Rebarbora | Zámek Konopiště

Po nějakých pěti letech, kdy jsme to jen marně plánovali, se nám letos v srpnu konečně podařilo spáchat onen dlouho vysněný výlet na Konopiště (mamka tam totiž kdysi dávno zabloudila během služební cesty a moc se jí v parku líbilo, takže se chtěla už dlouho podívat i dovnitř). Původně jsme plánovali vyrazit už v soboru 11. srpna, ale protože měla být čistší obloha až v neděli, a taky proto, že mě od pátku sužovaly jakési střevní obtíže, nechali jsme výlet až na neděli 12. srpna 2018, a bylo to moc fajn :o)

Trasu jsem naplánovala co nejjednodušší, protože jsme byly s mamkou odhodlané, že si na Konopiště po tolika letech odkládání případně zajedeme i samy, což taťku asi trochu vyděsilo, že to jako myslíme vážně, a jel nakonec s námi :o). Samozřejmě jsem nezapomněla přihodit do itineráře i zastávku na oběd v Benešově u Prahy, hned u sjezdu do města v restauraci hotelu Benica, která teda vypadala podle webu o poznání lepší a ve skutečnosti bylo znát, že už má své nejlepší časy za sebou, přes poledne nabízeli jen jídla z meníčka, nikoli z jídelního lístku, takže bych si tam bývala nic bezlepkového nevybrala, nicméně já byla připravená a kvůli rozbouranému zažívání jsem si stejně brala vlastní zásoby, konkrétně bezlepkové loupáčky sypané mandlovými lupínky, a ty mi prostě musely vystačit na celý den :o). V restauraci jsem si tak dala jen Colu a byla jsem spokojená, přičemž jsem s radostí přihlížela, jak se rodičové posilňují na náš celodenní výlet :o)

Po obědě jsme už jen přes město podjeli rychlostní silnici na Prahu a zamířili na velké centrální parkoviště u zámku, odkud mimo jiné jezdí i turistické vláčky. Pak jsme se vydali pěšky parkem kolem restaurace Myslivna, kde jsem si původně myslela, že bychom si mohli dát oběd (plánovala jsem to tak před pár lety, kdy se tam dalo celkem něco vybrat), ale když jsem si letos přečetla jídelní lístek se samou zvěřinou, tak pokud pominu astronomické ceny, hodně mi vadilo pomyšlení, odkud na to asi tu zvěřinu berou, když je to všude kolem samá obora :o(. Takže jsem byla nakonec ráda za benešovskou restauraci Benica :o)

Nejdřív jsme odbočili podívat se na zdejší "výstavku" dravých ptáků, ale k našemu zklamání to byla docela bída, mamka si pamatovala krásné letové ukázky a vůbec, ale tady bylo jen pár chudáků na zemi, přičemž s těmi menšími jste se mohli nechat vyfotit nebo si je pochovat, pohladit apod. Vzali jsme to proto poměrně rychle a raději zamířili do zámku. Od začátku jsem měla v plánu alespoň dvě trasy, protože čertví, kdy se sem zase podíváme, jestli ještě vůbec někdy, a konopišťský zámek je fakt obrovský, takže jsem z něj chtěla vidět co nejvíc. Na první prohlídkovou trasu s námi šel i taťka, na druhou nás nechal jít s mamkou samotné, že už ho to nebaví a raději na nás počká na nádvoří.

Začali jsme prohlídkovou trasou I. Salony jižního křídla zámku, kde jsme teda měli naprosto příšerného průvodce – úplně jsem si u toho vzpomněla na myfantasyworld a říkala si, jestli náhodou neměli toho samého (a pokud ano, tak vězte, že to o něm psala ještě dost hezky :o(. Náš dědek s knírkem ála Franz Ferdinad byl neuvěřitelně strohý a většinu místností komentoval slovy: "Lustr, benátský, stůl, kamna." (přesná citace :o( a to bylo všechno. Pravda kamnům se věnoval asi nejvíc, jakože se zatápělo z chodby pro služebnictvo a že jsou postavená tak, aby ten horký vzduch v sobě udržovaly a dobře vytápěly místnosti (takže nic, co by už člověk nevěděl z jiných zámků), ale když nám začal povídat i o moderních elektrických topidlech, která měli v místnosti postavená jakože na chlazení v letních horkách a nezapomněl nás upozornit, že umí v zimě i topit, bylo toho na mě už moc a málem mě braly mrákoty :o(. To si jako vážně myslí, že jedu takovou dálku na Konopiště, zaplatím 180 Kč za vstup, abych poslouchala o moderních přímotopech?! Upřímně nechápu, proč někdo dělá průvodce, když ho to nebaví (náš dědek byl evidentně otrávený :o(, o místnostech a jejich vybavení nám neřekl skoro nic, stejně jako o zdejších obyvatelích (s jeho jednoslovným přístupem by to asi taky šlo dost těžko :o(. Až pak v předposlední místnosti se rozpovídal s jedním z návštěvníků o motorkách Jawa a že je tam nedaleko muzeum, což opět vůbec nesouviselo s naší prohlídkovou trasou, nemluvě o tom, že jsme měli rovnou koupené lístky na další prohlídkovou trasu, a vzhledem k tomu, že se dědek neměl vykecával docela dlouho a pořád se nějak neměl k tomu, aby nás ostatní, které jejich hovor nezajímal, pustil ven, byla jsem z toho docela ve stresu, že to kvůli němu ještě ani nestihneme, přestože nám paní na pokladně tvrdila, že se to v pohodě dá.

