Já včera. V dešti. I když ne že bych si zaplavala...
Spíš jsem si dala jednu koupel v letně bouřkové průtrži mračen. Neměla jsem tušení, jak hodně může člověk za těch pár metrů od autobusové zastávky k nám domů promoknout. Ještě po cestě v autobuse jsem se nabubřele ošklíbala nad tím, proč se všichni lidi tváří tak kysele, že přece nejsou z cukru a že trocha deště nikoho nezabije. Když jsem pak svěžím poklusem pádila domů a přes proudy vody stékající mi z řas a obočí téměř neviděla, musela jsem se sama sobě smát (tedy mezi udivenými povzdechy a lapáním po dechu :o). Asi nemusím říkat, že mám v práci dva deštníky, co?
Každopádně promáčela jsem se řádně. Od hlavy až po boty, včetně šňůrky od klíčů a ponožky na mobil. Vypadala jsem, jako by na mě někdo vylil nejeden kýbl vody a všude za mnou zůstávaly loužičky. No zkrátka tak akorát do pračky na ždímání :o)
Ale zase aspoň člověk přijde na jiné myšlenky...
