Christopher Moore: Špinavá práce

30. březen 2011 | 17.13 |
blog › 
Christopher Moore: Špinavá práce
Když jsem dočetla Nejhloupějšího anděla, řekla jsem si, že by nebylo marné přečíst si od Christophera Moorea ještě něco dalšího, a tak se mi dostala do knihovny Špinavá práce, jejímž hlavním hrdinou je ňouma (v knize nazývaný betasamec) a k tomu ještě smolař Charlie Asher. Když jeho milovaná manželka Rachel zemře krátce poté, co se jí narodí jejich dcera Sophie, a v jejím pokoji se objeví muž v mátově zeleném obleku, kterého nikdo jiný než Charlie nevidí, je to teprve začátek jeho potíží. Z Charlieho se totiž od toho okamžiku stane Smrť nebo jak říká Mátomil Svěží (ten muž ve světle zeleném obleku) jeden z obchodníků se smrtí, jejichž úkolem je vyzvedávat duše zemřelých a postarat se o to, aby našly nového majitele (což v praxi znamená prodávat předměty, do kterých se duše uchýlily, ve svém vetešnictví), ale především o to, aby se nedostaly do rukou temným silám (v sanfranciské kanalizaci sídlí tři Morrighan – Babd, Macha a Nemain – a jejich vůdce Orkus). Ty jdou Charliemu po krku zvlášť tvrdě, protože než se coby obchodník se smrtí "zapracoval", získaly díky němu několik duší takříkajíc zadarmo a nabraly sílu. Charlie ale bojuje srdnatě.

"Z levé části kanálu se vyplížil druhý stín ženské ruky a hned poté další z pravé. Charlie posunul medvěda dál od kanálu a vytáhl z kapsy zapalovač na doutníky. Zapálil zkrácené šňůry čtyř rachejtlí M-80 a zatímco stíny šmátraly po dláždění, hodil rachejtle do kanálu.
"Co to bylo?"
"Co to hodil?"
"Uhni, ať se můžu..."
Charlie si ucpal uši prsty. M-80 vybuchly a Charlie se usmál. Zasunul rapír zpět do hole, posbíral své věci a sprintem doběhl ke druhému kanálu. V uzavřeném prostoru musela být ta rána strašná, úplně vražedná. Dál se křenil.
Slyšel chorál ječení a nadávek v půl tuctu mrtvých jazyků, jež se místy překrývaly, jako by někdo otáčel knoflíkem ladění na krátkovlnném rádiu, které dokáže obsáhnout čas i prostor. Klekl si a zaposlouchal se, i když z bezpečnostních důvodů zůstal v alespoň metrové vzdálenosti od kanálu. Slyšel, jak se stíny blíží, sledují ho pod úrovní ulice. Doufal, že se nemýlí a že skutečně nemohou vylézt ven, ale i kdyby přece jen vylézt mohly, měl svůj rapír a denní světlo bylo na jeho straně. Zapálil čtyři další M-80, tentokrát s dlouhými zápalnými šňůrami, a naházel je jednu po druhé do kanálu.
"Kdo je teď Nové maso?" zeptal se.
"Co? Co říkal?" skuhral hlas ze stoky.
"Neslyším ani hovno."
Charlie zamával porcelánovým medvídkem před kanálem. "Chcete tohle?" Hodil dovnitř další M-80.
"Líbí se vám to, jo?" zařval Charlie a hodil dovnitř třetí dělobuch. "To vás odnaučí klovat mi do ruky, zasrané Harpyje!"
"Pane Ashere," ozval se hlas zpoza jeho zad.
Charlie se otočil a zjistil, že nad ním stojí policejní inspektor Alphonse Rivera.
"Jé, dobrý den," pozdravil Charlie." (str. 118-119)

A docela dobře zvládá i svoji otcovskou roli – pečlivě hlídá, aby Sophie nejedla vepřové maso, protože je po Rachel židovka, vždycky dobře propéká toasty, aby v nich nezůstaly nebezpečné patogeny (jedním z poznávacích znaků betasamců je podle Christophera Moorea silně vyvinutá představivost) a i přes nepochopitelně vysokou úmrtnost (dokonce ani šváb nevydržel déle než čtyřiadvacet hodin) kupuje Sophie nové a nové domácí mazlíčky, dokud se v jejím pokoji neobjeví dvojice obrovských černých psisek – kerberové Muhammad a Alvin, kteří se zdají být nezničitelní.

