Hned v úvodu říkám, že jsem šla na Rozbřesk do kina z donucení, resp. z vlastní blbosti, protože jsem víc než před rokem svým kolegyním po Zatmění neprozřetelně slíbila, že s nima půjdu i na Rozbřesk a ony si to bůhvíproč pamatovaly :o(. V každém případě nejsem žádná padavka, takže jsem si byla jistá, že pár těch Edwardových do dvanácti let nepřístupných prasáren zvládnu (i když trailer letmo zahlédnutý v televizi dával tušit, že to možná bude docela silné kafe), a útěchou mi byl i O2 Extra úterek, díky kterému jsem za lístek nedala moc peněz.
Nakonec to ale nebylo vyložené utrpení – zkrátka lehce připitomělá červená knihovna s dlouhými němými detaily obličejů hlavních hrdinů, při kterých si máte domyslet, co se asi tak postavám honí hlavou. A i když se Bella zase celou dobu tváří vyjukaně/znechuceně (pořád nevím, co má ten její výraz s věčně otevřenou pusou přesně znamenat), stejně jako Edward neodloží tu svoji kamennou fasádu bílého make-upu (nemohla jsem se ubránit úvahám, jak to, že se mu ve vodě nerozpustil) a i když mi průběh závěrečné přeměny uvnitř Bellina těla silně připomínal reklamu na Mattonku, mohlo být i hůř. Je třeba ocenit výchovné ambice tvůrců ukazující k čemu všemu může vést nechráněný sex (nejen, že hlavní hrdinka přijde do jiného stavu, a když se rozhodne si dítě nechat, nedočká se od svého partnera žádné podpory, ale celé těhotenství protrpí v bolestech a nakonec, aby na svět mohla přivést dítě, musí zemřít, přičemž u porodu nechybí hektolitry prolité krve) nebo jak ošklivě vypadají anorektičky na plátně :o(. Taky se mi neskutečně ulevilo, že to, co v traileru vypadá skoro jako porno, ve filmu zůstalo svatební nocí zachovávající dekorum.
Krom toho jsem měla výhodu, že jsem knížku četla vloni a tak jsem si ji už moc nepamatovala (překvapili mě třeba upíří hosté na svatbě, protože u těch jsem si byla stoprocentně jistá, že přijeli, až když se Belle narodilo dítě), ale neubránila jsem se asociacím Carlislea s Doktorem z Hostitele (připadá mi to typově stejná postava). Z celého filmu se mi pak nejvíc líbil svatební slib na začátku – připadalo mi příjemně nápadité, že oba neopakovali to samé, ale každý říkal část a vzájemně se tak doplňovali. A skvělým momentem bylo zaručeně i focení jedné naší kolegyně u plastického papírového poutače v kině (chtěla foto jak s Edwardem, kde nemilosrdně zastínila Bellu, tak samozřejmě i s Jacobem :o).
