aneb jaké jsem mohla mít pocity z koncertu Imagine Dragons, kdybych na něj byla bývala šla :o). Pro ty, kteří se o tuhle kapelu zajímají, není žádným tajemstvím, že před nedávnem (konkrétně 16. dubna 2018) měli koncert dokonce i u nás v matičce Praze. Já mám tuhle kapelu v zorném poli spíš okrajově, jakože vím o nich, znám jejich písničky z rádia a občas se mi i některá zalíbí natolik, že si ji stáhnu do mobilu jako třeba jejich prvotní hit Radioactive (tu miluju pořád :o) nebo loňského Believera či teď nejčerstvější Next To Me, nicméně na jejich koncert jsem se úplně necítila. Jenže když o něm na Evropě 2 pořád tak mluvili (jakože před ním i po něm), řekla jsem si, že bych se mohla aspoň mrknout na youtube, jak teda kluci hraji naživo. Volba padla čistě náhodně na záznam koncertu z kanadského Montrealu z 27. října 2017 a musím říct, že jsem teď trochu zklamaná, že jsem to neriskla a do té O2 Arény na ně přeci jen nešla (jenže znáte to – lístek za dva litry, plus hotel, a já musím poslední dobou trochu víc šetřit :o(.
Každopádně tihle kluci nehrajou vůbec špatně, vlastně spíš hrajou hodně dobře, a to dokonce až tak, že i pouhý záznam jejich koncertu mě moc bavil a nemůžu si pomoct, ale musím se s vámi podělit alespoň o pár svých postřehů :o). Překvapilo mě, kolik jejich písniček vlastně ve výsledku znám a můžu si s nimi pobrukovat, přičemž zpěvák Dan Reynolds je velký sympaťák, který udrží čisté tóny i naživo, a to i navzdory tomu, že nevydrží chvilku postát, odbíhá k bubnům, v jednom kuse někde poskakuje, nebo se minimálně aspoň pohupuje či si podupává do rytmu a neustále má tendenci se předklánět blíž k fanouškům v hledišti – bylo zkrátka moc fajn ho sledovat, evidentně je i tanečně nadaný a já musím přiznat, že se mi líbí, jak se při vystupování pohybuje, byť ve mně svou vizáží bůhvíproč evokuje mariňáka (asi tou výškou, vymakanou postavou a moc nepomáhá ani ten jeho oblek připomínající maskáče :o). Jinak mě Imagine Dragons mile překvapili, jak jsou naživo kytaroví (předvedli hned několik pěkných jamů a sóleček :o), z nahrávek z rádia a spol. jsem měla dojem, že jsou spíš elektronická skvadra s výraznou bubenickou a perkusní linkou, která se mi u nich vždycky líbila, ale díky koncertu jsem objevila další rozměr jejich písniček. A je úplně jedno, že mají příšerný vkus v oblékání (snad s výjimkou zpěváka), takže pak basák vypadá jako Flinstonovic soused, kytarista budí dojem, jako by utekl z nějaké folkovější kapely z amerického jihu či od amišů, a bubeník se zdá, že ukradl košili postavě z devadesátkových plážových seriálů :o). Vizuálně totiž sice působí trochu nesourodě, ale hudebně jim to šlape nad míru dobře, a když se pak v druhé polovině koncertu všichni sebrali a posadili se za úplně jiné instrumenty (bubeník hrál např. na housle, kytarista na cello a tak), aby odehráli komornější vložku (byť teda jejich Bleeding Out mi lehce zaváněla citovým vydíráním), doslova mi vyrazili dech :o)
Pozitivní je, že Danu Reynoldsovi jsou dobře rozumět texty, takže i u mě dosud neznámých písniček jsem se měla aspoň čeho chytit. A pro své fanoušky měli připravenou i působivou show – od ledkových sloupů za pódiem, přes lasery, balónky, páru a telegrafní pásky, až po obrazovky pro diváky vzadu, aby vůbec na interprety v tak velké hale viděli :o), což po zkušenostech například s 30 Seconds to Mars oceňuju :o). Mimochodem pokud vás zajímají zvláštnosti a perličky, tak vězte, že zpěvák Dan Reynolds si potrpí na prsteny, čehož jsem si předtím (v klipech) nikdy nevšimla (měl na obou rukách poměrně výrazné kousky :o), a kytarista je evidentně posedlý zlatou barvou, neb všechny jeho kytary byly zlaté a jedna dokonce s hodně nápadnými glitery, nemluvě o tom, že měl i zlatý mikrofon :o). Každopádně i když koncert trval skoro dvě hodiny a já ho sledovala jen z křesla svého obýváku, nestihla jsem se za tu dobu nudit, a když skončili, bylo mi to líto a zdálo se mi, že hráli vlastně jen chvilku :o). Nicméně i tak jsem byla spokojená, protože zazněly vlastně všechny moje oblíbené songy jako Believer, Thunder, On Top Of The World nebo Demons, krom toho jsem v jejich repertoáru objevila i několik nových favoritů a moc se mi líbila odlišná aranžmá jejich profláknutých hitů, nejvíc zaručeně Radioactive, která je s tím bubenickým sólem a jamováním fakt boží :o). Zkrátka opravdu povedený koncert, který mě přesvědčil, že až sem příště Imagine Dragons dorazí, ráda se na ně zajdu podívat osobně a užít si je naživo :o)