Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Titanic 3D
30. duben 2012 | 18.33 |
Myslím, že 15 let od premiéry se jen těžko najde někdo, kdo by slavný velkofilm Jamese Camerona o přepychovém parníku, který se uprostřed dubna roku 1912 odporoučel na dno severního Atlantiku, ještě neviděl. Tvůrci však vsadili na magiku čísel a sto let od jeho potopení poslali snímek do kin znovu, tentokrát obohacený o třetí rozměr.
Rozumí se samo sebou, že jsem u toho nemohla chybět (do kina jsem vyrazila hned po Velikonocích), a navzdory tomu, že je to dle mínění některých škarohlídů jen sprostý tahák na peníze, jsem si to náležitě užila. 
Koukat na film v kině je pro mě vždycky něco trochu jiného, svátečnějšího, než si ho pustit doma z DVD, navíc ve 3D, to je pokaždé nevšední zážitek. A protože jsem děj samozřejmě znala, byla jsem odhodlaná nechat se unášet jen a pouze jeho vizuální stránkou – úchvatnými záběry z potápění se k vraku Titanicu na začátku, živoucím ruchem při naloďování, pomalým nájezdem ke skupině večeřících, kde se Rose přetahovala s matkou o cigáro a neodpustila si poznámku o Freudovi, nebo parními stroji, které vypadaly, že se míhají jen pár centimetrů od mého nosu :o) I když musím přiznat, že mě trochu zklamalo samotné potápění lodi, které by po vizuální stránce mělo být zlatým hřebem večera. Tady bylo přece jen znát, že v době, kdy James Cameron film točil, neměl tušení, že ho jednou bude předělávat pro 3D projekci, jinak by si byl býval určitě vybral jiné záběry, kterým by třetí rozměr slušel mnohem víc.
Koukat na film v kině je pro mě vždycky něco trochu jiného, svátečnějšího, než si ho pustit doma z DVD, navíc ve 3D, to je pokaždé nevšední zážitek. A protože jsem děj samozřejmě znala, byla jsem odhodlaná nechat se unášet jen a pouze jeho vizuální stránkou – úchvatnými záběry z potápění se k vraku Titanicu na začátku, živoucím ruchem při naloďování, pomalým nájezdem ke skupině večeřících, kde se Rose přetahovala s matkou o cigáro a neodpustila si poznámku o Freudovi, nebo parními stroji, které vypadaly, že se míhají jen pár centimetrů od mého nosu :o) I když musím přiznat, že mě trochu zklamalo samotné potápění lodi, které by po vizuální stránce mělo být zlatým hřebem večera. Tady bylo přece jen znát, že v době, kdy James Cameron film točil, neměl tušení, že ho jednou bude předělávat pro 3D projekci, jinak by si byl býval určitě vybral jiné záběry, kterým by třetí rozměr slušel mnohem víc.Každopádně jsem byla šikovná a na rozdíl od některých dívčin v sále jsem pod 3D brýlemi neuronila ani slzu (vlastně mě ani nenapadlo vzít si s sebou do kina zásobu papírových kapesníčků!!!) – z části asi proto, že už film znám, a z části proto, že už nejsem ona náctiletá naivka a tak jsem si to tolik nebrala :o) A i když byl Titanic opět super zážitek – dobrý film je prostě dobrý film i po patnácti letech – přece jen to nebylo tak intenzivní jako poprvé. Člověk pak má čas vnímat kromě děje i takové blbosti jako je otlačený nos od 3D brýlí nebo unavené oči. I přesto ale můžu návštěvu kina vřele doporučit, Titanic ve 3D je prostě událost, která se nevynechává (zvlášť pokud jste u něj kdysi dávno brečeli jako želvy :o)