Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Budapešť – Széchenyiho lázně
30. červen 2011 | 21.09 |
Po našem čtvrtečním náročném putování křížem krážem Budapeští jsme se rozhodli zařadit relaxační mód a v pátek 17. června 2011 jsme vyrazili směrem k Széchenyiho lázním (čtou se Séčenyho – ještě teď mi dělá maďarská výslovnost problémy :o) Cesta byla brnkačka, protože jsme jeli metrem až na místo (dokonce jsme si koupili výhodnější přestupní lístek za 490 HUF) – ze zastávky kousek od našeho hotelu linkou M3 na "dopravní uzel" 
Deák Ferenc tér (tady jsme si odskočili omrknout pěkně zblízka fontánu Danubius z let 1880-1883 zdobící Alžbětino náměstí, která ztělesňuje největší řeku Maďarska Dunaj coby svalnatého muže obklopeného třemi ženami, které představují další velké řeky: Tisu, Drávu a Sávu) a odtud nejstarší linkou metra M1 zvanou Milénium, která má malebné secesní zastávky, na Náměstí hrdinů (Hösök tére). To bylo vybudováno v roce 1896 k oslavě tisíciletého výročí země, je lemováno kolonádou (resp. dvěma kolonádami) se sochami význačných osobností maďarské historie a uprostřed má 36 metrů vysoký sloup se sochou archanděla Gabriela. Po stranách pak můžete najít neoklasicistní Muzeum krásných umění připomínající antický chrám a "oranžovou" Výstavní halu 
umění (Müscarnok) s fasádou plnou maleb, ornamentů a zlata.
Deák Ferenc tér (tady jsme si odskočili omrknout pěkně zblízka fontánu Danubius z let 1880-1883 zdobící Alžbětino náměstí, která ztělesňuje největší řeku Maďarska Dunaj coby svalnatého muže obklopeného třemi ženami, které představují další velké řeky: Tisu, Drávu a Sávu) a odtud nejstarší linkou metra M1 zvanou Milénium, která má malebné secesní zastávky, na Náměstí hrdinů (Hösök tére). To bylo vybudováno v roce 1896 k oslavě tisíciletého výročí země, je lemováno kolonádou (resp. dvěma kolonádami) se sochami význačných osobností maďarské historie a uprostřed má 36 metrů vysoký sloup se sochou archanděla Gabriela. Po stranách pak můžete najít neoklasicistní Muzeum krásných umění připomínající antický chrám a "oranžovou" Výstavní halu umění (Müscarnok) s fasádou plnou maleb, ornamentů a zlata.Když jsme si celé Náměstí hrdinů pěkně v klidu prošli a nafotili, zamířili jsme kolem Zoologické zahrady s proslulým vchodem stráženým dvojicí kamenných slonů do městského parku s umělým jezerem. Tady jsme se několik hodin potulovali kolem stánků a okukovali docela hezké plavky a sluneční brýle, posedávali na lavičkách a krmili neustále žebrající a hladově vypadající kachny, vrabce a holuby – no řekněte, kdo by odolal nemotorně se batolícím kačenkám, které se dožadují kousku pečiva roztomilým "kva, kva" doprovázeným výmluvným pohledem a zatřepetáním ocásku (a neváhají kvůli tomu vylézt z vody a dojít si až k vám)? Nebo netrpělivému hopkání vyzáblých vrabečků, kteří na vás upírají zvědavá očka a radostně si 
odnesou každý kousek chleba (a nevadí ani, když je velký jako jejich hlava), příp. ho šikovně vyfouknou nevěřícně koukající kachně či holubovi? A protože jsme převážnou část naší svačiny rozdali ptactvu, rozhodli jsme se zajít si na oběd do restaurace Robinson s překrásnou terasou na vodní hladině.
odnesou každý kousek chleba (a nevadí ani, když je velký jako jejich hlava), příp. ho šikovně vyfouknou nevěřícně koukající kachně či holubovi? A protože jsme převážnou část naší svačiny rozdali ptactvu, rozhodli jsme se zajít si na oběd do restaurace Robinson s překrásnou terasou na vodní hladině.Z jídelního lístku jsme si vybrali kuřecí prsa s broskvemi a bramborem s pažitkou (cena cca 1600 HUF) s Colou a opravdu královsky jsme si pochutnali.
