Suzanne Collinsová: Hunger Games – Síla vzdoru

17. prosinec 2012 | 15.10 |
blog › 
Suzanne Collinsová: Hunger Games – Síla vzdoru
V závěrečném dílu trilogie Hunger Games se její hlavní hrdinka Katniss ocitá v podzemních katakombách Třináctého kraje, který jako jediný už léta v utajení odolává nadvládě Kapitolu (má totiž v záloze jaderné zbraně). Soustřeďuje se tam většina uprchlíků z rozbombardovaných Krajů a také všichni členové "odboje". Katniss docela dlouho ignoruje pevně daný rozvrh, kterým se všichni obyvatelé Třináctého kraje řídí a na základě kterého dostávají i příděly jídla (podle zatížení v tréninku a tak, v Třináctém kraji vládne v tomhle ohledu poměrně přísný režim), a do dění kolem sebe se zapojí až v okamžiku, kdy z kapitolského vysílání zjistí, že je Peeta naživu.

"Slyším, jak za mnou létají obvinění. Doléhají ke mně výrazy zrádce, lhář a nepřítel. Nemohu se k jejich zlosti připojit ani se jí postavit, a tak bude nejlepší zmizet. U dveří mě dostihuje hlas prezidentky Coinové, který překřikuje ostatní. "Nikdo vám nedovolil odejít, vojáku Everdeenová."
Jeden z prezidentčiných vojáků mi klade dlaň na paži. Nejde vyložené o agresivní gesto, ale po zkušenostech z arény reaguji ostře na každý neznámý dotyk. Vytrhuji paži z jeho sevření a vybíhám na chodbu. Za sebou slyším zvuk šarvátky, ale nezastavuji se. V duchu rychle procházím seznam možných úkrytů a uchyluji se dHunger Games 3o komory ve vzdělávacím centru, kde se choulím za bednou s křídou.
"Žiješ," šeptám a tisknu si dlaně ke tvářím. Usmívám se tak široce, že můj úsměv navenek určitě vypadá jako grimasa. Peeta je naživu. A stal se z něj zrádce. V tuhle chvíli je mi to ale jedno. Ať říká cokoliv a pro kohokoliv, hlavně že vůbec může mluvit.
Po několika minutách se otvírají dveře komory a někdo vchází dovnitř. Přisedá ke mně Hurikán. Z nosu mu kape krev.
"Co se stalo?" ptám se.
"Připletl jsem se do cesty Boggsovi," krčí rameny.

Otírám mu nos rukávem. "Au! Dávej pozor!"

Snažím se být jemnější a poťukávám mu látkou na nos, místo abych ho otírala. "Který to je?"
"Však víš. Pravá ruka Coinové. Ten, který se tě snažil zastavit." Odstrkuje mou ruku pryč...
"Ty ses s ním pral?"
"Ne, jenom jsem mu zastoupil cestu, když chtěl vyběhnout za tebou. Praštil mě loktem do nosu," vysvětluje Hurikán.
"Určitě tě potrestají," říkám.
"To už udělali." Zvedá zápěstí. Nechápavě se na něj dívám. "Coinová mi sebrala komunikátor."
Koušu se do rtu a snažím se udržet si vážný výraz. Připadá mi to tak směšné... "To je mi líto, vojáku Hurikáne Hawthorne."
"Nemusíte mě litovat, vojáku Katniss Everdeenová," zubí se na mě. "Stejně jsem si s ním připadal jako blbec." Oba vyprskneme smíchy. "Odebrání komunikátoru tady nejspíš platí za velkou degradaci." (str. 29-30)

