27. leden 2011 | 17.01 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Nemám ráda lidi, kteří jsou přehnaně zvědaví, kteří věčně věků strkají nos do vašich věcí, i když jim do toho vůbec nic není nebo i když jde o naprostou kravinu. Bohužel moje kolegyně je přímo ukázkovým příkladem takového šťourala. Otázky typu "Co děláš?", "Co to píšeš?", "Co to tiskneš?" jsou na denním pořádku (připomínám, že pracuju v kanceláři, tudíž psaní a tisknutí dokumentů patří k běžným činnostem...) a už jsem si na ně tak nějak zvykla (sedíme spolu v kanceláři skoro dva dlouhé roky a minimálně další dva máme před sebou, takže mi nic jiného nezbývá :o(
Ale minulý týden jsme si odbyly vrcholně stupidní rozhovor, cituji:
"Ty nabíjíš svůj soukromej mobil?"
"Jo."
"A proč?"
???
"Protože mi chcípnul."
"A proč sis ho nenabila už včera večer."
???!!!
"Protože mi chcípnul teď."
Na vysvětlenou: mobil nabíjím zásadně až tehdy, když chcípne vyčerpáním – snažím se tak udržet jeho baterii v kondici :o)
A taky nemám ráda omezence, lidi, kteří říkají "To já bych nikdy neudělala.". Jak to ví? Jedinou věc, kterou můžu za sebe se stoprocentní jistotou prohlásit je, že NIKDY nevím, co všechno bych udělala nebo neudělala. Každý den se přece měním, moje názory, potřeby a pocity se vyvíjí na základě zkušeností a zážitků, a i když jde byť jen o milimetrové změny, změny to jsou a člověk si nikdy nemůže být jistý, kde to všechno skončí.
Takže toliko k mé kolegyni a filozofickým úvahám, které u mě v poslední době vyvolala.
Zpět na hlavní stranu blogu