Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Stieg Larsson: Dívka, která si hrála s ohněm
4. listopad 2011 | 20.06 |
Druhé pokračování Larssonovy trilogie Milénium jsem si s sebou přibalila na cesty po Spojeném království a vzhledem k tomu, že jsem během nich strávila neskutečně dlouhé hodiny sezením v autobuse, dočetla jsem ho dřív, než jsem se vrátila zpátky do Čech.
Zásluhu na tom ale měl i fakt, že se mi Dívka, která si hrála s ohněm četla o poznání lépe než předchozí díl – nemá totiž tak zdlouhavý a řekněme si to upřímně trochu nudný rozjezd (i když souvislost Lisbethina úvodního "karibského dobrodružství" s hlavním příběhem 
jsem dodnes nepochopila), Larsson si navíc odpustil jakékoli na můj vkus příliš brutální scény (viz. např. Lisbethino znásilnění nebo sériové rituální vraždy v jedničce) a především dal nesrovnatelně víc prostoru cool podivínce Lisbeth Salanderové, která v prvním díle figurovala sice jako zajímavá, ale přesto pouze vedlejší postava. Lisbeth mi tím trochu připomíná veverku Scrata z Doby ledové nebo kapitána Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku, při čtení prvního dílu jsem totiž vůbec neměla pocit, že by Stieg Larsson plánoval pokračování, ale počítám, že jsem nebyla jediná, komu se z celé knihy líbily nejvíc právě její sarkastické pasáže.
jsem dodnes nepochopila), Larsson si navíc odpustil jakékoli na můj vkus příliš brutální scény (viz. např. Lisbethino znásilnění nebo sériové rituální vraždy v jedničce) a především dal nesrovnatelně víc prostoru cool podivínce Lisbeth Salanderové, která v prvním díle figurovala sice jako zajímavá, ale přesto pouze vedlejší postava. Lisbeth mi tím trochu připomíná veverku Scrata z Doby ledové nebo kapitána Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku, při čtení prvního dílu jsem totiž vůbec neměla pocit, že by Stieg Larsson plánoval pokračování, ale počítám, že jsem nebyla jediná, komu se z celé knihy líbily nejvíc právě její sarkastické pasáže.Druhý díl tím získal diametrálně odlišnou podobu, je mnohem záživnější, má rychlejší spád a navzdory Larssonovu neustále věcnému tónu je o poznání čtivější. Hlavní zápletka knihy začíná de facto ve chvíli, kdy šéfredaktorka Erika Bergerová přivede do redakce časopisu Milénium mladého novináře Daga Svenssona, který chce vydat kontroverzní knihu o obchodu s bílým masem. Po dvou měsících intenzivní práce, kdy se Dagovi pod dohledem Mikaela Blomkvista coby odpovědného redaktora podaří dát dohromady téměř celou knihu a odhalit v ní mnohdy i vysoce postavené "zákazníky" mladičkých prostitutek z Pobaltí, je ale Dag Svensson a jeho snoubenka Mia, píšící disertační práci z kriminalistiky na stejné téma jen z pohledu obětí obchodu s bílým masem, ve svém bytě zastřelen a Mikael je shodou okolností prvním člověkem, který je pár minut poté najde. Navíc je při vyšetřování na místě činu nalezena vražedná zbraň s otisky Lisbeth Salanderové a krátce nato je objeven mrtvý i Lisbethin poručník Nils Bjurman, čímž se všechno pěkně zašmodrchá a Larsson vás nechá hodně dlouho v nejistotě, jestli Lisbeth některou z vražd opravdu spáchala nebo ne.
"Mia Bergmanová právě uvařila konvici kávy a nalila ji do termosky na jídelním stole, když kdosi zazvonil u dveří. Bylo těsně před devátou. Dag Svensson byl blízko u dveří a v domnění, že Mikael Blomkvist přijel o něco dříve, dveře otevřel, aniž by se podíval kukátkem ven. Namísto Mikaela Blomkvista tam stála malá, panence podobná dívenka, zřejmě v pubertálním věku.
"Hledám Daga Svenssona a Miu Bergmanovou," řekla dívka.
"Já jsem Dag Svensson," odvětil Dag.
"Chci s vámi mluvit."
Dag automaticky pohlédl na hodinky. Mia Bergmanová vyšla do haly a zvědavě se postavila za svého přítele.
"Nezdá se vám, že je na návštěvu trošku pozdě?"
Dívka trpělivě mlčela a pohlížela na něj.
"O čem chcete mluvit?" zeptal se Dag.
"Chci s vámi mluvit o knize, kterou chcete vydat v Miléniu."
Dag a Mia na sebe pohlédli.
"A kdopak jste?"
"To téma mě zajímá. Můžu jít dál, nebo budeme diskutovat venku na chodbě?"