Souhlasí pak i s plánem prezidentky Třináctého kraje Coinové, která chce, aby se Katniss stala oficiální tváří povstání, a chce s ní natočit proklamy, které pak budou pirátsky vysílány po celém Panemu. Jenže natáčení předem daných sloganů ve studiu nikdy nebylo Katnissinou silnou stránkou, a tak Haymitchovi a dalším členům jejího štábu nezbyde nic jiného, než ji vzít do terénu – třeba do zničeného Dvanáctého kraje (ze svého bývalého domova si Katniss přinese i několik drobností, včetně sestřina kocoura Pryskyřníka) nebo do nemocnice Osmého kraje, kde se shodou okolností stanou svědky náletu kapitolských vznášedel, přičemž Katniss s Hurikánem, který jí dělá na všech výpravách garde, samozřejmě nevydrží přihlížet se založenýma rukama a zapojí se do boje (výsledkem jsou opravdu efektní proklamy :o).

"Jdu ke kameře a nechávám se unášet vztekem. "Prezident Snow říká, že nám takhle posílá vzkaz? Já mám pro něj taky jeden. Můžete nás mučit, bombardovat i spálit naše kraje na troud, ale vidíte tohle?" Jedna z kamer sleduje můj prst namířený na hořící vznášedlo na střeše protějšího skladiště. I přes plameny je na křídle jasně vidět kapitolský erb. "Jiskra zažehla požár!" Teď už křičím, aby Snowovi neuniklo jediné mé slovo. "A jestli shoříme my, vy shoříte s námi!"
Moje slova visí ve vzduchu. Čas jako by se zastavil. Zaplavuje mě horko, které pochází z mého nitra.
"Stop!" Cressidin hlas mě vrací do reality a hasí můj žár. Cressida na mě souhlasně kývá. "Skvělá tečka."
Odněkud se vynořuje Boggs a chytá mě za paži, ale nechci nikam utíkat. Ohlížím se na nemocnici zrovna ve chvíli, kdy se hroutí zbytek budovy, a veškerá moje bojovnost je rázem tatam. Všichni ti lidé – stovky zraněných, příbuzných i zdravotníci z Třináctého kraje – jsou po smrti. Otáčím se zpátky k Boggsovi. Má oteklou tvář od Hurikánovy boty. Nejsem žádná odbornice, ale určitě má zlomený nos. Jeho hlas však zní spíš odevzdaně než zlostně. "Vracíme se k přistávací ploše." Poslušně vyrážím, ale podlamují se mi nohy. Bolest za pravým kolenem se vrací s novou silou. Nával adrenalinu, který ji dočasně utlumil, už odezněl a ozývají se i další části mého těla. Jsem potlučená, zkrvavená a mám pocit, jako kdyby mi někdo bušil zevnitř do lebky kladivem. Boggs mi věnuje jediný rychlý pohled, zvedá mě a vybíhá k přistávací ploše. V polovině cesty se mi zvedá žaludek a zvracím na jeho neprůstřelnou vestu. Dá se to těžko poznat, protože je udýchaný, ale mám dojem, že si vzdychl." (str. 92-93)

Nakonec Třináctý kraj vyšle i výpravu na osvobození Peety z kapitolského vězení (Katniss se nezúčastí, protože to před ní zatají), ale Peeta, který se vrátí do Třináctého kraje, už není tím klukem, jakým býval. V Kapitolu ho mučili a změnili mu vzpomínky, především ty, které se týkají Katniss, takže ji viní ze všeho, co se stalo, a při každé příležitosti se ji snaží zabít. Téměř celou knihu je tak v péči lékařů, kteří se ho snaží vrátit "do normálu" :o(

"Bum! Bez varování se na obrazovce objevuji já, jak stojím v rozvalinách pekařství.
Plutarch vyskakuje ze židle. "Dokázal to! Diod se naboural do jejich vysílání!"
Místností se nese vzrušený šepot, ale vzápětí vidíme opět Peetu. Je zjevně zmatený. Spatřil mě na monitoru. Snaží se pokračovat v řeči a mluví o zničené čističce vody, když tu následuje krátký záběr na Finnicka vyprávějícího o Routě. A pak se vysílání zvrhává v bitvu, v níž se kapitolští technici pokoušejí odrážet Diodovy útoky. Jenže Kapitolané nejsou připraveni a Diod, který patrně očekával, že se mu nepodaří udržet kontrolu nad vysíláním, má připravený arzenál pěti- až desetivteřinových klipů. Oficiální prezentace je v troskách a neustále ji narušují vybrané záběry z povstaleckých proklam.
Plutarch je radostí bez sebe a skoro všichni hlasitě povzbuzují Dioda, ale Finnick vedle mě zůstává nehybně sedět a mlčí. Dívám se na Haymitche. V jeho očích se zrcadlí mé obavy. Oba si uvědomujeme, že s každým Diodovým úspěchem se nám Peeta vzdaluje čím dál víc.
Na obrazovce znovu vyskakuje kapitolský erb, nyní bez hymny, jen s tichým hučením. Po dvaceti vteřinách se vrací Snow s Peetou. Na scéně panuje chaos. Slyšíme horečné debaty techniků. Snow vychází do popředí a říká, že vzbouřenci se očividně pokoušejí narušit šíření usvědčujících informací, ale že nakonec zvítězí pravda a spravedlnost. Vysílání bude pokračovat, až se podaří zajistit jeho bezpečnost. Ptá se Peety, jestli po dnešní zkušenosti nechce ještě něco vzkázat Katniss Everdeenové.
Při zvuku mého jména se Peeta soustředěně mračí. "Katniss..., jak myslíš, že to celé skončí? Co tady zůstane? Nikdo není v bezpečí, v Kapitolu ani v krajích. A vy... ve Třináctém kraji..." Ostře se nadechuje, jako kdyby mu docházely síly, a oči se mu pomateně lesknou. "Do rána jste mrtví!"
Snow mimo záběr kamery přikazuje: "Skončete to!" Diod se ještě nevzdal – každé tři vteřiny promítá můj nehybný snímek, jak stojím před vybombardovanou nemocnicí. Mezi jednotlivými obrazy ale vidíme, co se děje v kapitolském studiu. Peeta se pokouší mluvit dál. Někdo sráží kameru, takže zabírá jen bílou dlažbu. Je slyšet zvuk kroků. Následuje rána a Peetův bolestný výkřik.
A na dlaždice dopadají kapky krve." (str. 120-121)

Závěrečný díl Hunger Games je hodně válečný. Povstalci a Třináctý kraj postupně získávají území jednotlivých Krajů a propracovávají se až k samotnému Kapitolu. Ale přestože by mělo jít vlastně o vítězství nad dosavadním útlakem, nemá to příliš optimistickou příchuť. Kvůli všem těm katakombám a vymýšlení válečných strategií a pastí působí tenhle díl mnohem ponuřeji než předchozí, všechno je takové industrializované, přetechnizované, trochu jako z románu 1984. Chybí v tom příroda a Katnissiny lovecké výpravy, nebo aspoň ty uměle vytvořené lesy v aréně. Navíc vyvstává i poměrně dost filozofických otázek. V rámci onoho nekonečného soupeření o moc si totiž prezidentka Coinová s kapitolským pohlavárem Snowem dvakrát nezadá, a tak se začnete sami sebe ptát, co se stane, až povstalci konečně zničí Kapitol a Katniss zabije prezidenta Snowa? Obětování kolika lidských životů je v rámci jejich boje za osvobození ospravedlnitelné? Kdo by měl novému uspořádání vládnout a jak? Je mír mezi Kraji udržitelný? Budou další Hladové hry jen s tím rozdílem, že se jich budou účastnit kapitolské děti? Já byla přesvědčená, že ne, že Katniss po svých zkušenostech z arény by to nepřála zažít žádnému dítěti, ale to pradávné oko za oko a zub za zub je asi v lidské přirozenosti.
Každopádně i třetí díl Hunger Games je velmi čtivě napsaný a napíná vás oním přítomným časem ve vyprávění až do konce. Zase jsem ho zhltla jedním dechem a překvapivě se mi líbil i jeho závěr :o) Za zmínku pak ještě určitě stojí postava neskutečně sympatického velitele bezpečáků z Třináctého kraje Boggse, kterého jsem si téměř od prvního okamžiku zamilovala :o)

