Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Scott Westerfeld: Oškliví
20. srpen 2012 | 18.41 |
Tuhle knihu jsem si před jistou dobou pořídila na základě pozitivního hodnocení u et (čímž jí chci znovu poděkovat za tip na další skvělé čtivo :o) a přesto, že jsem ji začala číst už někdy na začátku června, byla to tehdy spíš taková ochutnávka – kvůli všem těm starostem s FCE jsem nějak neměla na čtení čas, a tak jsem se dostala jen na str. 39. Pořádně a hlavně v klidu jsem se do ní tudíž pustila až na cestě do Itálie a potom přímo na místě, přičemž jsem ji zhltla de facto za dva dny.
Westerfeld je moc dobrý vypravěč, takže do příběhu odehrávajícího se ve světě budoucnosti, který v Ošklivých vytvořil, vklouznete jedna dvě a v touze vědět, jak to dopadne, nebudete chtít odtrhnout o
či od stránek, dokud nedočtete až do konce. Líbilo se mi, jak čtenáři servíruje detaily a záludnosti své vyspělé sci-fi společnosti postupně a jakoby mimochodem na pozadí vylomenin a "starostí" náctileté hlavní hrdinky Tally (působí to přirozeně a nenásilně, protože Tally bere všechny ty věci jako přístupové prsteny, mapující každý její krok, identifikační skenery sítnice, mluvící pokoje a mosty jako zcela normální vzhledem k tomu, že mezi nimi vyrůstala). S Tally se poznáte ve chvíli, kdy přišla o nejlepšího kamaráda Perise, protože měl šestnácté narozeniny dřív než ona a tudíž už absolvoval nezbytnou plastickou operaci a teď žije v New Pretty Townu za řekou a užívá si nekonečných večírků. Jenže Tally si připadá osamělá a má strach, jestli na ni Peris mezi všemi těmi krásnými nezapomněl, protože i když si to jako nejlepší přátelé do konce života slíbili, vůbec se jí neozval. Tally se proto rozhodne vyplížit do New Pretty Townu a Perise "zkontrolovat".
či od stránek, dokud nedočtete až do konce. Líbilo se mi, jak čtenáři servíruje detaily a záludnosti své vyspělé sci-fi společnosti postupně a jakoby mimochodem na pozadí vylomenin a "starostí" náctileté hlavní hrdinky Tally (působí to přirozeně a nenásilně, protože Tally bere všechny ty věci jako přístupové prsteny, mapující každý její krok, identifikační skenery sítnice, mluvící pokoje a mosty jako zcela normální vzhledem k tomu, že mezi nimi vyrůstala). S Tally se poznáte ve chvíli, kdy přišla o nejlepšího kamaráda Perise, protože měl šestnácté narozeniny dřív než ona a tudíž už absolvoval nezbytnou plastickou operaci a teď žije v New Pretty Townu za řekou a užívá si nekonečných večírků. Jenže Tally si připadá osamělá a má strach, jestli na ni Peris mezi všemi těmi krásnými nezapomněl, protože i když si to jako nejlepší přátelé do konce života slíbili, vůbec se jí neozval. Tally se proto rozhodne vyplížit do New Pretty Townu a Perise "zkontrolovat". Původní plán na nenápadnou výpravu se ale zvrtne a Tally na maškarním večírku krásných způsobí menší rozruch, takže jí nakonec nezbyde nic jiného, než spustit požární poplach a s bungee vestou skočit z mrakodrapu dolů. Při útěku se pak setká s další ošklivou na tajné výpravě jménem Shay a obě dívky se skamarádí. No a právě od Shay se Tally dozví, že existují mladí oškliví, kteří místo aby chtěli být krásní, raději utíkají před svými šestnáctými narozeninami z města a žijí v divočině za jeho hranicemi. Tally k nim ale v žádném případě nepatří – od malička si nepřála nic jiného, než být krásná a nemůže se dočkat operace a krásné budoucnosti s Perisem v New Pretty Townu. Proto ji Shay svými řečmi trochu děsí.
2pt">"Za několik vteřin se na obrazovce objevily dva obličeje. Oba patřily Shay, ale byly tu zřetelné rozdíly. Jeden byl divoký, mírně naštvaný; ten druhý měl trochu nepřítomný, zasněný výraz.
"Je to zvláštní, jak to funguje, co?" řekla Tally. "Jako dva různí lidé."
Shay přikývla. "Trochu děsivý."