Po jídle jsme ještě chvíli poseděli a kochali se výhledem na jezero, a protože se po jídle nemá plavat, vyrazili jsme před samotnou návštěvou lázní ještě na menší procházku k tajemnému Hradu Šípkové Růženky – tak ho aspoň nazýval slovenský komentář v sightseeingovém autobuse, a i když jsem ho na internetu pod tímhle názvem nenašla (všude je jako Vajdahunyad nebo 
Hunedoara, což je název rumunského hradu, jehož je částečnou kopií), zalíbil se mi natolik, že mu odmítám říkat jinak a zlámat si při tom jazyk. Hrad byl v roce 1896 postaven ze dřeva a lepenky pro výstavu uspořádanou u příležitosti Uherského milénia jako ukázka architektonického dědictví Maďarska a Sedmihradska (dnešního Rumunska) a kvůli velkému úspěchu byl v roce 1904 postaven z klasických materiálů a v "životní" velikosti. Hradní nádvoří na vás dýchne těžkotonážní romantikou v podobě budov zhusta zarostlých břečťanem (proto mi ta Šípková Růženka přišla logická :o), přestože uvnitř sídlí naprosto neromantické Zemědělské muzeum. Kousek jsme se prošli stinným parkem u hradu, podívali jsme se do obchodu se suvenýry, kde měli docela pěkné věci, a pak už jsme vyrazili do lázní (samozřejmě jsme si neodpustili menší zastávku na Náměstí hrdinů – za celý den jsme tam byli nejmíň třikrát :o).
Hunedoara, což je název rumunského hradu, jehož je částečnou kopií), zalíbil se mi natolik, že mu odmítám říkat jinak a zlámat si při tom jazyk. Hrad byl v roce 1896 postaven ze dřeva a lepenky pro výstavu uspořádanou u příležitosti Uherského milénia jako ukázka architektonického dědictví Maďarska a Sedmihradska (dnešního Rumunska) a kvůli velkému úspěchu byl v roce 1904 postaven z klasických materiálů a v "životní" velikosti. Hradní nádvoří na vás dýchne těžkotonážní romantikou v podobě budov zhusta zarostlých břečťanem (proto mi ta Šípková Růženka přišla logická :o), přestože uvnitř sídlí naprosto neromantické Zemědělské muzeum. Kousek jsme se prošli stinným parkem u hradu, podívali jsme se do obchodu se suvenýry, kde měli docela pěkné věci, a pak už jsme vyrazili do lázní (samozřejmě jsme si neodpustili menší zastávku na Náměstí hrdinů – za celý den jsme tam byli nejmíň třikrát :o).Széchenyiho lázně jsou údajně jedním z největších lázeňských komplexů v Evropě a jejich neobarokní budova slouží od roku 1876 mužům i ženám, kteří si sem přicházejí zregenerovat především nemocné klouby a 
pohybové ústrojí. Celodenní vstup stojí 3100 HUF na osobu, my jsme však využili kupón na slevu od sightseeingové společnosti a ušetřili tak 500 HUF na každého. Na pokladně dostanete místo lístků jakési hodinky s čipem, díky kterým projdete vstupním turniketem a také se jimi zamykají skříňky v šatně (čip si zapamatuje číslo skříňky při zamčení a odemkne jen tu vaši jedinou). 