No, nakonec jsme to stihli, ale co vlastně na prohlídkové trase I. stojí za to? Hodně ohromující byla už samotná vstupní hala s neuvěřitelným množstvím trofejí, Ferdinand d'Este, který dal jakožto poslední aristokratický obyvatel zámku jeho současnou podobu, prý za svůj život ulovil na osm set tisíc kusů zvěře, což mi přišlo jako strašný masakr. Ve vstupní hale byli natěsnaní vycpaní medvědi, lišky, kuny, jezevci, zubři (obrovské hlavy, později během prohlídky byly k vidění i jejich kůže), tetřevi a i nějaký ten orel a samozřejmě nepřeberné množství paroží a ostatních trofejí. Jinak je tam spousta nádherného nábytku, obrazů, štuků (a samozřejmě taky kamen), ale o těch jsme se bohužel nic moc bližšího nedozvěděli :o(. Upřímně řečeno to byl naprostý děs a podobnou prohlídku bych nikomu nepřála, být protivnější návštěvník, tak budu chtít prohlídku normálně reklamovat :o(

Naštěstí na druhé trase už jsme s mamkou měly průvodkyni normální a řádnou, která se uměla vyjadřovat v souvislých větách a věděla i spoustu zajímavostí, takže by mě prohlídka Salonů severního křídla zámku moc bavila, kdyby nebylo rozmazleného batolete, které s sebou vzal jeden vyloženě bezohledný pár. Klidně nechali své dítě pohybovat po historickém zámku bez dozoru, takže klučina vlezl i za šňůry ohraničující zónu, kam je vstup zakázán, a lezl po nábytku jako doma – nejspíš byla škoda, že to naše paní průvodkyně nezpozorovala, protože za námi zavírala dveře, mohla je totiž třeba vyhodit hned na začátku a byl by klid. Takhle jsme se museli protrpět neustálým (vydrželo mu to totiž celou hodinu) vyrušováním, hlasitým hýkáním, mluvením a vůbec, což byla hrozná otrava :o(. Bylo vidět, že to ruší i naši průvodkyni, protože se vždycky na chvilku odmlčela, zkrátka kazili prohlídku nám všem, ale domluvit si od ní nenechali – dokonce jim nabízela, že je pustí ven, když to dítě nebaví, ale oni si jen doběhli pro kočárek, jakože pak bude chlapec v klidu – no nebyl, jen nás pak zdržovali, když museli kočár vynášet do schodů apod. :o(. Tohle prostě nechápu, buď tak malé dítě nemají vůbec brát na výlet s sebou, nebo s ním má jeden z nich počkat venku a nechodit na prohlídku, protože jít na prohlídku zámku s takhle malým dítětem, které to logicky nebaví, ještě když ho nemáte vychované, že bude opravdu zticha, je naprostá bezohlednost, koneckonců jsme si vstupné dalších 180 Kč zaplatili všichni ve skupině a rušit osmnáct dalších lidí jen proto, že mají pocit, že je jejich rodičovství nebude omezovat v každodenním životě, je prostě vrchol. Navíc mám dojem, že jim to vůbec nedochází, jak je to od nich sprosté :o(. Každopádně nejvíc mě asi pobavila věta jeho maminky, když si tak povzdechla: já nevím, po kom ty jsi, že tak zlobíš – a přitom mu snad ani jednou neřekla, že něco nesmí nebo nemá dělat, jen mu pak asi od půlky prohlídky vrazila do pusy lízátko, asi aby měl chlapec dostatek energie na další zlobení :o(

