Asi jako většině ženských se i mně líbí pohádkově zdobené šaty Blanky Matragi. Proto mě lákala představa prohlédnout si ony jako pavučina lehké řízy na vlastní oči a pěkně zblízka. S mamkou jsme tak první zářijový víkend vyrazily na výstavu Blanky Matragi Timeless v pražském Obecním domě a spojily to s menším výletem do hlavního města. Sice nám trochu zkřížilo plány počasí, protože navzdory mému předpokladu a veškerým nadějím nám babí léto vůbec nepřálo a prosluněnou procházku historickým centrem jsem nakonec kvůli zamračené obloze musela vyměnit za procházku po nákupních centrech (a navzdory pevné vůli a předsevzetí, že budu šetřit, jsem si odvezla pár nových kousků do šatníku), i tak si ale myslím, že se nám ryze dámský víkend vydařil.
Zorientovat se uvnitř krásně secesní budovy Obecního domu mi dalo docela zabrat, ale nakonec jsme pokladnu s lístky na výstavu zastrčenou až kdesi vzadu nejspíš v infocentru našly (jak se říká: líná huba, holý neštěstí aneb kdybychom se nezeptaly, bloudíme tam nejspíš doteď :o). A to samé platilo i o cestě na výstavu – koho by napadlo, že je třeba podlézt provaz nad ústředním schodištěm? Přišlo mi to trochu zvláštní, ale ještě pořád jsem si zachovávala optimismus a naději, že výstava jako taková bude něco extra. No... nebyla. Hned u vstupu nás jakási babka poměrně povýšeně obeznámila s pravidly jako, že se na výstavě nesmí fotit (což naprosto nechápu, protože fotky všech šatů stejně kolujou i po mailech), že focení je dovoleno pouze na prohlídkách, které komentuje paní Blanka (tím oslovením se v nás nejspíš snažila vzbudit pocit, že se s ní zná osobně :o( no, zkrátka vopruz. A to nemluvím o tom, že lístky na onu komentovanou prohlídku jsou za 800,- Kč. Už těch našich 260,- Kč/osobu mi přišlo hodně, zvlášť s ohledem na to, jak je celá výstava malinkatá (a to zdání nevylepšil ani plánek, který jsme vyfasovaly u vchodu). Všechny exponáty (kromě šatů jsou k vidění i jejich návrhy, ukázky nejrůznějších výšivek, šperky, sklo atd.) jsme měly prohlédnuté za cca 10 minut, nekecám. Proto jsme si to prošly ještě jednou proti směru výstavy, abychom si za ty nekřesťanské peníze něco užily, a při odchodu jsem si vyfotila alespoň upoutávkové panely u vchodu.

Nejhezčí mi připadalo, když byl od jedněch šatů vystavený nakreslený návrh, příp.
fotka hotových šatů z přehlídky a pak šaty in natura (bavilo mě zkoumat rozdíly mezi nákresem a tím, jak šaty vypadají, když se ušijí). Jinak mi docela chyběly popisky s nějakým krátkým povídáním, co že to je za šaty, příp. pro koho byly ušité a tak (třeba u těch jedněch svatebních by to mohlo být zajímavé). Uvedení sezóny (letopočtu) bylo pro mě takové nic neříkající, protože zas tak moc Blanku Matragi nežeru, abych koukla a věděla, že to jsou šaty pro emírovu matku nebo co já vím. Taky mě mrzelo, že většinu výstavy tvořily šaty z poslední kolekce plné geometrických vzorů, které se mi až tolik nelíbily, a těch krásných, něžných, květinových, jako vystřižených z pohádek tisíce a jedné noci, které mám nejradši, tam bylo jako šafránu :o(. Doteď ale nechápu, jak barví ty látky, aby jim pak ty nádherně složité, "duhové" vzory vyšly přesně tam, kam chtějí.

Každopádně celkově jsme byly z výstavy poměrně zklamané, a přestože byla spouštěčem celého výletu, dojmy z ní ustoupily poměrně snadno do pozadí a z Prahy mám spoustu mnohem hezčích zážitků. Například bezlepkové penne s kuřecím masem, sýrovou omáčkou, špenátem a rukolou, které jsme si v nedalekém Palladiu daly k obědu :o) Věřte nevěřte, ale v Palladiu jsem byla poprvé v životě a zezačátku jsem ze všech těch luxusních obchodů byla docela otrávená. Pak jsme ale objevily prodejnu F&F, kde jsem ukořistila dvě pěkné halenky, a nálada byla hned o moc lepší. Taky jsem objevila docela pěknou koženou bundu v ESPRITu, ale od koupě mě odradila cena šest tisíc korun :o( Zašly jsme si i do kavárny na kapučíno a nějaký ten zákusek (výborné mascarpone s malinami :o) a potom šupky dupky na hodinovou vyhlídkovou plavbu parníkem po Vltavě (zakoupenou přes Vykupto), která byla nakonec možná lepší než celá výstava, i když parník nebyl z nejrychlejších ani z nejnovějších a ty naftové výfukové plyny na začátku hrozily, že nás zadusí. Jen počasí mohlo být lepší, to byla opravdu škoda.


Po parníku už jsme se jen vrátily na hlavní nádraží pro tašku do úložny a vydaly jsme se metrem do hotelu Anděl. Ubytování jsem opět sehnala přes Vykupto, ale hotel je to příjemný, čistý, a i když jsme dostaly poměrně malý pokoj, pro naše účely to bohatě stačilo (daly jsme si akorát sprchu, koukly na telku a šly spát). Jediné, co mě trochu rušilo, byl fakt, že nám celou noc pod okny jezdily auta a tramvaje, a že nám šel každou chvíli odněkud do pokoje cigaretový kouř, přestože je celý hotel údajně nekuřácký :o( V neděli ráno jsme pak vstávaly vcelku brzo, došly jsme si na snídani, která byla opravdu královská – několik druhů šunky, sýrů, džusů, haldy zeleninky, čaj, káva a dokonce i ovocný kompot :o) – zkrátka natláskaly jsme se, až nám bylo špatně. Pak jsme ještě využily hotelový počítač s internetem nad recepcí, abychom si našly dřívější spoj domů, a jelo se. Místo rychlíku jsme si zvolily osobák, který jel dřív a nakonec i zajímavější trasou (přes centrum Prahy včetně mostu přes Vltavu), takže jsem se opět spíš koukala z okna na krajinu, než abych si četla Jodi Picoultovou, kterou jsem si s sebou vzala (poslední dobou se mi to stává nějak často, že se mi ve vlaku nechce číst a spíš se kochám – viz. naše cesta do Mariánských lázní – ale tak o tom to cestování je, že se člověk pase očima :o)
