Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Podzimní výprava za kaštany
11. říjen 2013 | 20.10 |
Pokud to ještě nevíte, jedním z mých nejoblíbenějších stromů je kaštan. Neřeknu vám sice přesně proč – jestli je to kvůli těm něžně růžovým homolím sladce vonících květů, nebo kvůli leskle hlaďoučkým a usměvavě hnědým plodům v zeleně pichlavém obalu, které každoročně s takovou radostí sbírám (a které byly v době mého dětství poměrnou vzácností, protože všude okolo rostla spousta dubů, ale kaštan ani jeden), ale prostě je to tak. Je to spíš takový pocit, že jsou mi tyhle stromy nadmíru sympatické. Stejně jako vám bývají zcela bezdůvodně sympatičtí někteří lidé. Něco vás na nich prostě osloví :o)
Každý rok na podzim se bavím tím, že cestou do práce nebo v polední pauze bloumám po našem parku v centru a pátrám očima v listí po čerstvě vylíhnutých kaštáncích. Jsou to takové malé kousky štěstí a pokaždé mi na tváři vykouzlí úsměv. Letos jich ale v parku bylo nějak pomálu – nevím, jestli je vysbírali pilné děti (či jejich ještě pilnější maminky), nebo jestli se prostě letos moc neurodily, ale při mých pravidelných obchůzkách se mi prozatím podařilo najít všehovšudy jenom dva :o(
Proto když bylo v úterý tak nádherně, rozhodla jsem se uspořádat jakousi malou podzimní výpravu za sběrem kaštanů (a samozřejmě i fotek :o), vypadla jsem dřív z práce a udělala si výlet k zámku Hluboká, kde jsem si pamatovala, že jsme kdysi dávno jako děti v přilehlém parku nějaké ty kaštany sbírali. Svítilo sluníčko, stromy hýřily celou paletou barev a vzduch byl provoněný podzimem, zkrátka odpoledne jako stvořené pro vycházku. Statečně jsem se pustila po spletitých cestičkách zámeckého parku a kochala se krásně poetickými podzimními scenériemi, až jsem občas zapomněla koukat po stromech a zkoumat, jestli jsem už náhodou nenarazila na kaštan :o) Nutno dodat, že po těch několika těžkých týdnech byl pobyt v přírodě přesně to, co jsem potřebovala, a opravdu jsem si ho užívala. A aby toho nebylo málo, hned jak jsem odbočila z hlavní cesty, že prozkoumám nějaké "zapadlé" zákoutí, vběhla mi od nedalekého hotelu Štekl do cesty černobílá čičina, změřila si mě pohledem a pak vesele zamířila rovnou ke mně a začala se mi mazlivě otírat o nohy. Samozřejmě jsem neodolala a několikrát jsem ji za její důvěru pohladila (a pak jsem celou dobu opatrně našlapovala, abych jí snad někde nepřišlápla), ale jinak to bylo celkem zvláštní setkání – nikde nikdo, jen mazlivá kočka, co mě z fleku bez mrknutí oka odhadla a rozhodla se jít kousek cesty se mnou a pak zmizela stejně nečekaně, jako se objevila :o)
pise.cz/img/312317.jpg"> 
Zámecký park na Hluboké je jinak celkem rozlehlý a v místech, kam nedosáhly sluneční paprsky, zdaleka nepůsobil tak idylicky, jak se může z některých fotek zdát. Naopak mi chvílemi připadal až nemístně ponurý a chladný a dovedla jsem si docela dobře představit, že slabší povahy by ho mohly považovat až za strašidelný, vzhledem k tomu, že široko daleko nebylo ani živáčka. Já jsem si nicméně přišla náladu spíš zvednout, a tak jsem se z odlehlejších pěšin vrátila zase zpátky "do civilizace" a spíš jsem se snažila prozkoumat i nějakou tu vyhlídku.
Pokud jde o kaštany, s těmi to vypadalo celkem bledě – první úlovky jsem našla až ve chvíli, kdy jsem se po zhruba hodinovém bezvýsledném brouzdání parkem vracela zpátky. Na onen jediný jírovec jsem narazila čistě náhodou a nebýt jednoho páru, který si o sbírání kaštanů zrovna povídal (poprvé jsem tak slyšela názor, že kaštanů by si měl člověk nasbírat tolik, kolik je mu let, plus jeden navíc, který si dá pod postel, a že to tak dělala už jejich babička) a pro nějaký se taky sehnul, možná bych ho přešla a vrátila se domů s prázdnou. Takhle jsem si ale přece jen přišla na své a konečně jsem byla s výsledkem výpravy dokonale spokojená :o)
Před odchodem domů jsem se ještě zašla mrknout do zámecké zahrady, kde jsem kromě dalších fotek ukořistila ještě něco navíc. Hned na začátku jsem narazila na další kaštany, i když poněkud zvláštní – byly takové nedomrlé a navíc měly jakési pichlavé ocásky – říkala jsem si, že jsou asi nemocné a nějakou dobu jsem zkoumala i jejich nezvykle měkké a mech připomínající "skořápky", než jsem si všimla popisky u kmene stromu, kde stálo, že se jedná o Kaštanovník jedlý :o)
Takže toliko k mé veleúspěšné výpravě za trochou toho kaštanového štěstí. Ale nebojte se, nejsem žádný krkoun, o své úlovky jsem se podělila jak doma, tak s kolegy v práci, a ještě mi zbylo dost, abych měla kapsy bundy příjemně napěchované :o)
Komentáře
| RE: Podzimní výprava za kaštany | boudicca | 11. 10. 2013 - 22:06 |
 RE(2x): Podzimní výprava za kaštany |
rebarbora | 12. 10. 2013 - 16:44 |
| RE: Podzimní výprava za kaštany | tlapka | 13. 10. 2013 - 21:21 |
| RE(2x): Podzimní výprava za kaštany |
rebarbora | 14. 10. 2013 - 18:50 |