Původně jsem o povodních nechtěla vůbec psát. Koneckonců je jich už tak všude plno (internetové stránky a televizní zpravodajství jimi doslova přetékají). Dokonce i po pondělní adrenalinové služební cestě, kdy jsme měli na nějakých zhruba třiceti kilometrech plné ruce práce s tím, abychom v tom dešti a na těch špatně značených silničkách mezi polozapomenutými obcemi a vesničkami nezabloudili, a zaplaveným oblastem jsme se nakonec vyhnuli spíš jen štěstím než rozumem (ono taky narazit někde na webu nebo v rádiu či v televizi na informace o tom, jak to vypadá jinde než v Praze, by vyžadovalo notnou dávku detektivních schopností), jsem byla odhodlaná zarputile mlčet.
Jenže pak se minulou středu začala nebezpečně zvedat hladina Dunaje a já jsem pojala menší podezření, jestli když v sobotu nasedneme do vlaku směr Budapešť, vůbec dojedeme do cílové stanice a případně jestli pak během našeho pobytu v maďarské metropoli nebudeme k plavkám potřebovat i nafukovací člun. Odebrala jsem se tudíž do Čedoku, který nám ubytování v budapešťském hotelu zajišťoval, abych se zeptala, jak to v naší destinaci s povodněmi vypadá a jestli jim nepřišlo nějaké varování. Dvojice dam mi s úsměvem sdělila, že žádné zprávy o povodních nemají a že je v Budapešti všechno v pořádku, že je sice škoda, že to s tím počasím nevypadá nic moc, ale že je naprosto bezpečné na naši dovolenou vyrazit.
Být to někdo jiný, možná by jim uvěřil a vyrazil. Jenže já jsem člověk od přírody nedůvěřivý, a tak mi to jejich "bezpečné" tvrzení přišlo divné, když v rádiu celý den mluvili o tom, jak se v Bratislavě Dunaj zvedá a vylévá z břehů. Vlezla jsem tedy na internet a nestačila jsem se divit – článků sice nebylo moc (už jsem říkala, že hledat na českých zpravodajských webech nějaké užitečné informace je jako pátrat po jehle v kupce sena), i tak se ale hned v jednom z prvních psalo, že Budapešť má problémy, že tam má povodeň kulminovat v pondělí (tedy třetí den naší dovolené) a že už teď je Markétin ostrov uprostřed Dunaje pod vodou. To mě vyděsilo a rozčílilo zároveň – přece po mě nikdo racionálně uvažující nemůže chtít, abych dobrovolně odjela na dovolenou do míst, kam se řítí povodně a kde je velká pravděpodobnost, že si na vlastní kůži vyzkouším buď rovnou evakuaci, nebo budu celý týden živořit zavřená v hotelu bez elektřiny, topení apod.
2pt">Vidina prošustrovaných peněz a žádné dovolené mě rozohnila natolik, že jsem se na dámy z Čedoku vyprdla a začala jednat na vlastní pěst. Nejdřív jsem napsala mail do hotelu (anglicky :o), pak na českou ambasádu v Budapešti, přičemž jsem se od obou snažila zjistit, jak moc zlé to s těmi povodněmi má být (přiznám se, že jsem doufala, že mi česká ambasáda potvrdí, že vycestovat do Budapešti za téhle situace není rozumné, a že ten mail pak budu moct v cestovce omlátit dámám o hlavu a požadovat vrácení peněz). Z ambasády nicméně neodpověděli vůbec (resp. odpověděli dnes, tj. třetí den po našem plánovaném odjezdu, a poslali mi jen obecný odkaz na stránky Ministerstva zahraničních věcí :o( a z hotelu mi napsali, že v Budapešti jsou sice některé komunikace zaplavené a tím pádem že je omezena veřejná doprava a že náš vlak bude při příjezdu nejspíš odkloněn příp. nahrazen autobusem, ale že můžeme bez obav přijet (a to bylo prosím někdy ve čtvrtek; chyběl mi u toho jen ten přeslazený úsměv).
RE(2x): Člověk míní, velká voda mění