Nicméně v útržcích mezi vyrušováním jsme se konečně aspoň něco o Konopišti dozvěděli. Třeba že původní hrad byl postavený pražským biskupem Tobiášem z Benešova koncem 13. století podle vzoru francouzských pevností – s válcovými věžemi, parkánem, čtyřmi bránami a padacím mostem. Nebo že se jeho majitelé po vymření původního rodu Benešoviců hodně střídali (a byl mezi nimi mj. i Albrecht z Valdštejna), nejdřív to byli Šternberkové, kteří bojovali proti husitům a Konopiště dokázalo ze všech jejich panství vzdorovat nejdéle, bylo obléháno dlouhých osmnáct měsíců, což je údajně rarita v dějinách našeho středověkého válečnictví, přičemž hrad se ani tak nepodařilo dobýt silou, ale jeho posádka se podobně jako na Cornštejně vzdala kvůli hladu. Nejznámějším majitelem Konopiště však přesto zůstává již zmiňovaný habsburský zástupce František d'Este, který jej v roce 1887 koupil od Lobkowiczů a kromě přestavby v historizujícím stylu a úpravy zahrad umístil do zámku také své rozsáhlé sbírky. Jinak jen pro zajímavost, následníkem císařského trůnu se Ferdinand d'Este stal až v roce 1896, takže skoro deset let po koupi Konopiště, a bohužel to byl právě on, na koho byl v roce 1914 spolu s jeho manželkou Žofií spáchán atentát v Sarajevu. Každopádně dnešní podoba zámku údajně co nejvíc odpovídá době, kdy obýval zámek František d'Este s rodinou.

Co se týče Salonů severního křídla zámku, jde prý o nejstarší zámecké prostory, což dokládají i gotické a renesanční klenby v kapli sv. Huberta a tzv. Kronprinci, byť teda kaple na mě svojí barevností působila mnohem novějším a jaksi umělým dojmem. Nádherné byly sbírky zbraní a brnění ve 3. patře, které údajně patří k nejcennějším a nejvýznamnějším ve střední Evropě, k vidění jsou tam chladné i palné zbraně, například i puška Cosima de Medici vykládaná slonovinou, překrásná brnění jakožto ukázka skvělé platnéřské práce ze 16. století, včetně několika brnění pro koně, no zkrátka nepřeberné množství vitrín v několika místnostech, až přecházel zrak. Ony vůbec všechny ty místnosti byly moc hezké a doslova nacpané exponáty a spoustou krásných věcí, nábytku, obrazů apod. V poslední místnosti byl třeba i krb z carrarského mramoru, který prý když se v něm zatopí, tak celý zrůžoví, nebo orientální salónek k nahlédnutí, kterému říkali vtipně harém :o).

Po druhé prohlídce jsme si dokoupili pití, protože se udělalo celkem horko, a šli jsme se projít do růžové zahrady, kterou jsem si podle map vyhlédla. To už mi sice spoluvýletníci trochu reptali, ale nějak jsem je ukecala :o). Obešli jsme si zámek z trochu jiné strany, kolem krásných teras a medvědího příkopu, který vypadal prázdný, ale údajně by tam měl bydlet ušatý medvěd Jiřík :o).

Růžová zahrada byla moc pěkná, nechyběly ani nejrůznější sloupy, sochy a amfory, pečlivě sestříhané živé ploty, no zkrátka zámecká zahrada jak má být :o). Dokonce jsme viděli i zdejší korkový altánek, který je opravdu celý z korkového dubu, což mi přišlo jako dobrá kuriozita :o). Bývala bych se po zahradě klidně courala mnohem déle a třeba si někam i na chvilku sedla a vychutnávala si prosluněné odpoledne, ale taťka už začínal být nervózní, že nás ještě čeká dlouhá cesta domů a že už abychom radši jeli, takže jsme se pomalu vydali zpátky k parkovišti (pro změnu alespoň jinou trasou, abychom toho viděli co nejvíc :o) a já si ještě došla detailněji omrknout obůrku u Myslivny z druhé strany a pak už jsme vážně frčeli domů. Celkově se mi na Konopišti moc líbilo, je tam krásné okolí i zámek, jen ty prohlídkové okruhy byly trochu fiasko, ale třeba se tam ještě někdy podíváme znovu a já si vychutnám taky nějakou normální prohlídku :o). Nejsem moc naivní?