Napodruhé, ale přece. Vánočku jsem totiž dle svého ďábelského plánu pekla už včera, aby toho dneska nebylo moc (však to znáte: rybí polívka, smažení řízků, prostírání tabule, člověk už tak na Štědrý den neví, kde mu hlava stojí). Jenže se vloudila chybička – nejen, že mi jaksi ujela ruka se solí, a vánočka byla chuťově odporná (něco tak nechutného už jsem dlouho nejedla :o(, ale navíc se mi nedařilo ani v rámci letošního experimentu se speciální moukou na kynutá těsta od firmy Schär (konkrétně Mix B) – vánočka totiž byla děsně suchá, drobivá a dusivá, a to i navzdory tomu, že jsem podle návodu pekla spolu s ní v troubě kastrůlek s vodou, aby měla dost vláhy. Prostě včerejší výtvor skončil v kontejneru (původně jsem s ním chtěla nakrmit aspoň ptáčky, ale rodinní příslušníci, kteří sebrali odvahu a vánočku ochutnali, mě od toho odradili s tím, že bych se o svátcích neměla ty nevinné boží tvory snažit zahubit :o)
Každopádně protože jsem v některých věcech paličák, pustila jsem se do vánočky dnes znovu. Tentokrát s osvědčenou Jizerkou (nevím, co to se mnou letos je, ale neodpustila jsem si další mini experiment s přidáním šesti lžic rýžové krupice – v původním receptu je totiž klasická mouka polohrubá, ne hladká, tak proto :o) Taky jsem tam po včerejším přesušeném fiasku dala pro jistotu o jedno vejce navíc. Zkrátka, abych to do příštího roku zase nezapomněla, dávám si sem recept na poživatelnou bezlepkovou vánočku:
300 ml mléka
100 g rozpuštěné Hery
1-2 vejce
3 polévkové lžíce cukru krupice
1 kávová lžička soli
2 balíčky vanilkového cukru
500 g bezlepkové mouky Jizerka
½ kostičky droždí
Vše nejlépe v tomhle pořadí nandat do domácí pekárny a nechat ji přiložit ruku k dílu alespoň co se zpracování těsta týče (příp. v ní vánočku i na "Sladký program" upéct, pokud nejste hnidopiši a netrváte na copánkovém tvaru :o). Po zvukovém signálu nebo i dřív je ještě nutné přisypat pytlík rozinek. Hotové nakynuté těsto pak stačí překlopit do kameninové vánočkové formy po babičce a péct na 180 stupňů (ne horkovzdušně) s kastrůlkem vody dozlatova.
Vánočka k snídani na sváteční rána se tedy nakonec vyvedla, ale dalo to setsakramentskou práci. Původně jsem chtěla zkusit na Silvestra upéct z brožurky, kterou jsem k mouce Schär dostala, domácí bezlepkový chleba (od listopadové návštěvy restaurace Na Zlaté křižovatce mám totiž až nezdravě často chuť na čerstvě upečený chlebík či bagetku), ale nevím, jestli na to budu mít po peripetiích s vánočkou kuráž...