Byly nebyly dvě zahrady plné sádrových trpaslíků a jiných serepetiček, jejichž majitelé – paní Monteková a pan Kapulet – si vzájemně nemohli přijít na jméno (takový klasický příklad sousedských sporů). Jejich sádroví trpaslíci si taky nemohli přijít na jméno, a tak si říkali Červení a Modří a neustále si dělali větší či menší schválnosti a soupeřili v závodech sekaček na trávu. Jenže uprostřed téhle skryté trpasličí války se jednou v noci na neutrální půdě (ve skleníku v sousedství, kde chtěla ukrást vzácnou orchidej) potká Červená Julie a Modrý Gnomeo a navzdory všemu se do sebe zamilují. 
Ano, ano, podobnost příběhu se slavnou tragédií Williama Shakespeara je čistě záměrná a musím přiznat, že se mi tahle animovaná sádrová verze navzdory očekávání docela líbila.
Nejvíc mě rozesmála posunková řeč králíčků na výpravě za internetovou objednávkou extra silné sekačky Zeminátor (krásně stříhali ušima Morseovku a v momentě ohrožení perfektně ukazovali, že je to v pr**li :o) Neustálé cinkání sádry a fakt, že se Tybalt při souboji sekaček nešťastnou náhodou rozbije (tímhle sdělením neprozrazuju nic zásadního, protože v Shakespearovi Tybalt taky zařve), vám pak připomíná, jak to Juliin otec myslel, když říkal, že je křehká. Samozřejmě nechyběly obligátní odkazy na známé filmy – válení se v červených okvětních lístcích z Americké krásy, držení se za ruce na sluncem zalité louce ze Stmívání, Gnomeovo maskování a výzbroj ála Rambo nebo Juliina předváděčka jako vystřižená z ninjafilmů. Proklamovaná hudba Eltona Johna byla nasazena s vtipem a vkusem, takže nepůsobila nijak rušivě (pár starých fláků jsem i poznala :o), a vysoká koncentrace natvrdlých postaviček (Tybaltův zlý "Bambi", Gnomeův parťák Benny, Juliina chůva Nanette a vlastně celá ta armáda piditrpaslíků s extravelkými a extrašpičatými čepicemi přes oči a bohužel i králičí parta, která představovala takový ten klasický snadno ovlivnitelný dav přisluhovačů) se nakonec dala taky snést (inu, sádra asi nemá pro správný vývoj mozku to nejvhodnější klima :o). Jen ten fór s neustále zklamaně vzdychající sádrovou rybkou jsem nějak nepochopila, ale čert to vem, sranda byla i tak.