"Tentokrát jsi tu mánii s domácími zvířaty fakticky přehnal. Budu si muset dát tři hodiny jógy, masáž a jointa velkého jako termoska, abych se z toho aspoň trochu vzpamatovala. Vyděsili mě tak, že jsem si cvrnkla do kalhot."
"Co to, k sakru, meleš, Jane?"
"Švanda," ušklíbla se. "Fakt švanda. Mluvím o běsících, taťko."
Charlie pokrčil rameny, jako by chtěl říct: Nemohla bys mluvit ještě trochu nesouvisleji a nesrozumitelněji? Bylo to gesto, které za posledních dvaatřicet let vypiloval k dokonalosti. Potom se rozběhl k Sophiinu pokoji a rozrazil dveře.
Vedle jeho drahé dcerušky seděli, z každé strany jeden, dva největší a nejčernější psi, jaké kdy viděl. Sophie se o jednoho z nich opírala zády a druhého mlátila po hlavě plyšovým králíčkem. Charlie udělal krok, aby vyrazil dceři na pomoc, když vtom se jeden ze psů odrazil, jediným skokem se přenesl přes pokoj, povalil Charlieho na zem a přišpendlil ho k ní. Druhý se postavil mezi Charlieho a dítě.
"Sophie, tatínek tě zachrání, neboj se!" Charlie se snažil vykroutit ze psího sevření, ale pes jen sklonil hlavu a zavrčel na něj. Ani se nehnul. Charlie odhadoval, že by ho jediným hryznutím dokázal připravit o nohu a kus trupu. Ta potvora měla větší hlavu než tygři bengálští ze sanfranciské zoo." (str. 148)

S hlídáním malé Sophie Charliemu sem tam pomáhá jeho starší sestra Jane (coby lesba mu navíc neustále krade z šatníku pánské obleky) a dvě dobrosrdečné sousedky fungující coby pravidelné chůvy – paní Lingová schopná uvařit vše, co běhá (příp. v nedávné době chcíplo) v okruhu deseti kilometrů, a paní Korjevová, která všechno přirovnává k medvědům.

"Chraplavý řev ozývající se z bytu paní Lingové přešel v úpěnlivé prosby v angličtině prokládané klením v mandarínské čínštině. "Ne! Šiksy! Pomoc! Zpátky! Pomoc!"
Charlie s Rayem našli drobnou čínskou matrónu namáčknutou Alvinem a Muhhammadem na sporák. Držela si je od těla velkým sekáčkem na maso a obří psi na ni štěkali salvy kiwi-jahodových bublinek.
"Pomoc! Šiksy se snaží vzít moji večeři," vykřikovala paní Lingová.
Charlie viděl, že na plotně kouří polévkový hrnec a trčí z něj pár slepičích pařátů. "Paní Lingová, ta kachna má kalhoty?"
Jedním rychlým pohledem zhodnotila situaci, potom se obrátila zpět a ohnala se sekáčkem po kerberech. "Možná," připustila.
"Dolů, Alvine. Dolů, Muhammade," poručil Charlie, ale pekelní psi ho naprosto ignorovali. Otočil se na Raye. "Rayi, mohl bys sem přivést Sophii?"
Bývalý policajt, který se považoval za mistra všech chaotických situací, ze sebe vyrazil: "Co?"
"Nenechají toho, dokud jim to neporučí ona. Běž pro ni, ano?" Charlie se otočil k paní Lingové. "Sophie je odvolá, paní Lingová. Omlouvám se."
Paní Lingová přemýšlela o své večeři. Pokusila se kachní nohy ponořit do vody sekáčkem, ale nějak to nešlo. "Je starý čínský recept. Bílým ďáblům neříkáme, aby vy nezkazí. Slyšíte o jablka v županu? Tohle kachna v kalhotách." (str. 254-255)

