Asi jsem teď před Vánoci nějak naměkko, protože se mi chce páchat dobročinnost.
V pátek jsem do menu přidala banner nabádající vás ke koupi 20 kuřat :o) Sbírka organizace Člověk v tísni se mi zalíbila svoji koncepcí darovat něco konkrétního a opravdu užitečného. No řekněte sami – za 250 korun, které utratíte, ani někdy nevíte jak, umožníte někomu v Africe nakoupit si 20 kuřat a zajistit si tak slušnější obživu, nebo si můžete za 200 korun vybrat 4 kanystry na pitnou vodu, která pomůže zahnat žízeň buď jednotlivcům, kteří mají k pitné vodě daleko, nebo dětem ve škole při výuce.
Jenže čím víc jsem přemýšlela, kolik těch kuřat vlastně koupím, došlo mi, že mám ve svém nejbližším okolí pár lidí, kteří mají neustálé finanční trable, a že bych teda mohla pomoct spíš jim, než imaginárním Afričanům (nechápejte mě špatně, sbírka Skutečný dárek určitě má svůj smysl, já si jen tolik nepotrpím na exotiku a raději jsem podala pomocnou ruku lidem, které znám a na kterých mi záleží). A i když mě to nakonec stálo víc než oněch plánovaných 450 korun, ten dobrý pocit mi vyloudí úsměv na tváři ještě teď :o)
Jo, takhle to vypadá, když vám všechna vyšetření u doktorů dopadnou více méně dobře a vy máte s Vánocemi na krku pocit, že se zázraky přece jen dějí...
