Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Becca Fitzpatricková: Zavržený
15. březen 2011 | 12.04 |
Zavržený je další román o prachobyčejné středoškolačce, která se zaplete jak jinak než s nadpřirozenem (hádám, že bez toho dnes nemají knihy šanci zaujmout), naštěstí na ni ale nečekají žádní pobledlí upíři ani chlupatí vlkodlaci, nýbrž padlý anděl s utrženými křídly, čímž si u mě autorka hned v úvodu vysloužila plusové body za originalitu. Navíc kniha překypuje vtipnými dialogy, má šťávu a děj příjemně odsýpá, zkrátka ideální romantická holčičí záležitost na pohodově odpočinkové odpoledne s knihou (nebo v mém případě den – začala jsem večer a skončila další den v poledne :o).
Hlavní hrdinka se jmenuje Nora a je to vzorňačka, která chce mít dobré známky a píše články pro školní eZine, bydlí s mámou, která kvůli práci hodně cestuje (takže jako by bydlela sama), ve starém domě za městem a tátu jí zhruba před rokem zabili při přepadení. Má sympaticky praštěnou nejlepší kamarádku jménem Vee, která má svérázný přístup k dietám (momentálně drží tříbarevnou ovocnou dietu, ale vždycky si chytře zdůvodní, že de facto všechno, co jí, je ovoce) a je neuvěřitelně hubatá na učitele.
"Otevřela jsem pusu, ale Vee mě s protestem předběhla. "Co to má znamenat? Je duben. Je už skoro konec roku. Teď už si nemůžete vymýšlet takové pitomosti."
Trenér k ní vyslal zářivý úsměv. "Můžu si vymýšlet takové pitomosti třeba poslední školní den. A když z mého předmětu propadneš, budeš tu sedět i příští rok a to si svoje pitomosti budu vymýšlet zase." (str. 15)
Nořin život se zašmodrchá v okamžiku, kdy se učitel biologie rozhodne změnit zasedací pořádek a posadí ji vedle kluka jménem Patch, který podle Nory působí nebezpečně (je samotářský, vyžívá se v černém outfitu, jezdí na motorce a po večerech hraje kulečník v pochybných podnicích). Patch ji neustále škádlí a provokuje, což je zdrojem haldy humorného špičkování a má dokonce za následek nejeden Nořin poklesek (včetně vloupání do školní kartotéky, aby zjistila, co je vlastně Patch zač).
"Vzadu před kanceláří se rozhostilo podezřelé ticho. Pak se na rohu vynořila Vee. Plížila se podél zdi a co chvíli se pokradmu ohlížela přes rameno. Okoukala to ze starých špionážních filmů.
"Všechno pod kontrolou," šeptla.
"Co sekretářka?"
"Musela na minutku odejít."
"Musela? Zpacifikovalas ji?"
"Tentokrát ne."
Díkybohu za drobné radosti.
"Zavolala jsem z budky, že máme ve škole bombu. Zalarmovala policii a pak běžela najít ředitele."
"Vee!"
Poklepala si na zápěstí. "Minuty tikají. Za chvíli dorazí policajti a nerada bych, aby nás tu načapali."
O tom mi vyprávěj. Přemístily jsme se před archív.
"Uhni," odstrčila mě Vee. Stáhla si rukáv přes dlaň a klepla do proskleného okna. Nic se nestalo.
"Pro jistotu," řekla, klepla ještě jednou a já ji popadla za ruku.
"Určitě jsou zamčené." Otočila jsem klikou a dveře se otevřely jako po másle.
"To by nebyla zábava," prohlásila Vee.
Otázka názoru.
"Běž dovnitř," zavelela. "Já jdu hlídat." (str. 72-73)
Nora samozřejmě časem vyšťourá, že Patch je padlý anděl, ale než si budou moci padnout do náruče, musí se vypořádat s Patchovou bejvalkou a tajemným maskovaným týpkem, který podle všeho usiluje Noře o život.
No, co dodat? Navzdory klišé to byla prima zábava, která se čte doslova jedním dechem, protože jednotlivé kapitoly na sebe plynule navazují a nutí vás číst stále dál a dál. Nejvíc mě ale rozsemávaly Nořiny myšlenkové pochody, kvůli kterým jsem ochotná si přečíst i další díl (snad jste nečekali, že knížka s podobnou zápletkou zůstane bez pokračování?! :o)
"Všimla jsem si, že má na zápěstí nějakou značku. Zprvu mi to přišlo jako tetování, ale na druhý pohled jsem poznala rezavě hnědé, mírně zvrásněné mateřské znaménko. Tvarem připomínalo rozprsknutou kapku barvy.
"Docela nešťastné místo pro znamínko," podotkla jsem. Měl je na stejném místě jako já svou jizvu, což mě znervóznilo.
Patch klidně zakryl zápěstí rukávem a tvářil se až nápadně lhostejně.
"Máš je radši na soukromějších místech?"
"Nemám je ráda nikde." Hm, bůhvíjak tohle vyznělo, zkusím to znovu. "Nechci vědět, kde všude je máš." Dobře, třetí pokus. "Tvoje znamínka mě nezajímají. Tečka."
"Další otázky?" zeptal se. "Komentáře?"
"Ne." (str. 34-35)
