Netopýři, Ladislav Kuklík a dýňová polévka

31. říjen 2013 | 18.46 |
blog › 
Netopýři, Ladislav Kuklík a dýňová polévka
Klidně bych se mohla rozepsat o tom, jak spolu můžou souviset i věci zdánlivě nesouvisející, ale všechno po pořádku. Každopádně tenhle článek nemá nic společného s dnešním Halloweenem (i když svíčku na stole jsem si zapálila :o) Všechno se totiž seběhlo už někdy začátkem září, kdy jsem byla pozvaná na celkem neobvyklou akci s názvem "Netopýří safari". Šlo o jednu z mnoha přírodovědných vycházek jednoho zdejšího spolku ochránců přírody (i když moji první), jejíž součástí bylo kromě krátké přednášky o netopýrech také osobní setkání s jedním z jejich handicapovaných zástupců. Dozvěděli jsme se například, že u nás žije zhruba 27 druhů netopýrů a že se dožívají až 40 let, což mě celkem překvapilo, protože jsem tipovala, že na tom budou podobně jako křečci. Taky nám paní zooložka povyprávěla něco o tom, jak se netopýři chytají (samozřejmě pouze pro vědecké účely – značkování a tak) – že se do místa, kde se vyskytují nebo kde se předpokládá, že spí (což jsou obvykle škvíry pod kůrou nebo v kmenech), natáhne jako pavučinka jemňounká síť s jakýmisi kapsami, kam se netopýři chytí. Krásně to přirovnávala k situaci, kdy vám přes noc vykopou přede dveřmi díru :o) Netopýři totiž svůj echolokátor používají jen při lovu nebo v neznámém prostředí, protože je pro ně poměrně energeticky náročný, takže ve svých sídlištích létají tihle frajeři víceméně popaměti :o) Se zapnutým echolokátorem by totiž tu síť prý i "uviděli" a obletěli by ji. Taky nám vyjmenovala několik nejčastějších druhů netopýrů a pak nám ukázala jednu moc roztomilou zástupkyni netopýra rezavého jménem Drákula, která nemůže létat a tak je trvale v jejich péči.
Drákula byla opravdu k zulíbání a paní zooložka nás dokonce nechala si ji pohladit – má krásně jemný kožíšek a prdelku podobnou džungerákovi :o) Když jsme se s Drákulou náležitě pomazlili (mě by z celého večera stačilo jen to :o), byla vrácena do své přepravky a dostala snídani. My jsme pak vyrazili na "lov" volně žijících netopýrů v okolí pomocí speciálního detektoru, kterým lze zachytit jejich ultrazvuky a dokonce podle nich rozpoznat jednotlivé druhy. Například onen netopýr rezavý v lokátoru připomínal tleskání a slyšet byl dokonce i na sídlišti mezi paneláky (ve škvírách mezi panely nebo zateplením si prý taky rádi zakládají kolonie, jen je pak problém, když se lidé rozhodnou udělat stavební úpravy, protože přestože jsou netopýři chráněni zákonem, málokdo zavolá ochranáře :o(. U nedalekých rybníků se nám podařilo zachytit i nějakého toho netopýra vodního, který prý dokáže lovit a dokonce i pít při přeletu nad vodní hladinou. Pak ale někde v okolí začal ohňostroj a bylo po lovu. Každopádně jsem byla ráda, že jsem si na naši výpravu s sebou vzala baterku, protože hledat zpáteční cestu od rybníků lesem potmě by bylo na můj vkus až moc dobrodružné.

Netopýři 01  Netopýři 02

Netopýři 03  Netopýři 04

No a jak s netopýry souvisí grafik a malíř Ladislav Kuklík? Jednoduše. Po cestě na Netopýří safari jsem na zastávce MHD zase jednou po dlouhé době viděla jeho plakát AWK a tentokrát jsem si jeho práci nezapomněla vyhledat na internetu. Jeho plakáty se mi vždycky hodně líbily (a nebýt panelů AWK, nejspíš bych je nikdy neobjevila), vzpomínám si, že pár let nazpátek jich bylo u nás po městě všude plno – samé výjevy z africké savany: zebry, lvy, gepard – a všechny vypadají naprosto úžasně. Vzpomínám si, že jsem u nich pokaždé uvažovala nad tím, jestli jejich autor skutečně byl v Africe nebo ne :o) Na internetu jsem pak zjistila, že toho umí mnohem víc, že kreslí nádherné obrázky psů a koní a že udělal taky celou sérii "ze zoo", což je můj pracovní název pro obrázky exotických zvířat, mezi nimiž můžete najít ledního medvěda, hroznýše nebo třeba tygra, a které vyšly v kalendáři (další kalendář tvořily moje oblíbené africké výjevy, který kdybych ještě sehnala, tak si hned koupím). V poslední době pak maluje především ženské akty (vydal jich celou knihu), které mě teda už nijak zvlášť neberou, ale ta jeho zvířata jsou naprosto dokonalá. Fascinuje mě jeho styl výstižně načrtnout stěžejní detaily a zbytek nechat v jakýchsi rozmazaných, nedodělaných náznacích. Jeho kresby díky tomu vypadají naprosto věrohodně a přitom z nich vyzařují emoce, energie i atmosféra okamžiku. Kdybych si měla vybrat nějaký obraz do bytu, určitě by to byl některý z těch sluncem prohřátých afrických motivů :o)

Kuklík_lev  Kuklík_zebry  Kuklík_gepard

Kuklík_aligátor  Kuklík_praha

Kuklík_kůň  Kuklík_pes  Kuklík_koně

A dýňová polévka? Ta pro mě neodmyslitelně patří k podzimu. Letos jsem dokonce měla vlastní úrodu dýní hokaido z babiččiny zahrádky, takže jsem se do dnešního dne navařila polévky dost a dost (a ještě mám dvě dýně ve sklepě). Dokonce jsem svůj výtvor z desetilitrového hrnce (z jedné jediné dýně, podotýkám) nutila kolegyním v práci, protože sama bych ho nestihla sníst, než by se polévka zkazila. Naštěstí jim polévka chutnala a vyžádaly si na mě dokonce i recept, takže jsem pak rozdala pár dýní i v syrovém stavu (nevěřili byste, jak velká rostlina z jednoho semínka vyroste a kolik dýní je na ní schopno se urodit :o) Zrovna teď o víkendu plánuju, že "dýňovici" opět uvařím. Co se týče receptů, uvědomila jsem si právě v souvislosti s dýňovou polévkou jednu zajímavost – a sice že i když dáte dvěma lidem tentýž recept, každý z nich uvaří něco úplně jiného a nejde jen o chuťové preference, ale třeba i dostupné suroviny :o)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší