Upoutávku na tenhle nový animák studia Aardman jsem viděla, když jsem byla na Sněhurce s Julií Roberts, a řekla jsem si, že by možná nemuselo být marné ho vidět. Malého pochybovačného červíka hlodajícího v podvědomí jsem odsunula do pozadí s tím, že se potřebuju odreagovat, a s neochvějnou vírou v dobré jméno Aardmanů a jejich "plastelínových" hrdinů (vždyť celovečerní dobrodružství Wallace a Gromita, Prokletí králíkodlaka, bylo super) jsem vyrazila do kina.
Jenže ono se asi nemá to prvotní nutkání čili šestý smysl podceňovat. Piráti! totiž v konečném důsledku nebyly taková legrace, jak jsem čekala. Buď jsem už moc dospělá na to, abych se bavila u prvoplánových skečů, jako je jízda ve vaně po schodech nekonečného množství pater, nebo mi chyběli všichni ti roztomilí králíčci a neuvěřitelně výmluvný němý parťák Gromit. Kdybych to měla shrnout, postrádali podle mě Piráti! přirozenost – věděla jsem, že ta a ta scéna má být vtipná, ale nesmála jsem se. Navíc mě nebetyčně natvrdlý Pirátský kapitán (dabovaný Ivanem Trojanem) svojí zabedněností vyloženě rozčiloval. Občas mě sice rozesmála nějaká ta poznámka "pod čarou" nebo detail v pozadí, ale nebyla to žádná sláva (líbilo se mi třeba cestování po mapě). Zkrátka Piráti! jsou nejspíš obstojná podívaná pro děti, ale pro dospělé je to příliš slabý čaj.
Z kina jsem odcházela celkem zklamaná a cloumaly mnou rozpačité pocity včetně přesvědčení, že jsem ten čas mohla strávit líp, třeba učením se na zkoušky FCE :o(
