Potom jsme se různě proplétali uličkami historického centra, včetně středověké uličky Shambles neboli Masných krámů, lemovaných krásně zachovalými hrázděnými domky. Došli jsme se také podívat k pevnosti Clifford‘s Tower z poloviny 13. století, které se přezdívá "Oko Yorku".
I v Yorku se paní delegátce podařilo zamotat nás tak, že bych stejnou cestou zpátky netrefila. Naštěstí nás "rozpustila" v zahradách u Yorskhirského muzea, odkud to bylo jen kousek k hradbám, autobusu i k veřejným WC :o)
Jinak mě hodně překvapilo, když jsem po bližším zkoumání zjistila, že na obrubníky lemující travnaté plochy použili kameny z místních zřícenin, přišlo mi to jako barbarství a měla jsem sto chutí odnést ty kameny někam do bezpečí, kde po nich nebudou poskakovat děti :o( Naštěstí jsem v Muzejních zahradách byla svědkem i pozitivnějších věcí – například když jsem se v jednu chvíli schovávala pod stromy před deštěm v naději,
že za chvíli pršet přestane, objevila jsem v jednom starém stromě čmeláčí úl – prozradily ho složité letecké manévry jeho obyvatel, kteří mi v pravidelných intervalech létali nad hlavou :o)2pt">Ale jako správná turistka lačná poznání jsem nakonec kouzelný svět Muzejních zahrad opustila a vydala jsem se ještě na procházku po hradbách, které svírají historické centrum Yorku a jejichž celková délka je kolem 4 km. Samozřejmě jsem je neobešla celé kolem dokola, na to jsem neměla čas ani sílu, došla jsem jen k bráně Monk Bar, ve které se nachází jakési muzeum, a zase jsem se vrátila zpátky. Nakonec jsem zašla zapátrat do města po něčem k snědku, event. i s sebou k večeři. Po delším chození jsem si koupila jakousi kapsu s kuřecím masem a houbami zvanou Chicken and Mushrooms Pasty (na můj vkus trochu ostřejší, tipuju, že v ní bylo curry,
a to já moc nemusím :o( za 2,20 a usadila jsem se s ní na malém nádvoříčku blízko katedrály. U katedrály jsem pak v obchodě se suvenýry ještě koupila hrneček s turistickými highlights Londýna, odskočila jsem si opět na "naše" veřejné záchodky, vyšplhala na opevněnou bránu v jejich blízkosti a zamířila zpátky k autobusu.
a nejspíš to myslí upřímně (myslím to, jak hrozně vážně berou ty svoje prestižní univerzity). Je to prostě jiný svět, ale o tom víc až příště :o)
