Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Co se děje v trávě
13. červen 2011 | 19.13 |
Vypůjčila jsem si název večerníčku, abych stručně shrnula události uplynulých dní a nebyla při tom nezdravě pesimistická. Vypuklo totiž alergenové peklo. V praxi to znamená, že nepustím kapesník z ruky, jak je den dlouhý, a nenávidím veškerou květenu.
Pokaždé když vylezu ven (nebo si víc otevřu okno) mě totiž všechen ten neviditelný poletující pyl začne lechtat v nose, lechtat ale není správné slovo, spíš to připomíná pocit, jako byste si v nose rejdili kartáčkem na zuby. Na základě toho vám samozřejmě vnitřek nosu a přilehlé dutiny napuchnou, takže skoro cítíte, jak vám napínají kůži, osobně mám pocit jako bych dostala ránu pěstí, protože zhruba tři centimetry širokou oblast pod očima přestávám cítit a vnímám jen pulzující tep. Když to dobře dopadne, spustí se vám nakonec rýma, takže smrkáte a smrkáte, až máte pocit, že si vysmrkáte mozek z hlavy (lidi v autobuse a vlastně všude na vás při tom koukají jako na magory, příp. se štítivě otáčí jinam, což je další "plus"). Krom toho mě vždycky začne bolet v krku jako bych dostala akutní angínu, takže každé polknutí nebo slovo, které bych chtěla říct, bolí jako čert a nepomáhají proti tomu žádné cucavé bonbony, 
strepsilsy ani orofary. Někdy se k tomu přidá i svědění očí hodně podobné tomu, když vám do oka spadne řasa, jenže čím víc si oko žmouláte a snažíte se "tu řasu vyndat", tím je to horší (podobně jako u vyrážky – čím víc se škrábete, tím víc to svědí).
strepsilsy ani orofary. Někdy se k tomu přidá i svědění očí hodně podobné tomu, když vám do oka spadne řasa, jenže čím víc si oko žmouláte a snažíte se "tu řasu vyndat", tím je to horší (podobně jako u vyrážky – čím víc se škrábete, tím víc to svědí). A tenhle očistec si dopřávám třikrát i čtyřikrát denně – ráno po cestě do práce, když mám odvahu, tak i v poledne (to když si potřebuju dokoupit zásobu kapesníků, opthalmo-septonexu nebo jiných nezbytností), a večer po cestě z práce. Nejhorší je, když někde v okolí (jako třeba právě teď u nás) sekají trávu. No třeba ta mrcha aspoň nepokvete. Někdy mě ale potrápí i silnější parfém, protože v období "alergenového pekla" jsem přecitlivělá na všechny výraznější čmuchy.
V konečném důsledku je můj organizmus ze všeho toho otékání, kýchání a zvýšené sekrece všeho možného i nemožného tak unavený, že si každý večer připadám, jako bych uběhla maraton (opravdu je to fyzická únava, kdy za sebou sotva vleču nohy) a tiše se modlím, abych se v noci klidně vyspala. On se totiž v závislosti na podmínkách (povětrnostních nebo bůhvíjakých) očistcový koloběh opakuje občas i v noci, což vás samozřejmě vzbudí (zkuste se někomu pošťourat zubním kartáčkem v nose, jestli vydrží spát). A i když se mi podaří spát nerušeně celou noc, stejně ráno vstávám unavená, takže se celé dny mátořím někde na pomezí vědomí a bezvědomí, dny míjí, aniž bych to vnímala, nic nestíhám, protože můj mozek si ve chvílích, kdy je ještě schopen pracovat, vytýčí hodně cílů, na které pak nemám sílu, všechno mi trvá dvojnásob nebo i trojnásobně dlouho, takže lenochod je můj rychlejší brácha.
Nesnáším léto. Kéž bych tak mohla někam zalízt a tohle hnusný období tam přečkat!