Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Michael Blake: Tanec s vlky
20. únor 2012 | 16.01 |
Tuhle knižní předlohu slavného filmu s Kevinem Costnerem jsem dostala od kolegů v práci k loňským narozeninám a musím říct, že jsem hned po několika prvních kapitolách měla sto chutí ji zase odložit. Řada do očí bijících překladatelských chyb mě rozčílila a znechutila zároveň – vzpomněla jsem si, jak se já nad svými překlady trápím jako pitomec a snažím se, abych správně vystihla to, co chtěl autor říct, lámu si hlavu, jak to nejlépe převést do češtiny, a někdo (konkrétně pan Jan Žlábek), kdo se oficiálně pyšní "titulem" překladatel a komu jeho práci dokonce vydali, bez uzardění udělá například takovou školáckou chybu, že zamění slovesa "zeptat se" a "požádat" (svoji práci samozřejmě odfláknul i redaktor, když takové a jemu podobná "zvěrstva" neodchytil :o(. Na druhou stranu mě to utvrdilo v tom, že když může překládat někdo takový, zvládnu to taky.
"Chtěl, aby se ho poručík na něco zeptal, protože – a zde ztlumil hlas: "Všichni jsme vaši dlužníci. Já jsem váš dlužník."
Poručík si dovolil drobný úsměv a řekl: "No... já mám svou nohu, pane."
Generál Tipton ten úsměv neopětoval.
"Co chcete?" zeptal se.
Dunbar zavřel oči a přemýšlel.
Nakonec řekl: "Vždycky jsem chtěl být převelen do pohraničí." (str. 45)
...
"S půltuctem zapůjčených koní a vozem pro nemocné postupoval oddíl kapitána Cargilla vpřed ve výborném čase a do Fort Hays dorazil o čtyři dny později...
Za opuštění Fort Sedgewicku ho nezatkli, vůbec ne. Jeho muži, kteří ještě před pár dny vážně hrozili, že ho svrhnou, vyprávěli ve Fort Sedgewicku příběh o svém strádání a ani jeden z nich neopomenul vyzdvihnout kapitána Cargilla jako vůdce, ve kterého měli naprostou důvěru.
" (str. 21-22)
Nicméně slíbila jsem jedné kolegyni v práci, že jí knihu půjčím, a protože trvala na tom, že si ji půjčí až potom, co ji budu mít přečtenou, sebrala jsem odvahu, a když jsem se uklidnila, pustila jsem se do čtení znovu a tentokrát už jsem vytrvala až do konce.
Kniha hodně těží z filmového zpracování, na které se odvolává i na obálce, a rozdílů, o které by byla bohatší, najdete opravdu jen minimum, jsou to spíš drobnosti – například kolik bylo Dunbarovi let nebo kam před jeho příjezdem zmizela posádka z Fort Sedgewicku. Kniha mě postupem času docela chytla, ale nejsem si jistá, jestli by k tomu došlo, kdybych neznala film. Při čtení jsem si totiž hlavně v první polovině dost často jen znuděně "odškrtávala" scény, které jsem znala z filmu. Potom se to naštěstí trochu rozjede a samotný závěr je v knize přece jen méně optimistický než filmový happy end, ale celkový dojem byl pro mě hodně rozpačitý. Styl mi připadal jaksi dětinsky plochý – víte, jako když se dítě snaží psát jako dospělý (nebo jako by text psal některý z indiánů :o), a i když jsem neviděla originál, troufám si tvrdit, že za to může špatný překlad – silně mi to totiž připomíná takový ten prvotní "překlad", který se mi odehrává v hlavě, když čtu něco v angličtině, kdy sice vím, co se snaží autor říct, ale unikají mi detaily a příběh sklouzává po povrchu místo, aby se mi dostal k srdci. Prostě tomu chybí ty pravé, plnokrevné emoce, které vyvolává dobře napsaná/přeložená kniha v mateřském jazyce, což je ale škoda, protože mezi řádky na vás i z knižního Tance s vlky vykukuje ten úžasný příběh, který vyhrál 7 Oscarů. Každopádně pokud nejste vyloženými knihomoly, doporučuju spíš se znovu kouknout na film :o)
"Poručík seskočil z Ciscova hřbetu a zadíval se na Dvě ponožky. Vlk se také zastavil, jak to měl ve zvyku. Zatímco Cisco sklonil hlavu a začal přežvykovat trávu, Dunbar vykročil směrem k Dvěma ponožkám s tím, že se vlk bude nucen stáhnout. Hlava ani uši čnějící nad trávu se však nepohnuly, a když se poručík nakonec zastavil, nebyl od vlka dál než jeden yard.
