Trailer na Sněhurku a lovce se mi líbil od samého začátku (tzn. už někdy od prosince loňského roku :o), takže jsem byla stoprocentně odhodlaná vychutnat si film v kině, a i když to zabralo nějaký ten pátek, než jsme se s kolegyněmi v práci domluvily na termínu, nakonec se nám to přece jen povedlo (sice na nás zbyla už jen dabovaná verze, ale lepší než nic). Každopádně Sněhurka a lovec byla přesně taková, jak jsem očekávala – nádherně vizuálně vyvedená a suverénně nepohádková. Tvoří tak hezký protiklad ke Sněhurce s hustým obočím a Julií Roberts jako zlou královnou, kterou jsem viděla v květnu :o)
Celková atmosféra filmu byla krásně pochmurná a spíš než fantasy dobrodružství ve stylu Pána prstenů, ke kterému byla často přirovnávaná, mi připomínala plnokrevnou středověkou řežbu ala legenda o Merlinovi a Artušovi. A přestože traileru vévodila Charlize Theron coby démonicky úchvatná zlá královna, ve filmu jako takovém je za hrdinku jednoznačně Kristen Stewart. Ze začátku sice moc nesplňuje onu představu křehké dívky s alabastrovou pletí (zejména když se klouže bahnem), ale časem se k tomu dopracuje :o)
Královně se na druhou stranu nedá upřít chytrá lest, jakou se v úvodu dostane na trůn (hraje krásku v nesnázích, kterou Sněhurčin otec zachrání a hned druhý den si vezme za ženu) a také prvotřídní trik s otráveným jablkem – v obou případech jsem jí to zbaštila i s navijákem :o) Jinak se mi líbil také onen krásný kontrast mezi kouzelným lesem plným jasně zelené bujné vegetace a šedivě podzimním zbytkem světa. Byl to takový okulahodící ráj hodný Avatara, tedy když si odmyslíte víly (které v něm mimochodem jezdily na ptácích a králících) připomínající miniaturní Glumy a bílého jelena, kterého bych zařadila spíš do pohádky o Budulínkovi.
Jo, a abych nezapomněla, samozřejmě nechyběli ani trpaslíci (o čemž se před začátkem strhla menší debata :o), jen jsem se jich za celou dobu nebyla schopná dopočítat a zjistit, jestli jich bylo opravdu sedm nebo kolik vlastně. Povedené byly i bitevní scény se vším tím ježděním na koni (i když Sněhurka v brnění u leckoho evokovala vzpomínky na Johanku z Arku a jednu naši kolegyni dokonce od návštěvy kina odradila) a Lovec byl samozřejmě nakonec docela sympaťák, který nenápadně trumfnul i chrabrého prince :o) Každopádně těch 127 minut uběhlo hrozně rychle a u konečných titulků mě doslova uhranula písnička od Florence and the Machine "Breath of L/..., která se podle mě k filmu perfektně hodí.
