Nemůžu si pomoct ale tenhle malý vtípek, který jsem našla u Belindy, mě dokáže dlouhodobě rozesmát pokaždé, když si na něj vzpomenu. Je to přesně ten správně jednoduchý a zároveň neskutečně pravdivý kameňák (podobně jako ten s čokoládovými zajíci, který jsem si neodpustila o Velikonocích :o)
S přicházejícím létem mám čím dál víc nabytý program a alergii, takže nic nestíhám (hlavně psaní nějakých kreativnějších článků nebo teoretickou přípravu na cesty nebo čtení knih, které si jako správně posedlá knihomolka neustále přikupuju...) a pořád u toho posmrkávám. Ale konečně jsem se dokopala zažádat si o pas – ten starý mi propadl v roce 2009 a ještě teď jsem ochotná tvrdohlavě trvat na tom, že k cestování po EU pas nepotřebuju, že mi stačí občanka, protože jsme přece v schengenu, nicméně po agitaci z CK a od rodičů jsem se uvolila a ve středu jsem se nechala nafotit (uff!) a sejmout otisky prstů (nekecám, na psí uši na kočičí svědomí). No, aspoň budu mít za ty útrapy jistotu, že mě na začátku července vpustí na území Spojeného království :o)