Vlk s očekáváním naklonil hlavu, jinak však zůstal nehnutý, když si k němu Dunbar dřepl.
"Nemyslím, že tam, kam jdu, bys byl vítaný," řekl hlasitě, jako by si povídal s dobře známým sousedem.
Pohlédl na slunce. "Bude horko; proč nejdeš domů?"
Vlk pozorně naslouchal, ani se však nehnul.
Poručík se zprudka postavil.
"No tak, Dvě ponožky," řekl popudlivě, "jdi domů."
Rukama naznačil, jako že střílí, a Dvě ponožky vyběhl jedním směrem.
Střelil znovu a vlk začal poskakovat, bylo však zřejmé, že Dvě ponožky nemá v úmyslu jít domů.
"Tak tedy dobře," pronesl Dunbar rozhodně, "nechoď domů. Ale zůstaň. Zůstaň tady."
Ta slova zdůraznil pohrozením prstem a obrátil se čelem vzad. Znova se otočil, když zaslechl zavytí. I když zaznělo z plného hrdla, bylo tiché a tklivé a jednoznačné.
Zavytí.
Poručík otočil hlavu a za ním stál Dvě ponožky s čenichem obráceným vzhůru a očima zaměřenýma na poručíka Dunbara a sténal jako rozmrzelé děcko.
Nezúčastněnému pozorovateli by to přišlo jako pozoruhodný výjev, ale pro poručíka, který vlka tak dobře znal, to byla prostě poslední kapka.
"Běž domů!" zahřímal Dunbar a vyběhl na Dvě ponožky. Jako syn, který rozčílil svého otce, vlk stáhl uši a se schlíplým ocasem vzal do zaječích.
V tu chvíli se poručík Dunbar rozběhl opačným směrem, neboť si myslel, že nasedne na Cisca, tryskem odtud odjede a zbaví se Dvou ponožek.
Prodíral se travou a přemýšlel o svém plánu, když vtom se vlk vrátil a šťastně poskakoval vedle něho.
"Běž domů," zavrčel poručík a prudce se obrátil na svého pronásledovatele. Dvě ponožky nadskočil do vzduchu jako vyplašený zajíc a v náhlém zděšení mával tlapami ve snaze dostat se pryč. Když dopadl na zem, byl poručík jen krok za ním. Natáhl se ke kořeni vlkova ocasu a stiskl jej. Vlk vystřelil kupředu, jako by pod ním bouchla petarda, a Dunbar se smál tak moc, že nemohl běžet dál.
Dvě ponožky utíkal, až se zastavil ve vzdálenosti dvaceti yardů a zíral zpátky přes rameno s tak rozpačitým výrazem, až poručík nemohl než vůči němu cítit lítost.
Zamával mu na shledanou a stále se pochechtával. Když se otočil, zjistil, že Cisco v pátrání po nejvybranější trávě poodešel zpátky směrem, odkud přišli.
Poručík se dal do mírného poklusu a stále se nebyl schopen přestat smát tomu výjevu, jak Dvě ponožky utíká vyplašen tím, jak se ho dotkl.
Dunbar divoce nadskočil, když ho něco chytilo za kotník a pak jej zase pustilo. Otočil se připraven čelit neviditelnému útočníkovi.
Stál tam Dvě ponožky a oddechoval jako zápasník mezi jednotlivými koly." (str. 218-220)
Aktualizace z 22. 2. 2012: Dnes jsem nevydržela a v polední pauze jsem se zašla mrknout do knihovny na starší, resp. první, vydání z roku 1991, kde měl překlad na starosti Ljubomír Oliva, a smutně jsem zkonstatovala, že navzdory méně líbivému provedení je obsah nesrovnatelně lepší :o( Kéž by tak šlo spojit obojí dohromady...