Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Večerní Vieste
13. srpen 2009 | 17.38 |
Město Vieste se rozkládá na dvou výběžcích garganského pobřeží (Punta di Santa Croce a Punta di San Francesco) a ještě před půl stoletím sem nevedla silnice. Od historických center místních městeček toho však neočekávejte příliš. Protože když už se nějaká budova tváří jako středověký hrad, ukáže se, že není veřejnosti přístupný, protože si v něm udělala sídlo armáda. Přesto měla večerní návštěva Vieste v 
šestý den našeho pobytu na Apeninském poloostrově, svoje kouzlo. Noční přístav byl krásně osvětlený a maják, trůnící na vlastním ostrůvku před "vstupem" do města, na sebe upozorňoval rytmickými světelnými signály. Vynikla i 400 m dlouhá palmová promenáda u přístavu. Nad střechami domů vykukovala osvětlená věž románské baziliky a v samotném centru jsme při proplétání se opravdu úzkými uličkami, přeplněnými lidmi, mohli obdivovat povětšinou středověkou architekturou s nepatrnými orientálními vlivy v podobě občasných kupolí. V roce 1554 bylo totiž město dobyto Turky a jejich vůdce v červenci téhož roku popravil téměř pět tisíc místních obyvatel. Tuto událost všem návštěvníkům dodnes připomíná "Hořký kámen" (Chianca Amara) na ulici Via Duomo. A stejně jako vše na Garganu, i Vieste šplhá do příkrého svahu, takže jsme při naší procházce museli zdolávat místy opravdu příkrá schodiště.
šestý den našeho pobytu na Apeninském poloostrově, svoje kouzlo. Noční přístav byl krásně osvětlený a maják, trůnící na vlastním ostrůvku před "vstupem" do města, na sebe upozorňoval rytmickými světelnými signály. Vynikla i 400 m dlouhá palmová promenáda u přístavu. Nad střechami domů vykukovala osvětlená věž románské baziliky a v samotném centru jsme při proplétání se opravdu úzkými uličkami, přeplněnými lidmi, mohli obdivovat povětšinou středověkou architekturou s nepatrnými orientálními vlivy v podobě občasných kupolí. V roce 1554 bylo totiž město dobyto Turky a jejich vůdce v červenci téhož roku popravil téměř pět tisíc místních obyvatel. Tuto událost všem návštěvníkům dodnes připomíná "Hořký kámen" (Chianca Amara) na ulici Via Duomo. A stejně jako vše na Garganu, i Vieste šplhá do příkrého svahu, takže jsme při naší procházce museli zdolávat místy opravdu příkrá schodiště. Za zmínku také stojí Muzeum mušlí (Museo Malacologico) nacházející se kousek od pobřežní palmové promenády. Do muzea je vstup zdarma a hned v první místnosti si můžete vybrat suvenýr
od nejrůznějších ulit a lastur, přes modely lodí (i v lahvích) až po šperky s nejrůznějšími kameny nebo s kamejemi, které se zde z mušlí vyrábí. Údajně se jedná o jediné muzeum mušlí v Evropě, ale já bych trochu váhala nad tak honosným názvem. Toto "muzeum" totiž zahrnuje pouze čtyři místnosti, kde jsou vystaveny ulity a lastury z různých koutů světa. Co mě však překvapilo, byli i zkameněliny ryb a pravěkých korýšů, z nichž některé byly na prodej.
od nejrůznějších ulit a lastur, přes modely lodí (i v lahvích) až po šperky s nejrůznějšími kameny nebo s kamejemi, které se zde z mušlí vyrábí. Údajně se jedná o jediné muzeum mušlí v Evropě, ale já bych trochu váhala nad tak honosným názvem. Toto "muzeum" totiž zahrnuje pouze čtyři místnosti, kde jsou vystaveny ulity a lastury z různých koutů světa. Co mě však překvapilo, byli i zkameněliny ryb a pravěkých korýšů, z nichž některé byly na prodej. Procházkou po Vieste prakticky skončily naše výpravy za poznáním Gargana a o dva dny později už jsme byli na cestě zpět do České republiky...