Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Stephenie Meyerová: Nový měsíc
16. září 2009 | 19.10 |
Druhé pokračování hororové fantazy ságy od Stephenie Meyerové je zaručeně víc ponuré než jeho romanticky laděný předchůdce a na Edwarda v něm moc nenarazíte.
Cullenovi totiž opustí Forks hned v úvodu, po "nehodě", která se seběhne na oslavě Beliných 18. narozenin. Hlavní hrdinka Bella nese Edwardův odchod hodně těžce a upadá do solidní deprese, několik prvních měsíců jako by ani nevnímala svět kolem sebe.
"Charlie začal něco říkat; dětinsky jsem si přikryla uši. "Já už o tom nechci mluvit, tati. Chci jít k sobě do pokoje."
Než mohl odpovědět, vyškrábala jsem se z gauče a kymácela se nahoru po schodech.
Někdo byl v domě a nechal Charliemu vzkaz, aby věděl, kde mě hledat. Od chvíle, kdy mi tohle došlo, mi v hlavě začalo narůstat strašlivé podezření. Vtrhla jsem do svého pokoje... Všechno vypadalo přesně tak, jak jsem to nechala...
Album, které mi dala Renée, leželo na posteli, přesně tam, kde jsem ho naposledy odložila. Třesoucí se rukou jsem ho otevřela...
Pod kovovými růžky už nebyla žádná fotografie. Stránka byla bílá až na mé vlastní písmo naškrábané na spodním okraji: Edward Culen, Charlieho kuchyně, 13. září.
Tam jsem se zastavila. Byla jsem si jistá, že byl velmi důsledný.
Bude to, jako kdybych nikdy neexistoval, slíbil mi.
Ucítila jsem hladkou dřevěnou podlahu pod koleny, pak pod dlaněmi, a pak mi najednou tlačila na kůži na tváři. Doufala jsem, že omdlévám, ale ke svému zklamání jsem vědomí neztratila.
Vlny bolesti, které do mě předtím jenom narážely, dosáhly vrcholu, převalily se mi přes hlavu a stáhly mě pod sebe.
Už jsem se nevynořila.
ŘÍJEN
LISTOPAD
PROSINEC
LEDEN..." str. 72-73
Z letargie ji probudí až když po návštěvě kina narazí na podobnou partu podivných individuí, před jejichž přepadením v opuštěné uličce ji skoro před rokem zachránil Edward. Adrenalin proudící v jejích žilách ji přivede zpět k životu a "aktivuje" zvláštní halucinaci – Edwardův hlas. V "normálním" chodu ji udržuje také čas strávený s Jacobem Blackem, na kterého se obrátí, aby opravil dvě motorky a naučil ji na nich jezdit. Nejspíš i proto, že je Jacob o dva roky mladší, neodrazuje Bellu od bláznivých adrenalinových dobrodružství, do kterých se pouští, a jejich přátelství se pozvolna prohlubuje.
"Místo abych se zvedla, dál jsem myslela na Julii.
Přemítala jsem, co by dělala, kdyby ji Romeo opustil, ne proto, že odešel do vyhnanství, ale proto, že ztratil zájem...
Myslela jsem, že vím, jak by se Julie cítila.
Nevrátila by se ke svému původnímu životu, to jistě ne. Nikdy by se nedostala dál, tím jsem si byla jistá. I kdyby žila tak dlouho, až by byla stará a šedivá, pokaždé, když by zavřela oči, viděla by pod víčky Romeovu tvář. Nakonec by se s tím smířila.
Přemýšlela jsem, jestli by si nakonec vzala za muže Parise, jen aby udělala radost rodičům, aby udržela klid v rodině. Ne, pravděpodobně ne, usoudila jsem. Ovšem v příběhu se toho o Parisovi moc nevyprávělo. Byla to jenom plochá figura – ten, který zabíral místo, hrozba, ten, kdo si nakonec vynutí její ruku.
Co když Paris znamenal víc? Co když to byl Juliin přítel? Nejlepší přítel? Co když byl jediný, kterému se mohla svěřit s celou tou srdcervoucí záležitostí s Romeem? Jediný, který ji opravdu chápal a s kterým se cítila napůl zase jako člověk? Co když byl trpělivý a laskavý? Co když se o ni staral? Co když Julie věděla, že bez něj nemůže přežít? Co když ji opravdu miloval a chtěl, aby byla šťastná?...