A v krámku mu pak pomáhají dva zaměstnanci – bývalý policista v invalidním důchodu Ray, který Charlieho jednu dobu podezřívá, že je sériový vrah (a naopak Charlie podezřívá Raye poté, co ho s sebou Ray vezme do fitcentra), a středoškolská gotička Lily, která jako jediná ví o Charlieho nové "profesi" a dokonce mu ji závidí.
Christopher Moore si ve Špinavé práci dělá šprťouchlata více méně ze všeho a ze všech, od Židů, čínských a ruských imigrantů, bývalých i stávajících policajtů, lesbiček, zdravotních sester, internetových seznamek nebo majitelů psů až po vládce podsvětí a jeho družky, ale nahlas jsem se u ní nepochechtávala (i když pár silných okamžiků by se našlo – například když měl Charlie vyzvednout duši, která uvízla v silikonových prsních implantátech, nebo když chtěl pomoct jedné stařence do hrobu a načapal ho při tom inspektor Rivera). Děj na mě působil trochu moc roztahaně, chyběl mi aspoň malinko rychlejší spád a nějaká našlapaná pointa. Nejlíp by se myslím dala Špinavá práce definovat jako řada praštěných příhod jednoho vetešníka.

"Proč tomu psovi říkáte Muhammad?" zeptal se vousatý muž.
"Protože se tak jmenuje."
"Neměl jste tomu psovi dávat jméno Muhammad."
"Já mu jméno Muhammad nedal," opáčil Charlie. "Jmenoval se Muhammad, už když jsem ho dostal. Měl to jméno vyryté na obojku."
"Je to rouhání, říkat psovi Muhammad."
"Snažil jsem se mu říkat jinak, ale neposlouchal..."
"No a co kdybych vám řekl, že jsem svému psovi dal jméno Ježíš. Co vy na to?"
"Tak to je mi líto, nevěděl jsem, že jste ztratil psa."
"Já jsem žádného psa neztratil."
"Vážně? Viděl jsem ve městě plakáty s nápisem: ,Našli jste Ježíše?‘ Tak to musel být nějaký jiný pes jménem Ježíš. Nabídl jste odměnu? Odměna pomáhá, víte?" Poslední dobou Charlie zjišťoval, že mu dělá čím dál větší potíže potlačovat nutkání dělat si z lidí legraci, zvlášť když se sami neodbytně chovali jako idioti.
"Nemám žádného psa jménem Ježíš – a vám je to jedno, protože jste bezbožný bezvěrec."
"Vážně, pojmenujte si psa, jak chcete, a mně to bude jedno. Ano, jsem bezbožný bezvěrec. Tak jsem aspoň hlasoval v posledních volbách." Charlie se usmál.
"Smrt bezvěrci! Smrt bezvěrci!" vykřikl vousatý muž v reakci na Charlieho neodolatelný šarm. Poskakoval se zaťatými pěstmi kolem obchodníka se smrtí, čímž vyděsil Sophii tak, že si zakryla oči a rozplakala se.
"Nechte toho, děsíte mi dceru."
"Smrt bezvěrci! Smrt bezvěrci!"
Muhammada s Alvinem brzy přestalo bavit dívat se, jak tam ten chlap v noční košili tancuje, sedli si a čekali, až jim někdo řekne, aby ho sežrali.
"Myslím to vážně," varoval ho Charlie. "Musíte přestat." Připadal si trapně a rozhlédl se kolem, ale nikdo jiný v uličce nebyl.
"Smrt bezvěrci! Smrt bezvěrci," skandoval vousatý muž.
"Všiml jste si, jak jsou ti psi velcí, Muhammade?"
"Smrt... Hele, jak víte, že se jmenuju Muhammad?" (str. 161-162)

Špinavá práce

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Christopher Moore: Špinavá práce pussy 30. 03. 2011 - 17:23
RE(2x): Christopher Moore: Špinavá práce rebarbora 30. 03. 2011 - 18:06
RE: Christopher Moore: Špinavá práce editt 30. 03. 2011 - 20:12
RE(2x): Christopher Moore: Špinavá práce rebarbora 31. 03. 2011 - 07:52