Když porota Československé Superstar nedávno vyjádřila názor, že Foo Fighters u nás moc lidí nezná, nevěřícně mi spadla brada. To jako vážně? Hm, v tom případě jsem asi pěkný exot, co se poslechu hudby týče. Napadlo mě proto udělat vám tady menší hitparádu toho, co jsem poslouchala (minulý čas používám proto, že v současnosti jen opravdu výjimečně sáhnu po něčem jiném než po Muse – ti jsou zkrátka kapitola sama pro sebe :o)
Takže od Foo Fighters se mi asi nejvíc líbí Pretender, protože je to bombasticky drsňácká písnička (i klip :o), má doslova hypnotické kytary a našlapané bubny a pokládá posluchačům tu nejpalčivější otázku ze všech: Who are you?
Dále tu máme kapelu Live – znáte? Mám od nich album Distance z roku 1999 (ono se vlastně jmenuje The Distance to Here, ale já si to takhle familiérně zkracuju) a jeho stejnojmenná titulní píseň je moje nejoblíbenější.
Pokaždé, když tuhle písničku slyším, jako bych cítila, jak se mi nohy boří do horkého písku někde uprostřed pustopusté pouště nebo nějaké jiné pustiny a je mi dobře. Navíc ten spinet (tipuju to na spinet) je jednoduše ďábelský a text "scorpion's in my hair" mi vždycky přišel vtipný vzhledem k "sestřihu" zpěváka Eda Kowalczyka :o) Jinak tahle skupina má také na svědomí písničku Forever May Not Be Long Enough k filmu Mumie se vrací.
A co takoví Matchbox 20? Z jejich repertoáru se mi nikdy neoposlouchá tahle energií nabitá pecka s názvem How far we've come, která mě vždycky rozhýbe – roztancuje, rozskáče nebo aspoň přinutí podupávat si nožkou do onoho vražedně neodolatelného rytmu.
No a na závěr dávám profláknuté Counting Crows (profláknuté proto, že jejich písničku Accidentaly in love ze Shreka 2 musí znát každý) a jejich American Girls, která se mi od nich líbí asi nejvíc, protože je to taková ujuchaná sonda do duše amerických žen :o)
Taky vám zpěvák Adam Duritz s těmi svými dredy trochu připomíná cirkusového klauna? Schválně pište do komentářů, kolik z těchhle kapel znáte. Jsem zvědavá. Indie rock rulez!
A na úplný závěr malá perlička z každodenního života. Minulé úterý jsem u nás ve městě, sotva jsem vystrčila nos z práce, potkala holčinu s tričkem Muse. Chtěla jsem se na ni usmát, dát najevo solidaritu se spřízněnou duší, jenže pak mi došlo, že já na sobě žádné podobné tričko nemám a že fakt, že mi právě "kluci" hrajou do sluchátek, nikdo jiný nevnímá. Na poslední chvíli jsem se proto opanovala, aby si to náhodou děvče nevyložilo nějak špatně. Každopádně to byl fajn pocit, že nejsem takhle pomatená sama. V mém nejbližším okolí totiž není nikdo, komu by se jejich hudba líbila nebo je dokonce znal. Jen mě teď tak napadá, že doufám, že to nebyla jedna z těch zblblých Twilight fanynek. To by mi teda zkazilo den (proti Stmívání nic nemám, jen už mi připadá otravné – knihy jsem přečetla a rozuzlení bylo docela nuda, filmy samy o sobě jsou bída děs, o Robertu Pattinsonovi ani nemluvě :o(