Kdyby Romeo skutečně odešel a už se nikdy nevrátil, záleželo by na tom, jestli Julie přijala nebo nepřijala Parisovu nabídku? Možná se měla pokusit zabydlet se ve zbylých útržcích života, které jí zůstaly. Možná, že blíž ke štěstí už by se stejně nedostala." str. 300-301
Situace se začne přiostřovat ve chvíli, kdy se v okolí Forks objeví "staří známí" – krvežízniví upíři Laurent a Victorie, a Jacob se začne Belle záhadně odcizovat kvůli gangu domorodých teenagerů, kterými předtím opovrhoval. Bella, opět víc osamělá, než je jí milé, se vypraví na další ze svých bláznivých výletů, tentokrát na louku, kde se jí Edward poprvé ukázal ve slunečním světle. Tam se tváří v tvář setká s Laurentem a nebýt smečky vlkodlaků, určitě by ji zabil.
"Bello?" zeptal se a zatvářil se ještě užasleji, než jsem se já cítila....
Usmál se zeširoka. "Nečekal jsem, že tě tady uvidím." Kráčel ke mně se zadumaným výrazem...
"Když jsem našel dům Cullenových prázdný, myslel jsem, že se přestěhovali... Překvapuje mě, že tě tady nechali. Nebyla jsi takový jejich domácí mazlíček?"...
Ustoupila jsem o krok zpátky a jeho zvědavé, temně rudé oči můj pohyb sledovaly.
"Jezdívají často na návštěvu?" zeptal se stále nenuceně, ale pomalu se začal přesunovat ke mně.
"Lži," zašeptal úzkostně ten krásný sametový hlas v mé paměti...
"Tu a tam." Snažila jsem se, aby můj hlas zněl bezstarostně, uvolněně...
Laurent udělal nedbalý úkrok a rozhlížel se po loučce. Neušlo mi, že se tím krokem přenesl blíž ke mně. Hlas v mé hlavě odpověděl tichým zavrčením...
Svýma přimhouřenýma očima jsem sledovala, jak se Laurent zarazil uprostřed vdechu a náhle rychle stočil hlavu doleva...
Pak jsem to spatřila; ze stromů se vynořila obrovská černá postava, tichá jako stín, a pomalu kráčela k upírovi. Byl to ohromný tvor – vysoký jako kůň, ale mohutnější a mnohem svalnatější. Měl dlouhý čenich a jeho vyceněná tlama odhalovala řadu dýkám podobných zubů..." str.192-198
Bella tak odhalí tajemství "gangu", související se starými indiánskými povídačkami o "vlčím původu" kmene Quileutů, a na vlastní oči se přesvědčí, že rozrušený Jacob se proměňuje v obrovského rudého vlkodlaka. Ovšem po zkušenostech s upíry, ji vlkodlačí mládež nijak nerozhází.
Další obrat v ději o 180 stupňů způsobí příjezd Alice Cullenové, upírky s darem vidět do budoucnosti, která je ze své vize přesvědčená, že se Bella zabila skokem z útesu, a přijela se do Forks přesvědčit, zda je to pravda. Rosalie se ovšem mezitím nezapomněla o sestřinu vizi podělit s Edwardem, a ten se rozhodne také dobrovolně ukončit svoji existenci. Odletí to italské Volterry, kde sídlí nejstarší "královská" rodina upírů, aby je požádal o "laskavost". Ti mu však nevyhoví, a tak se rozhodne udělat veřejnou výtržnost, aby neměli na vybranou. Ale Alice společně s Bellou vyrazí za ním na záchrannou misi...
Nový měsíc je pravda trochu posmutnělý, s poměrně vysokou koncentrací sebevražedně smýšlejících hrdinů a víc než o upírech je pro změnu o vlkodlacích, ale i tak má pořád jisté kouzlo. Za zmínku rozhodně stojí proměna Belly z naprosté nešiky ve vyznavačku "adrenalinových" sportů, k čemuž ji vede zoufalá snaha alespoň na prchavou chvíli "slyšet" někdy rozzlobený, jindy starostlivý Edwardův hlas. Jacob je pořád stejný sympaťák a rozhodně nepůsobí jako Bellin mladší bratr, dospěl a dokáže být pro Bellu oporou. I když musím přiznat, že Bellina úvaha o tom, jestli by nebyla šťastnější s Jacobem místo, aby si "komplikovala" život marnou láskou k Edwardovi, který ji opustil, se mi vůbec nelíbila. Z upíří komunity Bella tentokrát dostane šanci seznámit se s rodinou Volturiových, kterým musí Edward slíbit, že Bellu promění v upírku. Fór je ovšem v tom, že podle smlouvy mezi vlkodlaky a upíry, nesmí Cullenovi na území Forks nikoho kousnout, ale dokončení této zápletky už si Stephenie Meyerová nechává do dalšího dílu.
Moderované komentáře
| RE: Stephenie Meyerová: Nový měsíc | pajenka®svetu.cz | 16. 09. 2009 - 19:21 |
| RE: Stephenie Meyerová: Nový měsíc | rebarbora | 16. 09. 2009 - 19:25 |