"Přichází Boggs, aby mě odvedl do sekce letecké divize. Když před námi zastavuje výtah, přibíhá rozrušený Finnick. "Katniss, oni mě nenechají jet! Říkal jsem jim, že jsem v pořádku, ale nechtějí mě ani pustit do vznášedla!"
Přejíždím ho očima – bosé nohy v papučích, nemocniční košile, rozcuchané vlasy, zpola zauzlovaný provaz mezi prsty i nepřítomný pohled – a vím, že všechny mé přímluvy by byly zbytečné. Ani já sama nepovažuji za dobrý nápad, abychom ho brali s sebou. A tak se pleskám dlaní do čela a říkám: "Jé, já zapomněla. Měla jsem ti vyřídit, ať se přihlásíš u Dioda ve Speciální zbrojnici. Vyrobil ti nový trojzubec."
Při slově trojzubec se odněkud z hlubiny vynořuje starý Finnick. "Vážně? Co umí?"
"Nevím. Ale jestli je aspoň z poloviny tak dobrý jako můj luk se šípy, hned si ho zamiluješ," slibuji mu. "Budeš s ním napřed muset cvičit."
"Jasně. Samozřejmě. Tak to abych radši šel dolů," říká.
"Finnicku?" zastavuji ho ještě. "Nechceš si vzít kalhoty?"
Dívá se na svoje nahé nohy, jako kdyby si poprvé všiml, co má vlastně na sobě. Pak ze sebe strhává košili a zůstává jen ve spodním prádle. "Proč? Nemůžeš se snad takhle soustředit?" ptá se a zaujímá komicky vyzývavou pózu.
Musím se smát. Je to legrační a Boggs se navíc tváří, jako by mu to bylo mimořádně nepříjemné. Taky jsem šťastná, že Finncik zase trochu připomíná toho chlapíka, se kterým jsem se setkala před Čtvrtohrami.
"Jsem jenom člověk, Odaire." Nastupuji do výtahu a čekám, až se za námi zavřou dveře. "Omlouvám se," říkám Boggsovi.
"Nemáš zač. Myslím, že jsi to zvládla dobře," odpovídá. "Aspoň jsem ho nemusel zatknout."
Pokradmu si ho prohlížím. Je mu kolem pětatřiceti, má nakrátko ostříhané prošedivělé vlasy a modré oči. Bezchybné držení těla. Už podruhé na mě promluvil tak, jako kdybychom byli spíš přátelé než protivníci. Snad bych mu měla dát šanci. Jenže on tak bezvýhradně poslouchá Coinovou...
Vystupuji po schůdcích. Ve stroji už je namačkaný televizní štáb s vybavením. Všichni na sobě mají tmavě šedé vojenské kombinézy Třináctého kraje, dokonce i Haymitch, ačkoliv nevypadá v nepohodlném límci nijak spokojeně.
Přibíhá Fulvia Cardewová a podrážděně vzdychá nad mou nenalíčenou tváří. "Tolik práce, a zbytečně. Já ti to nevyčítám, Katniss. Jenže hrozně málo lidí se rodí s televizní tváří. Jako on." Chytá Hurikána, který si právě povídá s Plutarchem, a otáčí ho k nám. "No není krásný?"
Hurikán asi opravdu vypadá v uniformě dobře. Fulviina otázka nás oba vzhledem k naší minulosti uvádí do rozpaků. Snažím se vymyslet nějakou duchaplnou odpověď, ale předbíhá mě Boggs: "Nečekejte, že si z toho sedneme na zadek. Právě jsme viděli Finnicka Odaira ve spodním prádle." Nejspíš začnu mít Boggse ráda." (str. 74-77)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší