Nicholas Sparks: Milý Johne

Protože romantiky není nikdy dost, vyhlídla jsem si před jistou dobou v knihovně další titul od Nicholase Sparkse. A než se na mě dostala řada (Milý John byl zrovna půjčený), podívala jsem se v jedné ze slabších chvilek i na film s Channing Tatumem a Amandou Seyfried (což jsem nejspíš dělat neměla, ale budiž). Každopádně tak, jak jsem byla z Talismanu nadšená, tak jsem byla z Milého Johna zklamaná, resp. jsem z něj měla dost smíšené pocity. Děj je s ohledem na to, co se dozvíte v anotaci, hodně předvídatelný (to, že vztahy na dálku nefungují, je stará známá věc a pokud byla Savannah původně ochotná na Johna po jejich velké letní lásce čekat nějaký rok a kus, vůbec se jí nedivím, že jí to přešlo, když znovu podepsal a prodloužil si tak službu v armádě na druhém konci světa o dalších pět let), na čtenáře v něm nečeká téměř žádné překvapení a konec byl na můj vkus až moc hořkosladce upatlaný.

Nicméně všechno mezitím bylo neskutečně příjemné – živé a vtipné dialogy, pěkná "seznamovací" zápletka s tou správnou romanticky prázdninovou atmosférou, která vás na začátku vtáhne do děje, a spousta dalších sympatických drobností, jako že John čte Hiassena nebo že Savannah, která je mimochodem oproti filmu atraktivní brunetkou s mezerou mezi zuby, leze do moře stejně pomalu jako já :o) Plusové body dávám Sparksovy i za Aspergera, kterého řeší z poněkud nezvyklého úhlu, a sice jak asi vypadá soužití s takovým člověkem coby rodičem, což mi připadalo hodně zajímavé. Jen ten nanicovatý konec si mohl odpustit. Sice to tak v životě nejspíš chodí, že člověk udělá rozhodnutí, které už nejde vzít zpět a nadobro ho odkloní z původně zamýšlené životní trasy, ale právě proto o tom nerada čtu (lépe řečeno mě tyhle "přehmaty" hlavních hrdinů neuvěřitelně rozčilují). Sparks navíc někde v závěru zcela v souladu s hollywoodskými dojáky tvrdí, že skutečná láska znamená chtít pro toho druhého štěstí bez ohledu na sebe. Já bych k tomu přidala, že někdy neuškodí se toho druhého zeptat, co opravdu chce a jak se vlastně věci mají, protože jinak se vám může dost dobře stát, že v slepé víře, jak děláte své drahé polovičce dobře, když se jí klidíte z cesty, skončíte nešťastní oba dva (viz. třeba Mandolína kapitána Corelliho).