Po přečtení Mussovy knihy Protože tě miluji jsem se rozhodla vyzkoušet od něj i něco dalšího, ale knihu Budeš tam? jsem sháněla docela dlouho – nejdřív marně v knihkupectvích (v Kanzelsbergeru mi ji dokonce zkoušeli objednat), načež jsem ji ukořistila na bazoši za nějakých 120,- Kč, jenom proto, aby se k mému údivu a zoufalství objevila o týden později v prodejně Levné knihy za směšných 19,- Kč :o( Prostě neuvěřitelné.
A se čtením to byla podobná anabáze, chystala jsem se na ni aspoň třikrát a nakonec jsem se do ní pustila v "mezičase", když jsem četla Váhání Maggie Stiefvaterové. Její knihy pořád považuju tak trochu za sváteční čtení, a protože jsem měla spoustu věcí rozdělaných a měla jsem pocit, že bych si ji v tom fofru nemohla pořádně vychutnat, sáhla jsem po Mussovi a za cca 3 dny bylo po něm :o)
Budeš tam? je svým způsobem oddychová kniha, u které se člověk nemusí bůhvíjak soustředit a přemýšlet (neříkám, že je to špatně, občas to na odreagování chce přesně tenhle typ knihy), ale přitom je dost napínavá na to, aby vás nutila číst dál a dál, dokud se nedozvíte, jak to vlastně všechno dopadne. Guillaume Musso si libuje v trochu mysteriózních sci-fi zápletkách a tentokrát si vybral cestování časem pomocí pilulek od kambodžského šamana :o) Šedesátiletý lékař Elliott Carter si díky nim splní tajný sen vrátit se o 30 let zpátky a znovu spatřit svoji osudovou lásku Ilenu, jenže při té příležitosti se nevyhne setkání se svým mladším já, čímž se všechno patřičně zašmodrchá a roztočí se začarovaný kruh akce a reakce připomínající perpetum mobile nikdy nekončících následků změn v minulosti promítajících se do budoucnosti (připouštím, že tohle klubko příčin a následků vás trochu přemýšlet přinutí :o)
"Lékař vybuchl:
"Samozřejmě: víte o mně všechno, protože jste já. To je ta vaše šílenost! Ale co o mně doopravdy víte? Znáte mou značku cigaret, mé datum narození... A co ještě?"
Elliott potlačil vztek, protože měl strach. Cítil, že poměr sil se nepozorovaně obrátil, a měl pocit, že muž ještě nevytáhl svůj poslední trumf. Ten, jako by mu chtěl dát za pravdu, pokračoval vážným hlasem:
"Vím věci, které jsi nikomu neřekl, ani svému nejlepšímu příteli, ani ženě, která s tebou kráčí životem."
"Jaké například?"
"Věci, které nebudeš chtít slyšet."
"Tak dělejte, mluvte, uvidíme. Nemám co skrývat."
"Vsadíme se?"
"O čem chcete mluvit?"
Muž chvilku přemýšlel a pak navrhl:
"Chceš mluvit o svém otci?"
Otázka ho zasáhla jako nečekaná facka.
"Co s tím má můj otec společného?"
"Třebaže si to tvůj otec nechtěl nikdy připustit, byl alkoholik, že?"
"To není pravda!"
"Ale je. Pro ostatní to byl úctyhodný obchodník, milující manžel a dobrý otec. Ale doma, pro tvou matku a tebe, to bylo něco jiného, že?"
"Nic o tom nevíte."
"Ale vím. S přibývajícími lety se trochu uklidnil, ale když jsi byl malý, občas tě pořádně zmlátil, vzpomínáš si?"
Protože Elliott mlčel, muž pokračoval:
"Někdy večer, poté co vypil několik sklenic, ho to popadlo. Když byl opilý, snadno se rozčílil, uklidňovalo ho rozdávat rány..."
Elliott, jako boxer, který inkasoval v ringu, nereagoval.
"Dlouho jsi to snášel. Někdy jsi ho dokonce provokoval, že? Protože jsi věděl, že když se dostatečně vyřádí na tobě, nechá matku na pokoji."
Muž vyčkal několik vteřin a pak se zeptal:
"Chceš, abych pokračoval?"
"Jděte se vycpat!"
Muž se naklonil k mladému lékaři a pošeptal mu do ucha, jako by to bylo tajemství:
"Když ti bylo deset, vrátil ses jednou odpoledne ze školy a našel jsi matku v koupelně s podřezanými žilami..."
"Ty hajzle," vybuchl Elliott a popadl muže za límec saka.
Ale ten neochvějně pokračoval ve vyprávění:
"Přišel jsi právě včas, abys ji zachránil. Zavolal jsi záchranku, ale ona tě přiměla, abys jí slíbil, že nic neřekneš, a to jsi také udělal. Pomohl jsi jí rozbít sklo u sprchového koutu a ona pak doktorům řekla, že se pořezala, když uklouzla na mokré podlaze. Bylo to vaše tajemství. Nikdo se o tom nikdy nedozvěděl."
Oba muži teď stáli proti sobě a hleděli si do očí. Elliotta to zasáhlo přímo do srdce. Nečekal takové odhalení rodinného tajemství. Ne dnes večer, ne takhle. Ty vzpomínky byly dávno zasuté, skoro potlačené, a přesto živé.
Bolestné...
I když se zdálo, že i sám muž je dojatý, znovu se ponořil do nebezpečných vod pravdy. Přistoupil ke svému poslednímu odhalení, jako by zasazoval ránu z milosti:
"Říkáš každému, kdo to chce slyšet, že si nepřeješ mít děti, protože současný svět je zlý a vyhlídka do budoucnosti apokalyptická, ale to není pravda, Elliotte..."
Mladý lékař se zamračil. V té chvíli ani on nevěděl, kam jeho společník míří.
"Nechceš děti, protože sis vždycky myslel, že tě rodiče nemají rádi. A dneska se zase ty obáváš, že nejsi schopen milovat své děti. Je to zvláštní, jak lidská mysl funguje, že?"
Elliott mlčel. Stačily tři minuty, aby mu chlap, kterého nikdy neviděl, rozmetal jeho jistoty a přiměl ho o všem pochybovat." (str. 49-51)
Knize opět dominují hlavní mužské postavy, které jsou nesmírně sympatické, protože to jsou správní chlapy s dobrým srdcem (pak to sice podle mě starší Elliott neskutečně zvoral, ale to je nejspíš věc názoru). Nejvíc ze všeho se mi ale líbily "kousky" mladého Elliotta, kterými svému staršímu já posílal vzkazy do budoucnosti (jako třeba tetování :o)
