Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Anne Golon: Angelika, markýza andělů
19. březen 2012 | 17.04 |
První díl Angeličiných knižních dobrodružství jsem objevila poměrně nedávno u nás v knihovně, a i když slavnou filmovou sérii z 60. let minulého století s Michèle Mercierovou v hlavní roli samozřejmě znám, kniha byla něco naprosto jiného (mimochodem taky se vám zdá, že poslední dobou čtu samé filmové předlohy?).
Kniha je zaměřená především na Angeličino dětství a děj končí její svatbou v zastoupení, tzn. v momentě, kdy svého manžela ještě ani nespatřila. Svým způsobem se ale filmovým tvůrcům nedivím, že ze svého zpracování téměř celou knihu vypustili, protože to bůhvíjak zajímavé čtení nebylo a já jsem vydržela do konce spíš ze setrvačnosti. Angeliku jsem totiž kvůli tomu, že mě moc nebavila, měla jako takovou "prostojovou" četbu – otevírala jsem ji mezi jinými činnostmi, ve chvílích a chvilkách, kdy se nic jiného pořádně dělat nedalo a byla by to pro mě úplná ztráta času.
Knihu tvoří nepříliš záživný sled příhod a událostí, které mají menší či větší vliv na Angeličiny další životní osudy (větší vliv mají především letmo zaslechnuté rozhovory dospělých :o), ale způsob, jakým jsou podány – že se jedna zajímavá zápletka utápí v haldě nezáživného balastu – mi přišel zdlouhavý a nudný. Navíc kniha na vás místy chrlí nechutné množství historických údajů, o kterých jsem stejně nebyla schopná říct, jestli jsou přesné nebo ne, protože jsem o nich slyšela poprvé v životě (viz. fronda apod.), stejně jako o valné většině historických postav (odborník na francouzskou historii by si možná přišel na své, ale já jakožto normální smrtelník jsem se v tom ztrácela). Zajímavější to začalo být až na posledních cca 50 stránkách, kdy se osmnáctiletá Angelika vrátila domů z kláštera a snažila se zjistit, z jakého důvodu jí Molines, správce zámku jejich bohatších příbuzných, domluvil tak výhodný sňatek.
Svojí nevinnou až dětskou "náladou" mi Angelika trochu připomínala Malé ženy, ale opravdu jen trochu, protože byla přece jen rozvleklejší a nudnější. Ostatně varovat mě měl už sáhodlouhý úvod o životě Anne Golon a o sporech, které se vedly ohledně jejího autorství Angeličiných dobrodružství.
V tu chvíli zpozoroval správce Angeličin nosík: dívenka se opírala o veřeje, poslouchala a ani se nepokoušela to skrývat. Baron se otočil, také ji uviděl a zdvihl obočí.
"Pojď sem, Angeliko," řekl suše. "Vidím, že si začínáš zvykat poslouchat za dveřmi. Objevuješ se vždycky v těch nejnevhodnějších chvílích a nikdo tě neslyší přicházet. To nesvědčí o dobrém vychování."
Molines na ni upřel pronikavý pohled, ale nevypadal tak rozzlobeně jako baron.
"Sedláci si myslí, že je víla," řekl a lehce se pousmál.
Angelika klidně vešla do pracovny.
"Slyšela jsi, o čem jsme mluvili?" zeptal se baron.
"Ano, otče. Pan správce říkal, že kdybyste vypěstoval hodně mul, Josselin by mohl vstoupit do armády a Hortenzie do kláštera."
"Shrnula jsi to poněkud svérázným způsobem. Teď mě poslouchej! Musíš mi slíbit, že o té záležitosti nikomu nic neřekneš."
Angelika k němu zvedla zelené oči.
"Dobrá... Jenže co z toho budu mít?"
Správce se přidušeně rozesmál.
"Angeliko!" zvolal otec zklamaně.
Molines odpověděl místo něj:
"Nejdřív nám dokažte, že umíte držet jazyk za zuby, slečno Angeliko. Až se s panem baronem dohodneme, jak doufám, a až zjistíme, že záležitost proběhne bez potíží a naše plány nikdo nevyzradil, na oplátku vám najdeme manžela..."
Dívka chvíli mlčela, jako by o tom uvažovala, a pak prohlásila:
"Dobrá, slibuju."
Potom se otočila a odešla." (str. 78-79)
Komentáře
| RE: Anne Golon: Angelika, markýza andělů | tania | 31. 05. 2012 - 16:19 |
 RE(2x): Anne Golon: Angelika, markýza andělů |
rebarbora | 31. 05. 2012 - 16:53 |
| RE(3x): Anne Golon: Angelika, markýza andělů |
tania | 31. 05. 2012 - 19:36 |