V březnu jsem toho bohužel moc nepřeložila, ani nenapsala (všehovšudy 4 články :o(. Zato jsem se naplno ponořila do četby a zhltla dvě a půl knihy :o) Co se týče kreslení, v tom jsem taky nijak nepokročila, ale mám poměrně velkolepé plány a spoustu vytištěných předloh. Taky mě svrbí prsty na hraní na kytaru, ale protože nestíhám, zakazuju si to a snažím se upřednostňovat důležitější věci. Znáte to, zaměřit se na cíl :o)
K MDŽ jsem dostala kytičku. Nevím sice, jak se jmenuje, ale udělala mi radost. A nevadilo mi ani to, že jsem si ji musela v květinářství vybrat sama, neb mužské pokolení skolila chřipka :o) O mě se upřímně řečeno taky cosi pokoušelo, ale vzhledem k tomu, že jsem si nemohla dovolit být nemocná, nějak jsem to přečkala a bacila udolala. V práci totiž momentálně pěkně šlapem do pedálů :o( Poslední dobou tak nemám vůbec čas uspořádat si myšlenky. Místo toho jsem se dost často přistihla, že i ve chvílích volna přemýšlím o práci – co ještě musím udělat, jak nejlépe to udělat a v jednom kuse probírám pomyslné seznamy úkolů s přetrvávajícím pocitem, že jsem určitě na něco zapomněla.
Naštěstí jsem si proti přepracování naordinovala i nějaké ty volnočasové aktivity, a tak jsem si byla zkusit H.E.A.T. neboli chůzi na pásu a kupodivu to nebylo tak nudné, jak jsem čekala (představa "procházky" uvnitř upoceného fitcentra mi zezačátku přišla hodně divná, ale domů jsem odcházela celkem spokojeně unavená). A byli jsme se podívat i v planetáriu na promítání jarní oblohy :o) Vrátila jsem se tím tak trochu do dětských let, protože naposledy jsem se tam byla podívat někdy na základní škole. Ale bylo to moc hezké a přednášející měla neuvěřitelně vtipné komentáře typu: Pegas Perseovi se záchranou princezny moc nepomáhá, protože se koupe v moři, nebo: vidíte, že Orion je typický válečník – má široká ramena a malou hlavu :o)
Původně jsem chtěla vyrazit ještě i do kina na Smrtonosnou past 5, ale s ohledem na negativní recenze a komentáře, kterými se to všude jen hemží, jsem změnila názor a počkám si spíš na DVD. Mimochodem, poslední dobou u sebe pozoruju lehce obsesivní stravování – nemůžu se nabažit mrkvového salátu (což v praxi znamená, že v jednomu kuse strouhám kila a kila mrkve), neustále bych se ládovala pomeranči a piju hektolitry mlíka. Znamená to, že už je tady jaro?
Teplé počasí a sluníčko na začátku března se na mě letos projevilo překvapivým nutkáním koupit si za okno nějaké kvítí a nezvladatelnou touhou velikonočně tvořit. Koupila jsem si proto další kameninovou formu na beránka, tentokrát v pidi velikosti, a aby toho nebylo málo, přikoupila jsem ještě velikonoční tvořítka na vosí hnízda se záměrem tvarovat s jejich pomocí zvířátka marcipánová. Na to, že vlastně Velikonoce nemám ráda, jsem se docela rozšoupla, co? Každopádně když už jsme u těch svátků, koupila jsem i první vánoční dárek, což bude myslím rekord :o)
A teď to nejdůležitější – 11. března se vám podařilo pokořit hranici 20.000 návštěv, takže vám tímto všem převelice děkuji za přízeň :o)