Po několika marných pokusech se mi v červnu konečně podařilo zarezervovat gratis lístky na speciální prohlídku pražské ZOO s průvodcem od O2 Extra, a to na sobotu 7.7.2012 od 11 hod. (snažila jsem se o to už někdy od března). Schválně jsem vybírala dopolední termín, abychom měli dostatek času prohlédnout si všechno, co budeme chtít. Samotná průvodcovaná prohlídka je totiž jen na hodinu a půl a po ní můžete v ZOO zůstat, jak dlouho se vám zlíbí. Původně to vypadalo, že budeme muset do Prahy hromadnou dopravou, ale nakonec se k naší výpravě přidal ještě další člen rodiny vlastnící automobil, a tak bylo o cestu postaráno :o)
V sobotu jsme pěkně v pohodlíčku vyráželi někdy ve čtvrt na devět ráno (vlakem bychom museli už v šest :o( a i když se na nás počasí pošmourně mračilo, náladu nám to nezkazilo. V autě nám vyhrávali AC/DC, u Agipu před Prahou jsme si odskočili a já si v automatu koupila horkou čokoládu (a samozřejmě si spálila jazyk :o) a kolem třičtvrtě na jedenáct už jsme stáli u hlavního vchodu do ZOO a čekali na "pikolíka" od O2. Ten nám poté rozdal vstupenky, nechal nás projít turnikety a dal sraz u výběhu pandy červené (dotyčná byla samozřejmě zalezlá :o(. Tam nám udělal krátký výklad o pražské ZOO – že byla otevřena v roce 1931 a že právě výběh pandy červené je nejstarším výběhem v ZOO, že se zde chová okolo 4500 kusů zvířat více jak 670 druhů, že celková rozloha areálu je 60 ha, z toho 50 ha jsou expozice a že je zde 10 km cest.
Další zastávku jsme si udělali u lemurů, kde jsme byli poučeni o tom, že se bojí vody a proto můžou mít místo klece volné prostranství ohraničené "vodním příkopem". A taky že onen osamocený lemur vari je lemuří dědeček a chybí mu jeden prst. Od lemurů jsme zamířili k tučňákům, ale přiznám se, že tady si z výkladu nepamatuju vůbec nic, protože ti ve fraku zcela odvedli moji pozornost :o) Potom se náš průvodce přesunul k supům (ti světlí a lehce opelichaní jsou supi mrchožraví), kde přidal k dobru historku o experimentu s pštrosím vejcem – orlosupi bradatí se ve volné přírodě prý živí i vejci, která rozbíjí tak, že na ně z výšky hází kameny, v ZOO chtěli vyzkoušet, jestli jde o naučené nebo vrozené chování, a tak jim do voliéry jedno pštrosí vejce nastražili, jenže to bylo zrovna v době, kdy seděli na vejcích, a milí orlosupi si místo rozbíjení nastrčené pštrosí vejce přivlastnili :o)
Dalším ptákem byl tukana připomínající dvojzoborožec žlutozobý, pak následovali plameňáci, tapír, na zemi posedávající opičky chápani středoameričtí, neposedné černobílé guerézy pláštíkové, gaviálové, hroši, pelikáni – jak jsme tak koukali a fotili, přestávali jsme postupně stíhat držet krok se skupinou (o poslouchání výkladu nemohla být už řeč) a byli jsme rádi, když jsme našeho průvodce dohnali, resp. ho vůbec našli, až se nám někde mezi pelikány a velkými želvami ztratili úplně a tak jsme si šli vlastní cestou.
Průvodce z toho, co jsem postřehla, sice vykládal docela hezky (trochu mi připomínal naučené proslovy průvodců na zámcích), ale de facto neříkal nic až tak světoborného. Upřímně řečeno jsem čekala, že nás protáhne zákulisím, vzhledem k tomu, že v podmínkách prohlídky bylo, že si s sebou nemáme brát psy (kteří mají normálně do ZOO přístup). Trochu mě zklamalo, že jsme chodili jak na školní výpravě, nebyla v tom žádná přidaná hodnota (což by člověk od O2 Extra prohlídky čekal :o), nicméně jak se říká, darovanému koni na zuby nehleď – lístky zadarmo taky nebyly k zahození.
Takže v rámci prohlídky na vlastní pěst jsme se zastavili u výběhu gepardů, kde se jeden z nich krásně povaloval za prosklenou stěnou téměř na dosah ruky :o) Potom jsme zašli k velkým kočkovitým šelmám, ale moc jsme z nich neviděli – tygr pobíhal kdesi hodně vzadu ve výběhu kolem plotu a u lvů byla jedna jediná spící lvice. Pěkní jsou ale kotulové – malé, hodně živé opičky, které mají obrovský výběh s liánami blízko jižní stanice lanovky. Tam jsme také v restauraci Gaston zakotvili na oběd – já zakousla svůj dovezený bezlepkový chléb se sýrem a zbytek výpravy si objednal "steaky" s hranolkama, přičemž jsme se podělili o zeleninu, kterou jsem pro všechny případy přibalila do druhé pixličky.
V přilehlém suvenýr shopu jsem odolala roztomilým leč nepraktickým plyšákům a na památku si koupila vysoce praktickou podložku pod myš (za pouhých 100,- Kč) a najedení jsme vyrazili zpátky k tučňákům a odtud k lachtanům na program s cvičitelkou od půl druhé. Cvičení lachtanů bylo super, pro mě to byla premiéra a moc se mi líbilo, lachtani taky vypadali, že je to baví, a za kousky ryby předváděli "veterinární prohlídku", mávali ploutvemi, nosili míčky, vozili se po skluzavce a dělali salta jako diví. Během jejich vystoupení se obloha solidně zatáhla a přesně po skončení programu začala pěkná bouřka a déšť. Než nás ale vyhnaly první velké kapky, prohlídli jsme si u ochozu nad lachtaním bazénem ještě jedno podivně rezavé a hrozně rychlé kunovité zviřátko (dle webu se jmenuje promyka červená). Zhruba půlhodinový nečas jsme přečkali schovaní pod lachtaním pavilonem v jakési umělé jeskyni s průhledy do nádrže vsedě na lavičkách a pak jsme se vypravili koupit našemu vyhladovělému Benjamínkovi palačinku – nakonec s neuvěřitelně vychytralou kombinací čokolády a oříšků i lesního ovoce, tedy s dvojitou náplní za cenu jedné normální palačinky :o)
Od občerstvení u restaurace Oceán jsme pak zamířili na sever k Africkému domu a savaně, kolem spícího ledního medvěda, pavilonu Indonéské džungle a Afriky zblízka, kde byly k vidění jen roztomile pózující mangusty, jinak bylo po dešti všechno včetně vyder zalezlé :o(
Okolí Savany je hodně rozestavěné, protože se tam připravuje nový pavilon pro velké savce (slony, hrochy a tak), ale po cestě jsme potkali antilopy a nosály – jeden z nich nervózně pobíhal kolem domečku, zbylí dva lozili po trávě a dokonce i lanech – a v Africké savaně byly venku všechny žirafy i zebry.
Nicméně hlavním důvodem, proč jsme do tohohle konce ZOO zavítali, byly surikaty a ty byly opravdu k zulíbání – čile pobíhaly, hrabaly v písku, mláďata zápasila a dospěláci si tichounce "povídali", panáčkovali (přičemž se v nepřirozených úhlech zapírali o ocásky s předníma tlapkama opřenýma o bříško) a vyhlíželi imaginární dravce. Když pak vykouklo sluníčko, měla jsem dojem, že se dokonce nahřívají, a před naším odchodem jedna z nich vytuhla na kameni skoro v opilecké póze :o)
Při zpáteční cestě od Africké savany k autu jsme ještě různě odbíhali podívat se na klokany a jiné tvory (ti však byli zalezlí, takže jeden klokan byl všehovšudy všechno, co jsme viděli), zatímco náš Benjamínek reptal, že už ho bolí nohy a že chce domů a neobměkčili ho ani lední medvědi, kteří se mezitím probrali a vylezli ven. Nicméně protože náš řidič trval na tom, že chce vidět slony, odbočili jsme ještě kolem moc roztomilých psounů a kapybar s mláďaty (ze všech neunavenější Benjamínkek už jen otráveně konstatoval: "Zase další morčata." :o) k Pavilonu velkých savců jen proto, abychom se dozvěděli, že sloni jsou už přestěhovaní v novém, aby si zvykli, a že budou k vidění až na jaře 2013. Docela mě mrzelo, že tuhle informaci se člověk nedozví třeba na webovkách, aby se na to mohl dopředu psychicky připravit a nehledal slony, kteří tam nejsou :o(
No a pak už jsme se skutečně odebrali k jižnímu východu, kde jsme nechali zaparkované auto, zaplatili jsme na Prahu celkem přijatelných 100,- Kč za celodenní parkování a kolem šesté vyrazili směrem k domovu. Jako tip pro příště bych zkusila nějak lépe zorganizovat časový rozvrh, abychom stihli více "atrakcí" – třeba takové cvičení nosálů by mohlo být zajímavé, jelikož vůbec nevím, co si pod tím představit :o) Každopádně pokud jde o výsledný dojem z O2 Extra prohlídky s průvodcem, je silně rozpačitý a i když to nejspíš bude znít blbě, nejlepší na ní byly ty lístky zdarma. Řekla bych, že je mnohem zábavnější obejít si jednotlivé "atrakce" s krmením a cvičením, protože k nim pečovatelé stejně vždycky připojí komentář, kde vyzdvihnou takové ty nejzajímavější informace a různé kuriozity, a navíc máte spoustu času si zvířata pořádně prohlídnout a udělat kupu fotek.
