno, ale upřímně řečeno nijak zvlášť mi to nevyhovuje a do budoucna zůstanu raději u toho, že si nějaké vůně nechám jako sváteční, aby mi příliš nezevšedněly a vůbec pro ten pocit :o). Teď jsem měla období, že jsem oněch dražších parfémů měla docela dost (a různé vůně), takže je vlastně dobře, že jsem je vypotřebovala (stejně už mi některé z nich nevoněly tolik, jako když jsem si je kupovala :o), a pro příště si budu dávat i pozor na to, které si kupuju. Zjistila jsem totiž, že mám stejně asi jen jednoho stálého oblíbence, a sice Rouge od Christiana Lacroix (byť jeho Nuit taky nebyl k zahození :o), zatímco všechny ty Today Tomorrow Always mi prostě tak úplně nesedí. Takže jestli se "červený" Lacroix objeví v katalogu, bude mít Ježíšek jeden dárek pro mě jistý :o)


Z rozpracovaných cílů jsem pak přeřadila do nesplněných jeden z cílů vyžadujících pravidelnost, neb jsem s ním už pěkných pár měsíců absolutně na nule, a tudíž ani nehrozí, že bych ho mohla považovat za splněný:


č. 85 – Alespoň 2x týdně si dát pleťovou masku

Ano, ano, na začátku to bylo v pohodě, dokonce jsem si poradila i s tím, že mi přestali dovážet/vyrábět (bůhví) moji pleťovou masku ruské provenience, a našla jsem si za ni náhradu z Avonu, ale čertví, jestli už to zkrátka nebylo ono, nebo se změnily preference mojí pleti, prostě jsem měla pocit, že po pleťové masce se spíš osypu akné, než aby měla nějaký pozitivní efekt, a tak jsem ji používala méně a méně, až jsem s tím přestala úplně. Toliko tedy k jednomu z mých dlouhodobých sebezušlechťovacích cílů :o(


No a samozřejmě jsem pořád plnila i některé z rozpracovaných cílů, konkrétně tyhle:


č. 68 – Podívat se aspoň jednou za 14 dní na film, který jsem nikdy předtím neviděla

Stále jeden z cílů, u kterých nemám s plněním problém :o). Za uplynulé čtvrtletí jsem zkoukla tyhe filmy:

Baby Driver – zatím moje letošní poslední návštěva kina, ze které jsem odcházela nadmíru spokojená :o). Víc až v samostatném článku, který si tenhle film rozhodně zaslouží :o)

Loupež ve velkém stylu – další z filmů cílených řekla bych na starší generace (jako Stážista nebo Lepší pozdě nežli později), bohužel ale ne až tak povedený :o(, zápletka vypadá sice dobře, herecké obsazení je taky super (Morgan Freeman, Michael Caine), ale pak to scénáristi pokazí tak hloupými pokusy staříků připravit se na bankovní loupež, že je to prostě přes čáru, protože v dnešní době už nějaké ty základy zná de facto každý, kdo kouká aspoň trochu na telku :o(

xXx: Návrat Xandera Cage – další velké zklamání :o(, první film xXx se mi líbil, a i když byl trochu přitažený za vlasy se vší tou akcí a tak, prostě to k tomu nějak patřilo, tenhle díl je ale jen kopií předchozích (téměř totožná zápletka jen jiné místo děje), prostě nuda, patos a hrdinové s IQ tykve :o(

Rande naslepo – opět dílko z německé provenience, kterému jsem se po povedeném Fakjů pane učiteli rozhodla dát šanci, ve výsledku to sice nebyla tak úplně komedie, ale bylo to pěkné a místy i vtipné, byť někdy trochu hořkosladce, každopádně to aspoň nebyla ztráta času, jak mám poslední dobou pocit u hollywoodských výtvorů :o)

Probudím se včera – tohle sice není žádná novinka, ale já jsem tuto komedii s Jirkou Mádlem ještě neviděla, až letos začátkem září u babičky jeden pátek večer v televizi a moc jsem se u toho pobavila, dokonce až tak, že jsem si potom doma film stáhla s tím, že se na něj někdy s chutí kouknu znova :o)

Král Artuš: Legenda o meči – podle traileru to vypadalo celkem dobře a jakože stylově, ale samotný film tak nějak postrádá šťávu a jakousi integritu, neboli nezapře se, že si Guy Ritchie libuje ve videoklipech a krátkých šotech, ale na film, neřku-li výpravný příběh, je toho potřeba trochu víc (upřímně řečeno mě to jeho zkratkovité přeskakování v ději a následné jakože dovysvětlování dost otravovalo :o(, jeho rukopis je znát i v oné stylizaci Artuše do jakéhosi nejmenovaného krále podsvětí a tak, ale mě osobně tohle moc nesedí, jediným pozitivem tak byl Jude Law v roli titulního záporáka krále Voltigerna, ten byl jednoduše geniální :o)

Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta – v pořadí už vlastně kolikátý, pátý díl série? Osobně se mi nejvíc líbilo první Prokletí Černé perly, pak to šlo trochu z kopce oním nekonečným natahováním a šmodrcháním zápletky kolem Willa Tkaničky jr. a guvernérovy dcery Elisabeth, čtvrtý díl Na vlnách podivna s Penelope Cruz byl taky celkem dobrý, neb to byl už vlastně samostatný příběh a nemotal do děje všechny ty komplikace ohledně zmiňovaného lovestory, které už bylo trochu otravné, nicméně pátý díl jaksi řekla bych přestřelil únosnou míru humoru kolem Jacka Sparowa, takže mi připadal hodně infantilní až prostoduchý a u filmu jsem se bohužel dost často nudila, jediné vtipné scény, které stály za to byl gilotinový "kolotoč" a Černá perla v lahvi s Jackovým nadšeným pobíháním a výkřiky: už roste! :o)