Ošklivé obličeje byly vždycky asymetrické; jedna polovina nikdy nevypadala jako druhá. Takže morfologický software vždy nejdřív z každé poloviny udělal jeden dokonale symetrický obličej. Jako kdyby obličej přesně v polovině rozřízl zrcadlem. Už teď obě symetrické Shay vypadaly líp než originál.
"Tak, Shay, která je tvoje lepší strana?"
"Proč bych měla být symetrická? Raději bych měla tvář s dvěma různými polovinami."
Tally zaúpěla. "To je známka stresu z dětství. Nikdo se na to nechce dívat."
"No jo, já přece nechci vypadat vystresovaně." Shay se ušklíbla a ukázala na ten divočejší obličej. "Tak dobře. Ten napravo vypadá líp, nemyslíš?"
"Já svoji pravou stranu nesnáším. Vždycky začínám s levou."
"Jo, klidně. Já mám prostě raději svoji pravou stranu. Je taková energičtější."
"Tak dobře. Šéf jsi ty."
Tally mrkla a pravá tvář vyplnila obrazovku.
"Nejdřív základní věci." Software začal pracovat. Oči se postupně zvětšovaly a nos se zmenšoval. Lícní kosti se zvedly a rty se jen malinko zvětšily (už teď měly téměř krásnou velikost). Všechny kazy zmizely a pokožka se dokonale vyhladila. Lebka pod kůží se trochu pohnula, úhel čela malinko sklonil, brada byla výraznější, čelist ostřejší.
Když bylo hotovo, Tally hvízdla. "Tedy, už teď je to hodně dobré."
"Výborně," zabručela Shay. "Vypadám přesně jako každá jiná krásná." (str. 38-39)
Když se potom u ní objeví uprostřed noci s tábornickou výbavou, Tally si uvědomí, že to její kamarádka celou dobu myslela vážně, ale do Kouře, jak se říká místu, kde oškliví uprchlíci žijí, s ní neodejde – pořád čeká na to, až bude krásná a bude žít šťastně až do smrti. Jenže Shay jí svým útěkem zavaří a na Tally udeří tzv. Speciální případy s tím, že jim buď pomůže Shay a všechny z Kouře najít, nebo bude nadosmrti ošklivá. Tally proto nezbyde nic jiného než podle instrukcí, které jí Shay nechala pro případ, že si to rozmyslí, vyrazit hledat Kouř a přivést Shay zpátky do města.
"Tally, byly jste někdy s Shay v Rezavých ruinách?"
"Všichni tam byli."
"Ale vyplížily jste se tam někdy?"
"Jo. Dělá to spousta lidí."
"Potkaly jste tam někoho?"
Tally se kousla do rtu. "Co jsou to Speciální případy?"
"Tally." Její hlas byl teď ostrý jako břitva.
"Když mi řeknete, co jsou to Speciální případy, odpovím vám."
Doktorka Cableová se opřela, zkřížila ruce na prsou a přikývla. "Tohle město je ráj, Tally. Živí tě, vzdělává, poskytuje ti bezpečí. Udělá tě krásnou."
Tally si nemohla pomoct, ale stále v to hrozně doufala.
"A naše město poskytuje širokou svobodu, Tally. Dává mladým prostor na triky a lumpárny, aby podpořilo jejich kreativitu a nezávislost. Ale z vnějšku někdy přicházejí špatné věci."
Doktorka Cableová přimhouřila oči a její tvář se ještě víc podobala obličeji dravce. "Existujeme v rovnováze s naším prostředím, Tally, čistíme vodu, kterou vypouštíme zpět do řeky, recyklujeme biomasu a používáme elektřinu výhradně ze solárních článků. Ale někdy nedovedeme vyčistit, co si přineseme z vnějšku. Někdy musíme čelit hrozbám prostředí."
Usmála se. "Někdy prostě vznikají speciální případy."
"Takže vy jste něco jako doktor, ale pro celé město."
Doktorka Cableová přikývla. "Jiná města někdy dělají problémy a občas může dělat potíže těch několik málo lidí, kteří žijí mimo města."
Tally vykulila oči. Mimo města? Takže Shay mluvila pravdu. Taková místa jako Kouř skutečně existují.
"Teď je řada na tobě, Tally. Odpověz na moji otázku. Potkala jsi někdy v ruinách někoho? Někoho, kdo nebyl z tohoto města? Z žádného města?"
Tally se ušklíbla. "Ne, nikdy."
