Jak to bylo s Vánocemi

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Dle přání jistého nejmenovaného stálého čtenáře tohoto blogu prý nesmím opomenout shrnutí průběhu letošních vánočních svátků u rebarborových. Takže tady to je.

Vánoce roku 2011 byly hektické a náročné, co se týče příprav (za dva dny jsem oloupala tolik brambor jako jindy za celý měsíc, o pečení medvědích tlapek v pátek 23. prosince ani nemluvě, přičemž stromek jsme nestihli ozdobit dřív než na zlatou neděli – jindy bývá na stráži od půlky prosince, ne-li od Mikuláše :o), skromné, co se týče počtu dárků, ale zato veselé a vysmáté, zkrátka pohodově rodinné s neopakovatelnými příhodami kolem vánočních dárků.

Ta první začala už někdy v listopadu, kdy si moje drahá maměnka posteskla, že pro mě nemá pod stromeček žádné překvapení, že vždycky o všech dárcích vím a tak. Shodou náhod se mi na internetu zalíbily jedny stříbrné náušnice Esprit, a tak jsem začala nenápadně naznačovat, že TYHLE náušnice bych chtěla, že si je nejspíš objednám, ale určitě ne dřív, než po Novém roce... Dopadla jsem ale stejně jako Doubravka v Létě s kovbojem, pořád jsem naznačovala, naznačovala, ale maminka hrozně pomalu chápala :o) V půlce prosince, kdy mi už poněkolikáté "nutila" nějaké pěkné stříbrné náušnice, které viděla ve městě, jsem to nevydržela, rozesmála jsem se a řekla jí to všechno pěkně na rovinu. Nečekala jsem, že je mamka objedná, protože už to stejně nebylo překvapení, nicméně jak jsem se o pár týdnů později dozvěděla, objednat se je snažila, ale nějak se to zkomplikovalo, a tak k nám měly dorazit až v lednu (mamka mi to pár dní před Štědrým dnem smutně oznámila, abych prý byla připravená na to, že pod stromečkem vlastně nebudu mít nic – lustr, na který mi rodiče přispívali, už mi totiž dávno visel v pokoji :o). Řeknu vám, že po letošních svátcích opravdu nevím, jestli Ježíšek náhodou neexistuje, protože věřte, nevěřte, 23. prosince nám u dveří zvonil pošťák s balíčkem s náušnicemi...

Tou druhou dárkovou příhodou byla eskapáda s tatínkovou knihovnou. Na mé letošní dotazy, co by si přál od Ježíška, totiž pořád tvrdohlavě odpovídal, že by chtěl knihovnu, a tak jsme se s bráchou rozhodli (resp. brácha nic lepšího nevymyslel :o), že ji od nás rodičové dostanou jako společný dárek. Dva týdny před Štědrým dnem jsem zaběhla do Jamallu, objednala vysněnou vitrínu (před tím jsem ještě nenápadně vysondovala, kam by se ideálně měly otvírat dveře :o), brácha ji o týden později vyzvedl, a protože by se nám ty krabice pod stromek nevešly, zhotovila jsem vtipné přáníčko s obrázkem vitríny a textem v tom smyslu, že letos šetříme, a tak od nás rodičové dostávají jen obrázek knihovny, který mají příp. vyměnit s Ježíškem za knihovnu opravdovou. No co vám budu povídat, u rozbalování dárků bylo veselo. Rodiče totiž naše přáníčko vzali smrtelně vážně (což mě trochu pohoršuje ještě teď) a jeho obsah, resp. to, jak jsme to skutečně mysleli, jim došel, až když se brácha chystal vrátit do práce a zeptal se, jestli mu teda půjde někdo pomoct s těma krabicema :o)

Jak říkám, veselé a vysmáté Vánoce to letos byly. A ponaučením pro příští rok mi budiž, že rodiče čím jsou starší, tím mají delší vedení, tudíž naznačovat nestačí, jistější je napsat Ježíškovi rovnou dopis pěkně černý na bílém, plus: když budu ve finanční krizi, mám natolik milující rodinu, že jim ode mě stačí pod stromeček milé přání :o)

Zpět na hlavní stranu blogu