Všechno nebo nic – další český film, který mi doporučila bývalá kolegyně, a já se moc nebránila, protože k němu byla celkem pěkná písnička od Ewy Farné a já dost dám na filmovou hudbu :o), ve výsledku jsem ale byla z filmu trochu zklamaná a dodnes žasnu, jestli jsou opravdu některé ženské takové pitomé slepice jako titulní postava Kláry Issové :o(, plusové body ale rozhodně dávám za vedlejší roli homosexuála v podání školního inspektora Bobra z Bezva ženské na krku, ten byl super, a taky Leoš Mareš coby lehce neortodoxní cvokař u závěrečných titulků :o)

Pobřežní hlídka – měla to být tak trochu parodie na kdysi dávno kultovní seriál s Dwaynem "Rockem" Johnsonem a Zackem Efronem, a kdyby se toho autoři nebáli a nemíchali do toho i onen hrdinský patos a jakože snahu o seriózní drogový případ, mohlo to být ještě lepší, ale i tak se najde pár světlých momentů (ne, příchod Davida Hasselhoffa, ani Pamely Anderson to nebyl), jako například dotaz nové zaučující se plavčice, proč vlastně mají ty plavky tak děsně zaříznutý, na který ji ostřílená blonďatá záchranářka po chvilce zamyšlení odpoví: seš pak rychlejší ve vodě :o)

Vetřelec: Covenant – nejnovější Vetřelec byl o trochu lepší než zlými jazyky vychvalovaný Prometheus, ale i tak to nebyla žádná výhra, posádka na osadnické lodi byla naprosto pitomá a na cizí neznámou planetu si to nakráčela jako do Disneylandu nebo dovolenkového letoviska (absolutně žádné ochranné obleky, žádná obezřetnost), o tom, že se pak nechali žrát jeden za druhým jako ovce ani nemluvě :o(, jediným ozvláštněním byl neskutečně slizký, úchylně sociopatický android David v podání Michaela Fassbendera, který byl záporákem v pravém slova smyslu, a to od začátku do konce :o)


č. 89 – Alespoň 1x měsíčně strávit jeden celý den bez PC

Přes léto se mi tenhle cíl pokaždé plní sám od sebe a ani tentokrát tomu nebylo jinak :o). V červenci jsem byla bez počítače rovnou celý týden, kdy jsme byli na dovolené v Itálii, v srpnu to byly tři dny, kdy jsem výletničila v okolí Prahy (tzn. po Kladrubech, Křivoklátu a tak :o), no a v září se o den bez PC postarala služební cesta na pracovní školení :o)


Závěrem nesmím zapomenout ani na zbývající rozpracované dodatkové cíle:


č. 106 – Víc chválit (restaurace, hotely, představení, zkrátka všechno, s čím budu spokojená :o)

Kromě takového toho klasického, kdy se snažím průběžně hodnotit stevardy RegioJetu nebo eshopy, se mi tentokrát povedly dva moc pěkné chválící kousky, a sice že jsem pochválila paní průvodkyni z blatenského zámku, z jejíž prohlídky jsem byla tak nadšená a psala jsem tu o tom i na blogu (napsala jsem mail na kontaktní adresu z webových stránek zámku), přičemž zlatým hřebem čtvrtletí se stala moje pochvala řidiče naší linky MHD, který jednou ráno ochotně směroval cestující do svého autobusu, když ostatní trolejbusy nemohly kvůli technickým potížím vyjet – přišlo mi to jako neskutečně lidské a milé gesto a spousta lidí díky němu nepřijela to ráno pozdě do práce, protože by jinak marně čekali na zastávce, než něco pojede, zatímco takhle se mohli aspoň kousek popovézt a přesednout na nějakou jinou linku, bylo to takové nečekané a rozhodně mi to hned takhle po šesté hodině ráno zvedlo náladu (že slušní lidé ještě žijí :o), a tak jsem napsala mail na kontaktní adresu zákaznického centra dopravního podniku, co mě ale dostalo, byla jejich odpověď následující pracovní den – řidič prý bude odměněn podle nějakých jejich interních tarifů :o). Tomu říkám dobrý skutek, což? :o)


No a příště už se moji milí píšáci můžete těšit na finální rozuzlení a vyhodnocení celého projektu :o)

Stav k 30.9.2017

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení tlapka 30. 09. 2017 - 16:03
RE(2x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 30. 09. 2017 - 16:39
RE: Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení myfantasyworld 30. 09. 2017 - 21:40
RE(2x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 01. 10. 2017 - 14:30
RE(3x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení myfantasyworld 04. 10. 2017 - 15:14
RE(4x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 04. 10. 2017 - 17:13
RE: Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení chaostheory®pismenkuje.cz 01. 10. 2017 - 06:45
RE(2x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 01. 10. 2017 - 14:32
RE: Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení iva 01. 10. 2017 - 20:48
RE(2x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 01. 10. 2017 - 21:38
RE(3x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení iva 01. 10. 2017 - 23:18
RE: Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení adil 02. 10. 2017 - 15:32
RE(2x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 02. 10. 2017 - 19:10
RE: Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení mow 03. 10. 2017 - 10:12
RE(2x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 03. 10. 2017 - 19:17
RE: Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení damn-girl 03. 10. 2017 - 18:37
RE(2x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 03. 10. 2017 - 19:21
RE: Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení hroznetajne 08. 10. 2017 - 19:02
RE(2x): Projekt 101/1001: Desáté čtvrtletní zhodnocení rebarbora 13. 10. 2017 - 19:02