Dag Svensson na vteřinu zaváhal. Zjevně šlo o nějakého cvoka a čas byl pro návštěvu naprosto nevhodný, ale dívenka vypadala tak neškodně, že ji pustil dál." (str. 207-208)
Policejní pátrání po Lisbeth, které následuje, je úžasně vtipnou mozaikou dohadů o Lisbethině životě (věrohodně zveličených palcovými titulky bulvárních plátků z celého Švédska) a planých snah policie Lisbeth najít, kterým příliš nepomáhá, že se Lisbeth přestěhovala ze svého trvalého bydliště, že nemá téměř žádné přátele a že neexistuje žádná její fotografie, na které by si byla podobná. Nestrannému vyšetřování navíc stojí v cestě fakt, že každý z vyšetřovacího týmu sleduje vlastní cíle – státní zástupce Richard Ekström se chce díky rychlému vyřešení případu šílené vražedkyně náležitě zviditelnit v médiích, vyšetřovatel Hans Faste nenávidí ženy obecně, takže se jí zuřivě snaží dopadnout bez ohledu na to, zda nějaký zločin spáchala nebo ne, Niklas Eriksson přidělený na výpomoc od Lisbethina bývalého zaměstnavatele Dragana Armanského má na Lisbeth pifku už z doby, kdy pracovala pro Milton Security, protože ho vyhmátla, když prodal bulváru fotky zpěvačky, které dělal bodyguarda atd. atd. Zkrátka Larsson krásně ukazuje, jak se dá manipulovat s informacemi a že to dělá nejen většina novin, ale bohužel i policejní vyšetřovatelé (z Lisbeth se tak bez větších problémů stane mentálně zaostalá lesbická satanistka s násilnickými sklony :o).
"Bublanski pocítil nepříjemné podezření. Vešel do koupelny a otevřel koupelnovou skříňku. Našel tam krabičku aspirinu a poloprázdnou krabičku silného analgetika obsahujícího kodein. Lék bylo možné získat pouze na lékařský předpis. Recept byl vystaven na jméno Miriam Wu. Ve skříňce byl jen jeden zubní kartáček.
"Faste, proč je na dveřích Salanderová – Wu?" zeptal se Bublanski.
"Nemám tušení," odpověděl Faste.
"Fajn, tak se zeptám takhle – proč je na podlaze v předsíni pošta adresovaná Miriam Wu a proč je předpis na lék v koupelně vystavený na Miriam Wu? Proč je tu jen jeden zubní kartáček? A proč – když vezmeme v úvahu, že podle dokumentace je Lisbeth Salanderová prťavá – tyhle kožené kalhoty vypadají, že jsou šité na někoho, kdo měří minimálně metr sedmdesát pět?"
V bytě se rozhostilo krátké zaražené ticho. Přerušil ho Curt Svensson.
"Do hajzlu," prohlásil." (str. 270)
Při čtení Dívky, která si hrála s ohněm jsem se moc dobře bavila, hlášky jako Terminator mode (název poslední části knihy) nebo Zasranej Kalle Blomkvist (Lisbethina drsňácká závěrečná replika) jsou jednoduše bezkonkurenční, stejně jako Mikaelovo "dopisování si" s Lisbeth pomocí jeho hacknutého počítače, a při scéně, ve které drobounká Lisbeth zneškodní dva členy obávaného motorkářského gangu a odjede na Harleyi jednoho z nich, jsem se pochechtávala nahlas, bez ohledu na to, že sedím v autobuse plném lidí :o) Navzdory šesti stům stránek si ale nedělejte naděje, že zjistíte, jak to vlastně všechno dopadne, na to si musíte přečíst díl třetí.
"Mikael se vrátil domů kolem jedné hodiny v noci. Byl unavený a přemýšlel o tom, že se na všechno vykašle a půjde si lehnout, ale namísto toho zapnul iBook a zkontroloval si poštu. Nepřišlo mu nic zajímavého.
Otevřel složku Lisbeth Salanderová a zjistil, že je v ní úplně nový dokument. Měl název Pro MikBlom a ležel vedle dokumentu s názvem Pro Sally.
Pro Mikaela to byl téměř šok, když dokument našel. Ona je tu. Lisbeth Salanderová byla v mém počítači. Možná je ke mně připojená právě teď. Mikael dokument rozklikl.
Nebyl si jistý tím, co vlastně čekal. Dopis. Odpověď. Ujištění o nevině. Vysvětlení. Odpověď od Lisbeth Salanderové byla zoufale krátká. Celou zprávu tvořilo jedno jediné slovo. Čtyři písmena.
Zala...
Mikael se na chvilku zamyslel a pak vytvořil nový dokument, který nazval Sally-2 a umístil ho na plochu. Napsal do něj jasné sdělení.
Lisbeth,
s tebou je to strašně těžké. Kdo je ksakru Zala? Jaká je v tom spojitost?
Víš, kdo zavraždil Daga & Miu? Pokud ano, tak mi to pověz, abychom tuhle patálii mohli konečně vyřešit a jít se domů v klidu vyspat./Mikael.
Lisbeth byla v iBooku Mikaela Blomkvista. Odpověď přišla během minuty. V jeho složce se objevil nový dokument, tentokrát s názvem Kallemu Blomkvistovi.
Jsi novinář. Zjisti si to." (str. 329-330)