V pondělí ráno na mě čekalo nepříjemné překvapení. Když jsem otevřela dveře kanceláře a rozdýchala to neuvěřitelné vlhké horko, které se tam přes tropický víkend nashromáždilo, koukám, že mi nad hlavou sedí párek potravinových molů. Nespokojeně jsem protáhla koutek, ale nic víc jsem s tím dělat nemohla, neb stropy máme vysoké, a abych kvůli dvěma potvorám testovala bezpečnost práce a lezla na stůl, to mi za to nestálo. Takže si tak pracuju, pracuju, a najednou když se otočím pro nějaké papíry do skříňky za mnou, koukám, že na skříňce sedí další exemplář. Ten už měl teda smůlu a detailně se seznámil s jedněmi spisovými deskami. Na chvíli mě napadlo, že by to mohl být jeden z těch dvou ze stropu, ale nebyl. A jak jsem se tak rozhlížela, spatřil můj ostříží zrak ještě dalšího moláka. Taky jsem ho nechala nahlédnout do mých omyvatelných spisových desek (ode dneška nejspíš už natrvalo určených k vybíjení obtížného hmyzu :o). No nebudu vám lhát, když jsem takhle sprovodila ze světa čtvrtého mola, chytla mě menší panika, protože v takové koncentraci jsem je ještě nezažila (doma sem tam zahubím jednoho jediného osamoceného tuláka), a v desinsekčním návalu jsem vyházela všechno načnuté, v čem by se mohli salašit škůdci.
Aby toho nebylo málo, po příchodu domů, resp. na chodbě u vchodových dveří do bytu, na mě čekal další fešák. Začínala jsem se bát, jestli se mi ty potvory nelíhnou v hlavě :o( Každopádně když jsem doma v hale procedila lupačem dalšího, bylo toho na mě za ten jediný den už moc. V chytrých internetových radách, jak se zbavit těchhle nevítaných kamarádů, jsem mimo jiné vyčetla, že pomáhá marihuana (kde ji má člověk sebrat už tam ale nepsali) nebo bobkový list ve skříních a nedoporučuje se mít doma moc velké zásoby mouk, luštěnin, sušenek a podobných věcí. Jenže co když se chystáte na 14-denní dovolenou a potřebujete s sebou zásobu bezlepkového chleba a nějakých těch sušenek? Popadl mě menší amok při představě, že bych si s sebou oněch 1200 km vezla nepoužitelné potraviny, a tak nastal ordunk a všechno, u čeho byl byť jen stín pochybnosti o výskytu nevítaných živočichů, šlo do koše a ven z domu.
Včera jsem v práci nastrkala všechny čaje do uzavíratelných pixlí, sušenky nacpala do lednice a zatím nám tu poletují "jen" ti dva moli se zálibou ve výškách, co se pořád ne a ne odlepit ze stropu. Vlastně od dnešního rána už jen jeden. Druhého jsem rozmázla na žaluziích. Každopádně prozatím se zdá, že snad máme vyhráno a na frontě je klid, ale nevím na jak dlouho. Trochu se bojím, abych po tom čtyřdenním volnu neobjevila v kanceláři novou armádu :o( To už bych pak přistoupila k méně humánních krokům a koupila na ně nějakou chemii...