Drobnou komplikací byly nápisy pouze v maďarštině, kvůli kterým jsme dámské šatny našli až napotřetí (upřímně řečeno schované v suterénu za plechovými dveřmi jako od protiatomového krytu by je čekal málokdo), a samozřejmě zjišťování, jak ony čipové hodinky fungují. Nicméně nakonec jsme se s tím vypořádali se ctí (návod k hodinkám visel na zdi alespoň v angličtině) a dokonce jsme si byli schopní připlatit si 500 HUF za sejf, kam jsme pro jistotu uložili videokameru a foťák. No a pak už jsme si užívali koupání v teploučkém venkovním bazénu s "atrakcemi" – v jednom z rohů byly cca dva metry čtvereční s ode dna bublajícími vířivkami, u okraje ozdobné chrliče s vodopády na brutální masáž zad, ale bezkonkurenčně nejlepší byl "kolotoč" uprostřed, nechat se v obezděném půlkruhu unášet proudem vody byla super zábava, člověk se u toho hodně nasměje, i když se nevyhne srážkám s ostatními podobně vysmátými lidmi, zvlášť když se snaží "kolotoč" opustit nebo počkat na svůj doprovod :o) 
Moc jsme toho ale nenaplavali, protože bazén s atrakcemi byl poměrně plný a do vedlejšího velkého plaveckého bazénu se mohlo jen s koupacími čepice, které jsme bohužel neměli.
pohybové ústrojí. Celodenní vstup stojí 3100 HUF na osobu, my jsme však využili kupón na slevu od sightseeingové společnosti a ušetřili tak 500 HUF na každého. Na pokladně dostanete místo lístků jakési hodinky s čipem, díky kterým projdete vstupním turniketem a také se jimi zamykají skříňky v šatně (čip si zapamatuje číslo skříňky při zamčení a odemkne jen tu vaši jedinou). Drobnou komplikací byly nápisy pouze v maďarštině, kvůli kterým jsme dámské šatny našli až napotřetí (upřímně řečeno schované v suterénu za plechovými dveřmi jako od protiatomového krytu by je čekal málokdo), a samozřejmě zjišťování, jak ony čipové hodinky fungují. Nicméně nakonec jsme se s tím vypořádali se ctí (návod k hodinkám visel na zdi alespoň v angličtině) a dokonce jsme si byli schopní připlatit si 500 HUF za sejf, kam jsme pro jistotu uložili videokameru a foťák. No a pak už jsme si užívali koupání v teploučkém venkovním bazénu s "atrakcemi" – v jednom z rohů byly cca dva metry čtvereční s ode dna bublajícími vířivkami, u okraje ozdobné chrliče s vodopády na brutální masáž zad, ale bezkonkurenčně nejlepší byl "kolotoč" uprostřed, nechat se v obezděném půlkruhu unášet proudem vody byla super zábava, člověk se u toho hodně nasměje, i když se nevyhne srážkám s ostatními podobně vysmátými lidmi, zvlášť když se snaží "kolotoč" opustit nebo počkat na svůj doprovod :o) Moc jsme toho ale nenaplavali, protože bazén s atrakcemi byl poměrně plný a do vedlejšího velkého plaveckého bazénu se mohlo jen s koupacími čepice, které jsme bohužel neměli. Když se potom rozfoukal vítr, šli jsme prubnout léčebné bazény uvnitř budovy, které mají různou teplotu od 38 stupňů, kde jsem vydržela jen chvíli a musela jsem se jít zchladit do vedlejšího ledově studeného bazénu, kde v pravidelných intervalech probíhalo rehabilitační cvičení, do 34 stupňů, kde už člověk mohl zůstat naložený delší dobu, aniž by si uhnal přehřátí. Celkově jsme v lázních strávili asi 3 hodiny (kdyby se nám nezkazilo počasí, blbli jsme ve venkovním bazénu donekonečna, takhle jsme se museli schovat dovnitř a tam se v té horké vodě zas tak dlouho vydržet nedalo, navíc jsou to minerální vody s určitým účinkem, ve kterých je doporučeno zůstávat jen určitou omezenou dobu). I tak se ale náš relaxační lázeňský den vydařil a do hotelu jsme se vrátili spokojení a plní zážitků
Komentáře
| RE: Budapešť – Széchenyiho lázně | kocourkovakocicka | 30. 06. 2011 - 22:02 |
 RE(2x): Budapešť – Széchenyiho lázně |
rebarbora | 10. 07. 2011 - 16:05 |
| RE: Budapešť – Széchenyiho lázně | lenka* | 08. 07. 2011 - 09:36 |
| RE(2x): Budapešť – Széchenyiho lázně |
rebarbora | 10. 07. 2011 - 16:02 |