V pátek 10. září nás čekala procházka tzv. bílou vesničkou s názvem Arcos de la Frontera, vzdálenou 270 km od Jerezu de la Frontera (pokud by vás zajímalo, co znamená společný dovětek "de la Frontera", tak odkazuje na to, že se daná města nacházela na hranici arabského a křesťanského území). Kromě výstupu do poměrně příkrého kopce, na jehož vrcholu nás čekala místní katedrála, a
krásného výhledu do okolní krajiny toho Arcos de la Frontera nemá turistům moc co nabídnout. A tak jsme i my brzy vyrazili k dalšímu cíli – městu jménem Ronda.
Ronda byla osídlena už v neolitických dobách, leží v nadmořské výšce 750 metrů a je rozdělena strmým kaňonem El Tajo, přes který se pne místní dominanta – 120 m vysoký Nový most (Puente Nuevo) z 18. století.
V rámci společného programu byla po prohlídce historického centra v plánu návštěva amfiteátru na býčí zápasy, kterou jsem absolvovat odmítla, takže jsem měla opět spoustu volného času k individuálním toulkám. Pokochala jsem se nádhernými panoramaty okolní krajiny z řady místních vyhlídek, za vstupné 2 eura jsem z větší blízky prozkoumala most Puente Nuevo, u kterého bylo
mimochodem pěkně větrno (to asi ta strž :o), v krámku s keramikou jsem koupila krásně zdobený talířek pro babičku a dobrou hodinu jsem proseděla v parku před místním kostelem (Iglesia de Santa Maria La Mayor), který byl samozřejmě dříve mešitou. Při zpáteční cestě k autobusu jsem si neodpustila ještě menší průzkumnou výpravu na zbytky hradeb a vstupní bránu do města z 13. století.
Z Rondy jsme pak ujížděli zpět k letovisku Benalmadena, kde nás čekalo ubytování ve "starém známém" tříhvězdičkovém hotelu San Fermin. Měla jsem v plánu zaplavat si v moři, ale ten mi zhatily velké vlny a doslova ledová voda. Podle slov paní delegátky se na Costa del Sol teplota moře velice rychle mění v závislosti na tom, odkud fouká vítr (pokud od Atlantiku, je moře studené a dělají se vlny, pokud od Středozemního moře, je voda teplá a hladina mírná jako beránek). Takže jsem si dala několik koleček v bazénu a pak jsem šla na večeři.