Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
San Benedetto del Tronto
27. srpen 2012 | 20.00 |
Italské San Benedetto del Tronto, kde jsme letos strávili naši čtrnáctidenní dovolenou, není jen krásným přímořským letoviskem v centru proslulé italské Palmové riviéry s více než čtyřkilometrovou palmovou promenádou (a údajně s více než 5000 palmami) táhnoucí se podél pláží s jemným bílým pískem, které od roku 1998 každoročně dostávají Modrou vlajku za čistotu. Jak jsme měli možnost zjistit, pyšní se tohle druhé nejlidnatější město provincie Marche také malebným přístavem a sem tam i nějakým tím architektonickým pozůstatkem letité historie (první písemné zmínky o městě pochází už z roku 998).
První výlet, který jsme uskutečnili ve čtvrtek v podvečer, byl do přístavu a do muzea mušlí (obojí nám doporučila paní delegátka). Přestože je San Benedetto del Tronto stále aktivním rybářským přístavem, nabízí turistům i krásnou procházku po molu, které zasahuje téměř kilometr do otevřeného moře a je lemováno více než stovkou nejroztodivnějších soch vytesaných do kamenných kvádrů.
V poslední části mola jsou pak na kvádrech místo soch k vidění povedené graffiti a zhruba v polovině mola je kovový monument nazvaný Racek Jonathan Livingston (jaký má vztah k městu se mě ale neptejte :o).
pise.cz/img/283705.jpg"> 
Prosluněná vycházka po molu se šplouchajícími vlnami a nezvyklým pohledem na město byla příjemnou relaxací, a když jsme se nabažili uměleckých dojmů a všechno si náležitě vyfotili (ostatní na mě sice koukali jako na blázna, že si fotím každý druhý kus kamene, ale mě připadaly zajímavé a prošla jsem si celé molo až na samý konec :o), vyrazili jsme zpět k majáku a kolem něj do skutečného rybářského přístavu, kde jsme se podle mapy snažili najít muzeum mušlí neboli Museo Ittico.
To se nám samozřejmě nakonec povedlo, i když musím říct, že už jsme se to chystali vzdát, protože capkání čistokrevnou průmyslovou zónou s více či méně rozpadlými vraky lodí nebyl dvakrát velký požitek :o( Ale muzeum jako takové nám to, řekla bych, vynahradilo. Nachází se v prvním patře jakési budovy za rybím trhem a otevřené je každý den kromě pondělků od 18:00 hod. do půlnoci, přičemž vstup je zdarma.
I když na mě působilo spíš dojmem soukromé sbírky, je v něm k vidění nejen velké množství nejrůznějších druhů mušlí a ulit, ale i zástupy vypreparovaných ryb, korýšů a vodních ptáků všech barev, tvarů a velikostí, chobotnice, olihně a žraloci naložení v lihu, starověké amfory a jiné archeologické exponáty, želví krunýře a lebky, korály, modely lodí i šperky a dekorační předměty vyráběné z mušlí. Nejvíc mě ale asi překvapily velrybí kosti a celý delfín zakonzervovaný ve formaldehydové lázni :o(
Muzeum se mi hodně líbilo, ráda se učím poznávat nové druhy mořských živočichů, obzvlášť pak mušlí a ulit, a letos se mi právě díky návštěvě muzea podařilo vypátrat, co byli vlastně zač ti vyvržení "skarabeové" (to byl můj pracovní název :o), které jsem letos na pláži viděla poprvé – naštěstí nejde o žádného živočicha (vypadají totiž docela nebezpečně), ale jedná se o schránky s vajíčky rejnoků (i když nevím, jestli mě vědomí, že i v italském moři můžu narazit na rejnoka, uklidnilo...). Zbytek výpravy samozřejmě nechápal, co u těch vitrín tak dlouho dělám, ale já jsem nechtěla muzeem jen tak prolítnout, aniž bych si cokoli pořádně prohlédla, a navíc to, co mě zaujalo, jsem si i fotila :o) Celkem jsme v přístavu a muzeu výletníkovali všehovšudy tři a půl hodiny a musím paní delegátce aspoň touhle cestou poděkovat, že nám dala dobrý tip.
Během oněch dvou týdnů na Palmové riviéře jsme se také několikrát stihli zajet podívat do centra San Benedetta del Tronta (a to nejen kvůli trhům :o). Procházeli jsme se palmovou promenádou roubenou v těchto končinách pěknou balustrádou (ta pestrobarevná jakoby polystyrenová "socha" má velice sympatický slogan: Pracovat, pracovat, pracovat, raději mám šum moře :o), kochali jsme se místními vilkami a vysedávali u fontány nedaleko majáku. Mimochodem místní maják je kapitola sama pro sebe, protože je nevysvětlitelně umístěný poměrně hluboko na pevnině, uprostřed běžné zástavby – jak a jestli vůbec ho potom vidí lodě z moře?
Samotné historické jádro San Benedetta del Tronta jsme objevovali nadvakrát, protože při prvním pokusu nás vyhnal déšť. Nicméně jakmile jsem jednou v pozadí nad domy zahlédla vykukovat středověkou věž, nedala jsem jinak a po druhých úterních trzích jsme vyrazili na průzkum. Kromě zvláštně protichůdného kostela (zvenku starý, uvnitř nepřirozeně moderní) jsme si prohlédli i řadu malebných uliček s krásnými domy a vyškrábali jsme se nahoru do kopce k oné věži (Torre dei Gualtieri) z 15. století vysoké 20 metrů a stojící v samém srdci starého města. Od úpatí věže byl navíc krásný výhled na celé město i na moře. Bohužel jsme nepřijeli ve správnou dobu, abychom se mohli podívat i do věže samotné a pokochat se výhledem z jejího vrcholu, i tak to ale byl další moc pěkný výlet.
Komentáře
| RE: San Benedetto del Tronto | tlapka | 27. 08. 2012 - 20:52 |
 RE(2x): San Benedetto del Tronto |
rebarbora | 30. 08. 2012 - 18:19 |
| RE(3x): San Benedetto del Tronto |
tlapka | 30. 08. 2012 - 19:52 |
| RE(4x): San Benedetto del Tronto |
rebarbora | 30. 08. 2012 - 21:28 |
| RE: San Benedetto del Tronto | katkaj | 25. 04. 2013 - 23:46 |
| RE(2x): San Benedetto del Tronto |
rebarbora | 02. 05. 2013 - 19:22 |