Rebarbora | Jaký vlastně byl ten rok 2012?

Další silvestr je tady, a tak opět nastal čas pro nějaké to bilancování a statistické průměrování uplynulých 366 dnů. Pokud bych to měla shrnout pár slovy, byl rok 2012 především rokem smíšených pocitů. Spousta věcí se povedla, ale spousta jich měla trochu hořkou příchuť. Znáte to – objektivně bych měla být spokojená, protože mám všechno, co k životu potřebuju, ale subjektivně to nějak není úplně ono...

·      Začátkem roku jsem vyměnila svůj staletý dětský nábytek v mém pokoji za fungl nový, celistvější, a to včetně lustru. V rámci renovace jsme zvládli i vymalovat, na podzim jsem dokoupila nové dveře a novou kancelářskou židli. Je to tak trochu splněný sen. Přesně v tomhle stylu bych si zařídila svůj byt...

·      V důsledku výdajů na renovaci mého skromného životního prostoru mi letos nezbývalo moc peněz na cestování, a tak jsem víc putovala po zemích českých. Zlatým hřebem pak byl jednoznačně listopadový konce/....

·      Orchidej, kterou jsem dostala v květnu loňského roku, ještě žije a dýchá a dokonce v říjnu znovu vykvetla.

·      Neúspěšně jsem se snažila jít s dobou a vyměnit starý mobil za nový, ale zjistila jsem, že můj veterán je k nezaplacení.

·      Začala jsem používat elektronické lepíky. Jsou skvělé, ovšem po určité době se ty mrchy bez varování či předchozího upozornění samy smažou :o( Přišla jsem tak o typ baterie a sluchátek k mobilu.

·      Úspěšně jsem zvládla cambridgeské zkoušky. Bohužel jsem následně trpěla tendencí pokračovat v dalším sebezdokonalování pomocí nejrůznějších kurzů, které ale většinou moc dobře nedopadly – viz. například kurz anglické konverzace pro skupinu na úrovni B2, kde s námi byl pán, který nebyl schopen dát dohromady souvislou větu :o( Kurz sebeobrany, který se stal jen výkřikem do tmy. Kurz kreslení pravou hemisférou...

·      Na blogu jsem nabrala zhruba dvouměsíční zpoždění při psaní článků, které se mi do konce roku nepodařilo napravit. A navíc jsem až nezdravě často pociťovala psací nechutenství.

·      Co se týče čtenářské statistiky, při focení knižních kopiček jsem během vánočního úklidu v polovině prosince s hrůzou zjistila, že se budu muset začít krapet krotit. Není možné každý rok geometrickou řadou navyšovat počet knížek, které mi padnou za oběť.

·      Vánoce byly vlastně fajn. Dostala jsem skvělé dárky – krásnou jedovatě zelenou kabelku z C&A a dvě úžasné knihy: Mezi trůny lvů, což je první polovina šestého dílu ságy Společnost Niccolò od Dorothy Dunnettové, a první díl fantasy série Železný král. Sice to pro mě nebylo žádné překvapení, protože jsem pomáhala s jejich výběrem, ale pořád lepší než dostat něco, s čím bych si pak nevěděla rady. Aspoň jsem z nich měla opravdovou radost.

·      Jen moje vnitřní rozpoložení stojí posledních několik dní za starou bačkoru. Nikomu ze známých jsem neposlala vánoční SMSku. A ani teď nemám nějak náladu na lidi. Domácí "lenošení" mi evidentně neprospívá :o(

·      Naprosto netypicky ve mně letos vykrystalizovalo pár novoročních předsevzetí:

Myslím, že fakt, že jsem v letošním roce zvládla udělat na jedničku cambridgeské zkoušky z angličtiny, jen dokazuje, že můžu teoreticky dokázat naprosto cokoliv, co si ta moje paličatá hlavinka umane, jen když budu mít dostatečně silnou motivaci.

Protože, nalijme si čistého vína, každý myslí především a hlavně na sebe, a když potom já jakožto správný ňouma s trpitelským komplexem trávím většinu svého volného času tím, že se snažím vyhovět druhým nebo na ně přinejmenším beru ohledy, kdo potom myslí na mě?

A abych skončila optimisticky a s nadějí, přidám ještě menší výčet toho, na co se v příštím roce těším. Z filmových premiér to jsou Smrtonosná past 5, Hostitel a druhé pokračování Hunger Games. Z knižních přírůstků (o ležácích, které jsem stále nestihla přečíst, už psát nebudu) to jsou zejména již zmiňované vánoční dárky Železný král a Mezi trůny lvů, ale taky v průběhu roku nově přikoupené Pevné pouto, Sloupy věčnosti nebo Řeč květů.