Doktorka Cableová se zamračila, sklonila oči a rychle něco zkontrolovala pohledem. Když se znovu podívala na Tally, byly její oči ještě chladnější. Tally se znovu usmála; teď už si byla jistá, že doktorka Cableová ví, kdy mluví pravdu. Místnost vyhodnocovala její puls, pocení, pohyb zorniček. Ale Tally nemohla říct, co nevěděla." (str. 86-87)
Háček je ale v tom, že se Tally v Kouři zalíbí a taky se tam dozví, že plastické operace nemají za úkol upravit pouze vzhled, ale i myšlení (od začátku tušíte, že s tou operací nebude všechno úplně v pořádku). Z krásných se díky ní stávají tupě poslušné ovce, které jsou v podstatě pořád spokojené, dělá jim problémy samostatně se o čemkoli rozhodnout a nejvíc starostí mají s tím, jak vypadají. Do operace mají všichni oškliví zkrátka osobnost a umí obcházet striktní pravidla města.
Jak to všechno dopadne, prozrazovat nebudu, ale můžete si být jistí, že se to ještě pěkně zašmodrchá. Oškliví jsou totiž prvním dílem tetralogie, takže ani po jejich přečtení nebudete mít odpovědi úplně na všechny otázky, o to víc se ale budete těšit na další pokračování (já docela litovala, že jsem si s sebou na dovču nevzala i druhý díl :o) Každopádně Oškliví jsou velice dobře napsaní, rozhodně se u nich nedá stěžovat na nedostatek akce nebo života a neměla jsem ani problém uvěřit Westerfeldovi všechny ty technologické vychytávky. Líbilo se mi, jak se vypořádal s koncem společnosti, jak ji známe my (se společností Rezatců :o), a to, jak se těmi ekologickými scénáři snaží promlouvat k mladým (Oškliví jsou totiž údajně literatura pro mládež) a přimět je přemýšlet o našem životním stylu. Zaujalo mě, jak byla Tally překvapená, že se ve světě ošklivých děti podobají svým rodičům (což je pro nás naprosto přirozená věc), a jak rodiny ve městě působí sterilně – děti jdou od určitého věku na kolej a de facto je vychovává město se všemi těmi mluvícími budovami, žádná láska, žádné porozumění, žádné pěkné vzpomínky na dětství.
Jinak zápletka s tajnou "primitivní" vesnicí utečenců uprostřed divočiny, kterou se vydává hlavní hrdinka hledat, mi trochu připomínala Hostitele, ovšem s tím rozdílem, že Tally byla skutečná špionka odhodlaná je zradit, takže vlastně záporák. Taky se mi nelíbilo, jaká byla Tally lhářka a jak sveřepě zapírala až do konce a na všechny strany. Trochu mi pak chybělo takové to skandální odhalení všeho, co provedla, a příp. následné odpuštění, nicméně je to knižní série, takže předpokládám, že si to Westerfeld možná schovává na později.
"Vyšla ven a zavrtěla hlavou. "Buď si je speciálové odvedli, nebo utekli."
David přikývl a protáhl se kolem ní. Tally se sesunula na zem a rozkašlala se. Plíce protestovaly proti kouři a prachu, kterého se nadýchala. Ruce měla černé od sazí.
Když se David vrátil, držel dlouhý nůž. "Ukaž ruce."
"Proč?"
"Ta pouta. Nemůžu se na ně dívat."
Přikývla a nastavila ruce. Opatrně zasunul čepel pod plastový kroužek a začal řezat.
Po víc než minutě nůž zklamaně vytáhl. "Takhle to nejde."
Tally se podívala zblízka. Na plastu nebyly po noži téměř žádné stopy. Neviděla, jak jí speciál za zády přecvakl pouta, ale byl to jen okamžik. Možná na to používali nějakou chemikálii.
"Možná je to nějaký letecký plast, tvrdší než ocel."
David se zamračil. "Tak jak jsi je rozřízla?"
Tally otevřela ústa, ale nevydala ani hlásku. Nemůže mu přece říct, že ji speciálové pustili sami.
"A proč máš vůbec na každém zápěstí dva kroužky?"
Přihlouple pohlédla na svá zápěstí. Spoutali ji, když ji chytili, a potom podruhé, u doktorky Cableové, než šli hledat přívěšek.
"Nevím," vysoukala ze sebe. "Asi nás spoutali nadvakrát. Ale rozříznout to šlo docela snadno. Stačil ostrý kámen."
David se zadíval na nůž. "To nedává smysl. Táta vždycky říkal, že tohle je nejužitečnější věc, kterou si z města přinesl. Je ze speciálních slitin a karbonových vláken."
Pokrčila rameny. "Třeba ta část pout byla z jiného materiálu." (str. 252-253)