Ani o druhém květnovém svátku (pozn. autora: měsíční zpoždění v psaní článků je způsobeno mojí nynější intenzivní přípravou na zkoušku FCE, kterážto mě čeká už zítra) jsme nezůstali sedět doma a vyrazili jsme se podívat na trochu té fauny do soukromé zoo ve Dvorci u Borovan. Za vstupné 100,- Kč na osobu je zde k vidění řada exotických zvířat, včetně lvů, tygrů, opic a papoušků (my jsme se nejvíc těšili na lemury :o) Nečekejte ale nic velkého, po areálu zooparku určitě nenachodíte spousty kilometrů. Poučnou ceduli o mravencích lesních sice najdete už u parkoviště ještě před vchodem do zoo samotné, uvnitř vás ale čeká vlastně jen pár výběhů a některé z nich (zvlášť u kočkovitých šelem) mi připadaly až žalostně malé :o(
Hned za pokladnou jsou toalety, malý stánek s občerstvením a exponáty jako žirafí kostra (včetně kopýtek!), zebří kůže a další "trofeje". U občerstvovacího posezení je pak voliéra s nádherně barevnými papouchy Ara, kteří se umí pěkně předvádět, a taky terárka s několika plazy.
Hned za turniketem jsou právě zmiňovaní lemuři – jeden osamocený roztomilý krasavec (lemur vari) vpravo a pak vlevo tlupa madagaskařích lemounů (odborně lemuři kata :o), kteří se schovávali ve stromech a občas jsme z nich zahlédli alespoň charakteristický dlouhý ocas.
Zoo jako takové ale rozhodně vévodí velké kočkovité šelmy, kterých tady chovají požehnaně (ale nenechte se zmást reklamními triky jako je cedule s devíti druhy tygrů, z kterých ve výběhu najdete pouze dva, i když jeden z nich ve vzácných barevných mutacích). Mazlivě se povalující tygři tří barev (ale všichni indičtí/bengálští) vypadali ještě v pohodě, stejně jako jejich ussurijský soused (zoo se na svých webovkách dokonce chlubí odchovem dvou mláďat), ale zasloužilý lev na ne příliš prostorné samotce neustále nespokojeně přecházel sem a tam podél pletiva. A výběh levharta, který letargicky pospával zády k návštěvníkům, mi taky nepřipadal přiměřeně velký, ale nejsem odborník.
Náladu mi ale zkazilo, až když nás dva pubertálně znudění mladíci (nejspíš místní ošetřovatelé) peskovali, abychom nekrmili poníky trávou, protože prý na ní čůrají děti. Vím, že zvířata v zoo se krmit nesmí a např. v té pražské by mě to ani nenapadlo, ale tahle zoo je tak mrňavá a poníci mi navíc přijdou jako úplně normální zvířata, která znám a s kterými jsem se běžně setkávala, že se mi jich zželelo, když jsem viděla, jak si míní zlámat krky o ohradu (ve které mimochodem neměli nic než udupanou hlínu a vodu) ve snaze dosáhnout na tu trochu ještě nespasené trávy (kdybych věděla, že jim svým "přilepšením" můžu spíš ublížit, neudělala bych to). A taky mi to přišlo jako pěkná blbost – za celou dobu, co jsme tam byli, jsem žádné dítě čůrající na trávu neviděla, a že jich tam všude okolo běhalo docela dost :o)
Kromě poníků (resp. haflingů) jsou tu k vidění i další býložravci jako lamy, oslíci, antilopy, buvoli atd. Moji pozornost rozhodně upoutaly miniaturní ovce a kozy, které jsem nikdy předtím neviděla, a pěkný byl i zvláštní druh opravdu hodně chlupatého prasete :o) Roztomilý mi pak připadal také horečnatě pobíhající kojot, který se ani na chvilku nezastavil a byl tak docela problém zachytit ho nerozmazaně.
Každopádně zajímavé bylo krmení kočkovitých šelem v závěru naší návštěvy. Nebojte se, nevypustili jim do výběhu žádného vyděšeného bezmocného obětního tvorečka, nýbrž jim přes plot házeli na kotouči přivezená kuřata, mrtvá a oškubaná (a poměrně zapáchající podle mého skromného názoru :o( Tygři a ostatní se kultivovaně krmili bez jakýchkoli šarvátek, ale ve výběhu se lví "smečkou" (lev a dvě lvice) se strhla menší potyčka a bylo poměrně zvláštní být tak blízko zvukům, které obyčejný člověk zná jen z dokumentárních filmů v televizi a lehce to zvedalo hladinu adrenalinu – lví "prskání" vzbudilo i jinak téměř nezpozorovatelného skunka, který sdílel životní prostor s opravdu velkou želvou a takhle rozespalý byl doslova k sežrání :o) Nutno říct, že tímhle zážitkem si to u mě zoopark trochu "vyžehlil" a byla jsem dokonce nakloněna věřit tomu, že ten osamocený pochodující lev jen netrpělivě nevyhlížel krmení, místo aby tak projevoval nespokojenost s velikostí svého výběhu.
Nakonec jsme ještě mrkli na méďu brtníka krmícího se ovocem a na párek krásně barevných primátů mandrilů rýholících, kteří se nestyděli a přišli se předvést blíž k mřížím, když jsme si je obdivně prohlíželi a snažili jsme se udělat s nimi pár snímků :o) Celá prohlídka nám zabrala cca hodinu, takže nás nevyčerpala, bylo pěkné slunečné počasí, zkrátka to bylo poměrně příjemně strávené odpoledne.
