Na první výlet jsme se vypravili hned třetí den naší letošní dovolené na italském poloostrově Gargano. A vyjížďka rychločlunem Paloma za 23 EUR na osobu podél pobřeží spojená s návštěvou jeskyní a koupáním byla dobrou investicí, protože tu nejhezčí tvář nastavuje Gargano právě modrozelenému moři. Vypluli jsme z přístavu v městečku Peschici a kochali se nádhernými vápencovými útesy bělostně zářícími nad mořskou hladinou. Viděli jsme i několik z 23 obraných věží, postavených podél celého pobřeží tak, aby bylo vidět z jedné na druhou a mohly se tak předávat signály o případných útocích, zejména Turků (v noci ohněm, ve dne kouřem). Také jsme zahlédli řadu funkčních i nefunkčních dřevěných konstrukcí k chytání ryb zvaných Trabucco. Tyto pasti jsou "patentem" rybářů z Peschici a nikde jinde než na Garganu je neuvidíte. Ryby (zejména parmy) se do nich chytají na 
živou návnadu, která vlněním svého těla přiláká do nastražené sítě další ryby. Zastavili jsme se i u nejznámějších přírodních úkazů garganského pobřeží, které se objevují téměř na všech pohlednicích, u Oblouku zamilovaných (Arco degli Innamorati), o kterém se traduje, že když se u něj pár políbí, budou spolu šťastni až do smrti, a u Magického oblouku (Arco Magico) v Zátoce pomerančových květů (nedaleko se nachází oblázková pláž Baia di Campi, kde jsme měli pauzu na koupání).
Ale zlatým hřebem a nepopiratelně mistrovským dílem kapitánova umění byly manévry při vplouvání a vyplouvání do jeskyní, jejichž vchod se většinou nezdál ani dost velký na to, aby se tam vešla naše loď. Velké množství jeskyní jsme tak měli možnost si prohlédnout zevnitř, což byl zážitek opravdu nevšední. 
Jestli jste někdy byli v solné jeskyni, tak si dovedete představit mikroklima, které uvnitř jeskyní panovalo, jen s tím rozdílem, že pod vámi šplouchalo opravdové moře a když jste zvedli hlavu, byla nad vámi skutečná masa kamene, zpravidla vápence hojně prokládaného pazourkem a obvykle byla uvnitř jeskyně i malá plánička, která nejspíš mizí s přílivem. Každá jeskyně má pochopitelně své jméno, které vychází buď z jejího tvaru (jeskyně Velký zvon) nebo z nějakého úkazu v jejím nitru (Vlaštovčí jeskyně – podle vlaštovčích hnízd, Rajčátková jeskyně – podle kulovitých červených měkkýšů) a zdaleka ne všechny jeskyně byly temné a uzavřené. U některých se místy propadl strop a vytvořila se tak "okénka" mířící přímo k blankytnému nebi, čímž se do jeskyně dostaly sluneční paprsky vytvářející překrásnou hru světel a stínů.
Zpáteční cestu bez zastávek v jeskyních a "pózování" pro fotoaparáty jsme zvládli v kratším čase a zahrnovala i menší závod s konkurenčním člunem. Ne nadarmo měl kapitán pod italskou vlajkou vyvěšenou i vlajku pirátskou :o) A abychom měli možnost prohlédnout si co nejvíc z garganského pobřeží, vysadili nás tentokrát v přístavu v městečku Foce Varano a odtud nás malý tranzit (pro max. 12 osob) zavezl zpět do letoviska San Menaio.